Čest a sláva

Dnes polozapomenutý (jakým neprávem!) český historický film se sice nemůže měřit s Markétou Lazarovou nebo s Údolím včel (na podobnou výpravnost se zjevně nedostávalo prostředků, umělecky byl František Vláčil také trochu někde jinde), přesto patří v rámci historických snímků k tomu výrazně lepšímu, co tu bylo kdy natočeno. Silná je paralela těžké doby totalitního režimu a období po bitvě na Bílé hoře, kdy komunismus i Třicetiletá válka zdevastovaly český národ, především pak jeho elity. Pobělohorská i poúnorová emigrace české šlechty i prvorepublikových elit a jejich faktická ztráta byla (a dodnes vlastně je) fatální. Za velký klad lze považovat fakt, že v příběhu a popisu dobové situace zcela absentují obrozenecké mýty, takto ideově obnažený film se dal realizovat jen v krátkém období pražského jara, tedy právě v roce 1968. Málokde jinde si kdo dovolil českou národní povahu obnažit takovýmhle způsobem... (20.12.2013)

Tady vidíte dnešní tvůrci, jak se dá natočit kvalitní historický příběh. Stačí pár kulis (u nás jich je mrak), sem tam upřímné dialogy, které nešetří upřímnými nadávkami jak ze čtvrté cenové a Rudolf Hrušinský, ze kterého vyzařoval strach a respekt, jak z nějakého arcidémona. Nebylo mi při sledování dobře. Naopak. Bylo mi vysloveně zle. A mohla za to nejen kvalita herců, ale i hudby, která ve mně vyvolala stavy, jako málokterý historický film. Klobouk dolů. Škoda jen, že je potřeba pečlivě sledovat každý detail, abyste se v příběhu neztratili. Není to úplně jednoduché pokoukání. (27.08.2016)

Nihilistká renesanční freska s nejen dokonalým Rudolfem Hrušinským. U nás málo známe dílo, které by mělo být uctíváno po boku Vláčilových snímků. Surovost, nihilismus a apatie ve výnikajícím Bočanově scénáři podtržená plejádou perfektních hereckých výkonů (Höger, Kemr, Janžurová), Šámalovou temnou kamerou a jako obvykle naprosto nelidským soundtrackem Zdeňka Lišky. (22.09.2016)

„Posraná rytířská sláva“ Špína na povrchu i uvnitř. Nihilismus absolutní a všeprostupující zde vzhledem k dobovému zasazení nachází větší opodstatnění než v podobně černém Pasťáku. Nemilosrdné črtání národní povahy ruší jenom momenty, kdy scenárista skrze postavy vyjadřuje něco cíleně nadčasového. Do přízemního slovníku se nepřirozeně vkrádají vznešené myšlenky (jakýkoli náznak majestátnosti je jinak okamžitě shozen). Věřím, že Vláčilovi by stačila řeč obrazů. A hudba Zdeňka Lišky, která však prokazuje neocenitelnou službu i Bočanovi, když pomáhá lyrizovat syrové výjevy. 80% (08.05.2012)

"Jste ovce a svět patří řezníkům!" Soukromá hodina filosofie, v níž se korálky cynismu, pragmatismu a zpozdilých ideálů spojí ve šperk drsné a neopracované, ale nevídané krásy. I s korunovačním klenotem po dvě desetiletí v trezoru je zřejmé, že český herecký trůn náleží R. Hrušínskému jednou a provždy. (12.03.2021)