Reklama

Reklama

Memoria

  • Francie Memoria
Trailer
Drama
Kolumbie / Thajsko / Francie / Německo / Mexiko / Katar / Velká Británie / Čína / Švýcarsko, 2021, 136 min

Obsahy(1)

Na scéně autorského filmu bychom stěží našli tvůrce plujícího tak daleko od středního proudu jako Apichatpong Weerasethakul, přesto pravidelně soutěžícího na nejvýznamnějších festivalech. Memorii se vůbec poprvé vydal natáčet mimo rodné Thajsko a magicko-realistické putování Jessicy (Tilda Swinton), která čas od času zaslechne dunivý úder přicházející z neznáma, příhodně zasadil do kolumbijské krajiny. Hypnotický obraz má v Thajcových rukách stejnou váhu jako přesně zvolené slovo, zatímco Jessicu provádí sérií setkání, plánovaných i náhodných. Jeho ryzí film se tak může dotýkat i témat, na která si jiní tvůrci v lepším případě netroufnou, v horším si na nich vylámou zuby. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (11)

Rimsy 

všechny recenze uživatele

Thajský mystik s nevyslovitelným jménem Apichatpong Weerasethakul se vrací ke svým oblíbeným tématům spánku a přírody, aby diváka na dvě a čtvrt hodiny uvrhl do nejistoty, kde se nachází hranice mezi realitou, snem a možná ještě něčím dalším. Tilda Swinton v roli Britky toulající se kolumbijským Medellínem i vesnicemi v náhodných intervalech slyší silné údery, jejichž původ se možná ani nenachází v realitě. Tajemná zápletka nevypovídá nic o vpravdě náročném a nediváckém stylu, který od diváka vyžaduje velkou trpělivost – a odměna na konci je stejně prchavá a nejednoznačná jako celý snímek. ()

Filmmaniak 

všechny recenze uživatele

O meditativní a spirituální Memorii se píše jako o Apichatpongově divácky nejpřístupnějším filmu, což ale pořád znamená, že ji kvůli extrémně pomalému tempu vyprávění, délce některých statických a narativně vyprázdněných kontemplativních záběrů a nejednoznačné symbolice docení nanejvýš asi tak jedno procento potenciálních diváků (k nimž já sám nepatřím). Thajský tvůrce se poprvé vydal mimo svou zem a oprostil se od asijské mytologie a kultury, své nezaměnitelné poetické trademarky a přístupy si však ponechal. Příběh o ovdovělé ženě (Tilda Swinton hraje záměrně utlumeně), která se snaží rozkrýt původ dunivých ran, jenž jí čas od času zazní v hlavě, zasadil do španělsko-anglicky mluvící Kolumbie, přičemž spolu s duchovním pátráním po smyslu náhodně se ozývajícího zvuku a jeho analyzování se soustředí i na kontrastní metaforické motivy, odkazující buď na rozklad a zánik života (tisíce let staré ostatky, neznámá nemoc hrdinčiny sestry), nebo naopak na jeho dlouhodobou prezervaci (lednice na orchideje). Celkově je ale náročné udržet u snímku bdělost a ani ozdravující a očistné ponoření do náruče přírody ve druhé polovině, ani podivná závěrečná vědecko-fantastická pointa to rozhodně nevytrhnou. ()

Reklama

Hajkovna 

všechny recenze uživatele

Velmi zajímavá myšlenka. Záhada vtahuje diváka, tempo vám dá prostor přemýšlet, kamera je místy nádherná. Nikam to nevede. Brodit se s tímto filmem nestojí za to, protože diváka vůbec neuspokojí a nemá finále. Film začne a skončí bezdůvodně. Je to o hovně, se snažím říct. Což je škoda, protože až do půlky se film solidně rýsoval a potenciál měl velký. Bohužel k zahození. ()

JFL 

všechny recenze uživatele

Plavu si, ani nevím kam, skrz závoje deště za zvukem, který může být vzpomínkou na minulost, bolestí srdce i ozvěnou něčeho nadpozemského. Možná vše byla realita, ze které si někdo pamatuje všechno. Nebo sen ze spánku někoho, komu se nic nezdá. Možná obojí. Zatímco některé filmy skýtají extra zážitek pod vlivem substancí, jiné počítají s klimbajícím divákem. Apichatpong Weerasethakul svými filmy diváky ukolébává, přičemž jim vždy po chvíli pošeptá pár vět, které někdy rozvibrují naši mysl, někdy nás jen pobaví svou jemnou úsměvností a jindy nás přimějí opustit zbytečné koncepty reality, logiky a lineární následnosti. Kdo na to přistoupí, tomu se nedostane žádného prozření, jen dvě hodiny splývá ve stavu, kde dotyk vesmíru má stejnou váhu jako zurčení deště. "Memoria" mi sice neučarovala tolik jako hypnotičtější a mysterióznější režisérovy vrty do časoprostoru pocitů, ale nechat se jí unášet bylo i tak příjemné. Jak paradoxní, že takovýmto filmem zahajuje festival, jehož diváci se zrovna zběsile stresují nad kombinatorikou časových harmonogramů a programových priorit. Mnohem lepší je jím končit ozvěny onoho festivalu. Šary Vary 2021 ()

Galerie (12)

Reklama

Reklama