Starci na chmelu

Starci na chmelu rozhodně nejsou dokonalý film. Jeho hrané scény jsou skvělé, hudba taky, nadprůměrná je i kamera, což rozhodně vynikne při sledování v původním neořezaném formátu 2,55:1, jako celek se ovšem poněkud rozpadá. Chce zároveň kázat rodičům a učitelům i servírovat filmové hity, být citlivou výpovědí o prvních láskách, idealismu a mládí a zároveň ukazovat svět růžovými brýlemi muzikálového světa... Jakkoli jde asi opravdu o nejlepší český muzikál, ve srovnání s nejlepšími muzikály zahraničními vyniknou všechny jeho chybky s naprostou jasností... Celkový dojem: 75% (29.12.2012)

Nejenže v muzikálu herci nezpívají, ale často ani tu pusu včas otevřít neumí. Nejenže vypravěči na kytary nehrají, ale ani tu hru předstírat neumí. Nemám nic proti lásce ani zamilovaným, ale ve Starcích je zamilovanost podávána v tak směšném světle, ž bych se snad ani nikdy zamilovat nechtěl, kdybych měl vycházet pouze z tohoto filmu. Určitě bych byl méně kritický, kdybych k našemu slavnému párečku cítil alespoň minimální sympatie. Nic takového jsem však k těmto dvěma samozvaným Übermenschen s nosánky nahoru, myslícími si, že jsou něco víc, a tak si v naprostém klidu zařídí na půdě domácnost, zatímco ostatní nocují po desítkách na zemi v jednom pokoji, necítil. Jedna hvězda za některé vydařené písničky... 20% (07.05.2012)

Z mého pohledu velmi vyrovnaný film. Poměr kladů a nedostatků je totiž zcela vyvážený. Na jednu stranu třeba výborná hudba plná hitovek, které fungují i poletech, a ve své jednoduchosti skvělý námět, na druhou stranu místy až příliš afektované. Přes všechny nedostatky to však fungovalo i po letech a dýchlo na mě nejen dobovou atmosférou, ve které mísili Beatles a soudruzi, džíny a budovatelský elán, ale také osobní vzpomínky na letní brigády, u mě ne chmelové, ale okurkovo–tabákovo–broskvové, které byly v některých ohledech filmu i jeho ději až nečekaně podobné. (22.12.2014)

Mám tenhle film rád, protože se povedlo - na rozdíl od Dámy na kolejích, pozdějšího počinu stejné autorské dvojice - dát dohromady písničky reflektující dobu, z nichž mnohé jsou populární dodnes, skvělé herce, nabídnout prostředí tehdy většině studentů až nepříjemně známé (i mně, jen jsme jezdili na rajčata k rakouským hranicím), a přitom nadhodit několik nadčasových témat jako třeba existence čisté lásky bez sexu (což mnozí v tomto příběhu nejsou schopni pochopit), téma existence, či neexistence Boha (Kemr se za tuto svou roli posléze dlouho styděl, protože on, věřící, katolík, zde pronese, že Bůh není), ale i téma autorit, nakolik jsou jejich pravomoci (skvělá Kačírková v roli učitelky, která si sama není jistá, co je, a co není pravda) zneužitelné či nakolik mají možnost poznat skutečnou pravdu, a že bychom neměli soudit, jelikož nikdo z nás nikdy nezná přesně důvody a okolnosti toho, co a proč ten druhý dělá. Navíc mám rád, když jsou postavy nejednoznačné a někam se v průběhu děje vyvíjejí, což se tady dá říct o všech zúčastněných ("jenom jim hrozně moc závidím"). Navíc, a netuším, nakolik si toho kdo všiml, je celý rámec vyprávění postaven na antickém divadle, s ústřední komentující nadčasovou trojicí, zde tří hudebníků v černém. (27.12.2023)

Bezděky dokonale vystižený přechod: doznívající estetika barevných socialistických filmů 50. let, ale už s povstávající pražskojarní generací. Včetně částečné reflexe (nikoli kritiky) budovatelského pathosu. Jeden z filmů, u nichž se o počtu hvězdiček nediskutuje, ani když přihlédnu k rozličným drobným trapnostem, dokonce ani když přihlédnu ke Gottovi, který už tehdy měl schopnost zabít jakoukoli písničku. "Kdyby sis oči vyplakala" je v jeho podání nechutný opruz. Ale i ten trojčlenný černý chór mi s odstupem času připadá trochu směšný, ne už tak charismatický, tak zásvětně revoluční jako kdysi. Leč i tak: při každém dalším dívání jsem v tom už od prvních vteřin. (17.09.2012)