Zasněné oči

Óda na melodramatičnost, kdy zamilovaní posmutněle hledí do dálky, na vytoužené protějšky, do krajiny, do lesa, na silnici při jízdě na kole a velmi často tak činí ve zpomalených záběrech. Čekal jsem těžkotonážní asijské přemýšlení a místo toho se gagy vytahují z dětinských žertů a humorů na první dobrou a veškeré city jsou jak vystřižené z nejohmatanější červené knihovny. A přesto mě to baví, protože to všem zúčastněným věřím a užívám si žánrovou romantiku tak čistou, že by ji v jiné zeměpisné šířce nebylo možné brát vážně. Jenže pak přijde finální třetina s vývojem, který nechci prozrazovat naplno, ale chvílemi to zavání incestem a zanechává po sobě pachuť podivnou a tentokrát už i poloparodickou. Asijská část publika se právě v těch chvílích, kdy jsem nejvíc kroutil hlavou nad tím, že příběh ne a ne včas zpomalit, mohla potrhat smíchy, proto si doteď nejsem jistý, jestli jsem na tohle nástupiště běžel správnou trasou. (15.01.2024)

Pro Victora Vu se po dvou zanroveji pojatych (a o neco vlazneji prijatych) snimcich jedna svym zpusobem o navrat k megahitu ZLUTE KVETY V ZELENE TRAVE. I zde jde o adaptaci popularni novely, i zde dominuje vyrazna estetizace venkovskeho zivota (extremni sviceni a barvy), casove posuny, sentiment. Ovsem i pres divacky uspech, jemuz se snimek tesi ve sve domovine, lze tezko ocekavat podobne nadseni v zahranici. Prave vyrazna esteticka stranka (hranicici s kycem, ne-li sebeparodii), ponekud staromodni pohled na lasku/vztahy, a tendence divaka az prilis vodit za ruku (valna cast vypraveni je citelna hodne dlouho dopredu) z filmu cini vysostne vietnamskou zalezitost - ovsem nebyl jsem jediny, kdo se cas od casu neubranil sarkastickemu smichu. I tak je to odvypraveno ve slusnem tempu a za zminku stoji i atraktivni prostredi nejkrasnejsiho vietnamskeho mesta, Hue, i solidni pisnickovy soundtrack (jehoz texty distributor z nepochopitelnych duvodu nechal bez prekladu). (25.12.2019)