Reklama

Reklama

Never Rarely Sometimes Always

Obsahy(1)

Sedmnáctiletá Autumn (Sidney Flanigan) ráda zpívá, momentálně si nerozumí s rodinou, po škole pracuje v supermaketu a za nejlepší kamarádku má svojí sestřenici. A také je neplánovaně těhotná. Není připravená stát se matkou, a tak se rozhodne, že se pouze v doporovodu své sestřenice vydá do New Yorku, aby zde podstoupila interupci. Tajná cesta, během níž začne na povrch vyplouvat celá řada tíživých problémů, se však pro obě teenagerky postupně začíná komplikovat. (oli009)

(více)

Videa (2)

Recenze (30)

Marigold 

všechny recenze uživatele

Zdánlivě neokázalé female empowerement indie, které se vrací k tématu potratů a snaží se nezúčastněně, ale empaticky, sledovat pouť dvou dívek z rodného města do NYC, kde má jedna z nich podstoupit interupci. I když velmi cením typicky zrnité, anti-euforické a poeticky autentické snímání Hélène Louvart, dělá mi problém tenhle film přijmout jako skutečné působivé a naléhavé dílo. Jeho konstruovanost a tezovitost vyplouvá na povrch až příliš často (dívčí sounáležitost redukovaná na stylizovaná gesta, karikovaný svět plný toxické maskulinity), zatímco přirozená procedurální síla jen zřídka (skvělá pasáž, která filmu dala jméno). Navíc to celé vyznívá zvláštně inertně, unyle, rozvlekle, empatie se tu omezuje na blízké snímání fyzických detailů a důsledně utrápenou hrdinku, jejíž setrvalá apatie chvílemi vyvolává indiferentnost. Ani jednou nevidíme prolnutí prostředí a vnitřního světa hrdinek s takovou lehkostí, s jakou tuhle mystickou operaci dokáže provést Andrea Arnold. Výsledek je navzdory aktuálnosti a naléhavosti vlastně trochu jako karaoke o třídu lepších artových filmů. ()

HoneyBunny 

všechny recenze uživatele

Indie film, který si vzal na paškál ošklivé a nepříjemné téma, nedokázal ale proměnit svůj potenciál. Hlavní hrdinka Autumn divákovi nepřiroste k srdci. Je apatická, zdánlivě nezajímavá, apatická teenagerka. O tom, jak v řiti je její život, se dozvíme spíš mimochodem - faktem, že se nedokáže svěřit rodině, zvláštně odtažitým vztahem s nejlepší kamarádkou (i když to je asi u některých puberťáků normální). Ale nejvíc pochopíte z rozhovoru se zdravotní pracovnicí, který dal jmenu filmu. To je jediný okamžik, kdy z Autumn spadne maska a divák vytuší, co se jí už několik let děje. (O to nepříjemnější je konec, když si uvědomíte, že Autumn se vrací do stejného prostředí, a kromě zbavení se nechtěného těhotenství si nepomohla.) Naopak sympatické je, že film nedělá s rozhodnutí hlavní hrdinky velké dilema, naopak je ukázané, jak absurdní je fakt, že v jejím domovském státě se jí interupci ještě snaží zkomplikovat. Chyběla mi tu ale nějaká katarze, nějaký opravdu silný moment, který by filmu dal nějakou emocionální tečku. ()

Reklama

Vančura 

všechny recenze uživatele

K filmu mě přivedl článek Martina Šrajera na A2larm, v němž mj. píše, že film "kromě dojetí a soucitu vyvolává také vztek z destruktivního dopadu patriarchátu na dívčí sebepřijetí", což bylo v mém případě velmi trefné. V podstatě všechny mužské postavy v tom filmu se chovají jak naprostí kreténi, snad kromě Jaspera, i když i u něj jsem měl určité pochybnosti kolem jeho motivace vetřít se dívkám do pozornosti. Každopádně film se mi hodně líbil, Autumn i Skylar jsem fandil, aby vše v rámci možností nějak zvládly, a celé to na mě působilo dojmem, že Eliza Hittman velmi dobře věděla, co chce natočit a jakým způsobem na to jít, a na mě to hodně zapůsobilo. Jen se mi tam občas vkrádala lehká nuda, protože to má hodně pomalé tempo, a potom mi taky vadilo, že film ponechává mnoho otázek nezodpovězených, jako například kdo je otcem toho dítěte (osobně jsem měl teorii, že by jím mohl být otec hlavní hrdinky, několik indicií na to poukazuje, především ten mimořádně emotivní výslech Autumn den před zákrokem, kdy jsou jí pokládány otázky typu "Tvůj partner ti vyhrožoval, nebo tě zastrašoval", a chce se po ní, aby odpověděla jednou ze 4 možností nikdy, zřídka, občas, vždycky, což je emotivně nejsilnější scéna celého filmu. Jinak trochu mi to připomnělo Reitmanův starší snímek Juno, který se ovšem vedle tohoto jeví neuvěřitelně optimisticky a pozitivně - Never Rarely Sometimes Always je v podstatě čistá depka, ze které je člověku hodně smutno. Přesto jsem za ten film hodně rád a přál bych mu co nejvíc pozornosti. ()

Cappuccino 

všechny recenze uživatele

Scéna, v ktorej sa mala hlavná hrdinka rozhodovať medzi never rarely sometimes always, bola perfektná, a z veľkej časti objasnila, prečo je Autumn celý čas tak zamĺknutá. O jej vnútorných pocitoch či samotnom potrate sa nahlas hovorí vo filme len veľmi zriedka, no pri troche empatie si nie je náročné predstaviť, čo asi prežívala. Značná absencia dialógov a minimalizmus môže občas mierne nudiť, ale tiesnivá atmosféra a viacero emotívnych scén menšie nedostatky určite prekrývajú. ()

castor 

všechny recenze uživatele

Nikdy, zřídka, někdy, vždycky. Chce zajistit, aby se cítila v bezpečí. A pokládá nepříjemné osobní otázky, zda ji někdo někdy nutil k pohlavnímu styku nebo ji partner někdy uhodil (silná scéna nad dotazníkem). Eliza Hittman strhne autenticitou, s jakou dokáže postihnout vnitřní svět dospívající dívky, která se v doprovodu sestřenice vydává z pensylvánského městečka do velkého New Yorku: ukončit neplánované těhotenství. Ještě netuší, kým je, kam směřuje, jak bude vypadat její budoucí příští, necítí se být matkou. Tohle naléhavé vyprávění plyne velmi pomalu, ale poměrně intenzivně se otírá o diváka, který ovšem může mít dojem, že ho tahle netradiční road movie o stále citlivém tématu okradla o kus „dráma“. Pořád jsem totiž čekal, že dívky někdo okrade, že se sestřenice (která musí kvůli penězům zkontaktovat hocha z autobusu) někde ztratí, že vyjde najevo, že nechtěné dítě není stejně starého mladíka… Vadilo mi i zjednodušené dorozumívání mezi oběma dívkami (zásadní dotazy přichází jen tak mimochodem), ale to asi patří k dnešní virtuální generaci. Přesto je tahle trnitá cesta, která odkrývá všechny lidsky i byrokraticky nepříjemné momenty, silná a autentická, a těží z výtečného hereckého dua (nejen Sidney Flanigan, ale i Talia Ryder válí). Festivalové, aktuální, empatické, ale i rozvleklé. ()

Galerie (28)

Reklama

Reklama