Čest a sláva

Myslím, že mezi všemi těmi rychlokvašenými historickými filmy, který se u nás točily v 60. letech jak na běžícím páse, ční Čest a sláva kvalitativně nebývale vysoko. Hlavně Hrušínský a Kemr hrají jako o život; oproti tomu takovej Lipský nebo Hanzlik zase byli skutečným zklamáním (zvlášť u Hanzlika, ztvárňujícího miniroli zlýho vojáka, nemohli tvůrci při obsazování postav zvolit míň vhodnej ksicht). Přestože je dílko vynikající a velmi mě potěšilo důvěryhodný zobrazení poměrů, který je třeba ocenit třeba ve vztahu rytíř - poddaní sedláci, samotná dějová linka je poněkud podivná a vůbec nepochopitelně na mě působí, proč se zemitý rytíř Randa nechá zfanfrnět k buntu od tradičně přemoudřelýho Högera. A když pak vytáhne se svými pěti sedláky do sebedestruktivní války s císařem pánem, působí to na mě už tak nějak debilně a parodicky. No a kdyby mi do tvrze přikodrcala sympatická Blanka Bohdanová, bičem bych jí hnal a ne jí vykrmoval celou zimu. (27.09.2012)

Kolega Mchnk to napisal priam tak, ze genialne. Rovnako, ako genialny je cely film Cest a Slava. Vysoko vyzdvihujem reziu Hyneka Bocana, drsnu a tvrdu realitu 30 rocnej vojny /1618 - 1648/, vyborneho Hrusinskeho a priam perfektne dialogy. Cest a Slava je dalsim krasnym dokazom toho, ze v 60. rokoch 20. storocia vznikaliv kinematografii byvaleho Ceskoslovenska skutocne kulty. Holt, teraz co vladne ..... tak k tomu sa nebudem vyjadrovat, lebo by som musel sklznut do vulgarizmov najhrubsieho zrna. 94 % (13.11.2013)

Hynek Bočan, podporován jedním z nejlepších chorálů, jaký mistr Liška napsal, se tímto staví těsně vedle Františka Vláčila. Jde o podchycení autenticity doby, kterou dokázal Vláčil zobrazit hned ve třech snímcích. I když má Bočan jednu tvrz a pár výletů do přírody, atmosféra doby je úžasná. Pochopitelně i díky hereckému koncertu, založeném hlavně na dialozích. Krom klasické, bezchybné elity, mě zde poprvé velmi mile překvapuje paní Bohdanová. Její cynická a přetvařující se šlechtična, která umí vždy nalézt ta správná slova, je v páru s Högerem prakticky bezchybná. Tento film jako první absolutně změnil můj pohled na její herectví. Základem vše je ovšem Rudla. Poslední český rytíř táhne do svého boje. Je opatrný, sebevědomý, odhodlaný, směšný i děsivý. Netýká se ho nic, co je tam venku a náhle plní svou povinnost. Vlastenecká hrdost vede k zoufalým činům - rytíř zapaluje pochodně. Jeden ze zásadních, známějších filmů, který potvrzuje nadprůměrnou kvalitu československé kinematografie. (01.11.2011)

„Co myslíte, že bych mohla chtít. Je mi smutno. Bojím se v noci sama…“ – „Petlice je tady, dobrou noc.“ Výborné historické drama. Ve jménu zobrazované doby náležitě plné naturalismu, špíny, vulgarit, buranství, chudoby, strachu, zmaru, ale také pohodlnosti, falešné nábožnosti (vhodně vypíchnuté knězem, se kterým ON už nemluví) a možná trochu překvapivě i (černého) humoru. Stojící na hercích, nechybí mu ani něco k zamyšlení. Hodně výrazná je hudba Zdeňka Lišky (která mi zpočátku nesedla, ale čím dál víc jsem jí v průběhu přicházel na chuť, až mě ke konci dokázala uhranout), zdařilé jsou také kostýmy, konec je nanejvýš emočně působivý. Solidní 4*, opět 1 z případů, kdy nechápu, jak mi mohl film takového formátu tak dlouho unikat. „Krásné stříbro, po rodičích, viďte? Měl jste je rád?“ – „Mají to za sebou.“ – „Snad pro ně líp, ne?“ – „Taky si říkám, těžko by se dneska vyznali.“ (14.03.2014)

Úvodní scéna s hořícím křížem a pochodováním sedláků za impozantního dunění hudby Zdeňka Lišky slibovala něco velkýho, alespoň z půlky tak, jako o rok později natočené Vávrovo Kladivo. Bohužel se moje očekávání ale nenaplnilo a film mě nijak nezaujal. Z herců mi přišel zajímavý asi jenom ten Höger, ostatní mě nebavili. Filozofický dialogy neustále ztrácely mojí pozornost, kterou zaručeně vracela jen v úvodu zmiňovaná hudba. Čest a sláva pro mě bude jenom bývalý trezorák, kde se hodně řve, ale málo děje. (30.08.2016)