365 dní

10 hvězd.Nejde to,ale dal bych je kdyby to šlo.Originální je tu úplně všechno,příběh,hudba,herci,prostě tohle se Polákům povedlo.Hlavní postavou je tu Laura a její tygři,spíš jeden hlavní "tygr" mafián Massimo,který jednou někde Lauru zahlédl a už na ní nedokázal přestat myslet.Časem se rozhodne,že si vezme co chce a tak nechá Lauru unést a převést do své luxusní vily s představou,že jí nějakým způsobem donutí,aby se do něho zamilovala.Laura není nadšená náhlou změnou svého života,ale Massimo jí slíbí 365 dní v přepychu a pak že může odejít když se do něj nezamiluje.Pod tíhou Massimovi živočišnosti i všudypřítomného luxusu Laura roztála a zároveň i roztáhla...Vše mnohem dříve než za naplánovaný rok.Časem už spolu tvořili celkem stabilní pár až do konce,který byl pro mě docela překvapující.Jinak nechápu srovnání některých uživatelů s filmem 50 odstínů šedi.To jako vážně?V "Padesátce" se všechny postavy chovaly nemožně,ale zde všichni excelovali a to bez rozdílu.Myslím,že tento rok jsem viděl pouze dva skutečně vynikající filmy,tím prvním byl ESCAPE FROM PRETORIA a tím druhým právě tento film 365 DNÍ. (10.06.2020)

Drsný film nemalým počtom soft porno scén z Poľska už sám sebou budí záujem. To, že sa jedná o „podobný film“ ako Fifty Shades of Grey a že „365 Dní je film Fifty Shades of Grey pre chudobných“ sa ja osobne nestotožňujem. V porovnaní s „USA verziou“ je totiž viac surovejší a disponuje „otvorenejším svetom“. Obsahovo a scenáristicky však 365 Dní je podobne povrchný ako FSoG. Obdive filmy majú ešte jednu spoločnú vec – knižnú predlohu v obidvoch prípadoch napísala žena. Osobné hodnotenie: 60% (**) (03.09.2022)

Část první. Přítelkyně je velká milovnice trilogie 50 odstínů (šedi, temnoty a dál fakt nevím), kterou já pohrdám. Když se mě snažila přesvědčit, že to není až tak hrozné, za příklad mi uvedla 365 dní, které se 50 odstínúm v lecčems podobají, ale zde se i dle jejího názoru skutečně jedná o absolutní filmové dno. Neuváženě jsem se nechal přesvědčit, že se s ní na těch 365 dní, včetně sequelů, podívám, s tím, že pak ty Odstíny šedi možná i docením. Už v tu chvíli jsem cítil průser. Mýsily se ve mně pocity strachu a nervozity, asi jako u čerstvě zmobilizovaného kluka, kterého právě posílají na válečnou frontu. Věděl jsem, že mě čeká leccos, ale nevěděl jsem, jestli to přežiju a budu schopen se potom vrátit k normálnímu životu. Inu... Se šrámy na duši i těle jsem přece jen přežil. A můžu se tak s Vámi nyní podělit o svůj zážitek, který mě bude ještě mnoho následujících let strašit v nočních můrách. Den první (Příjezd na frontu a seznámení s nepřítelem): Bojiště Netflix. S mrazením v ruce mačkám tlačítka na ovladači a v netflixovském hubbu hledám a následně pouštím 365 dní. Zachvacuje mě strach. Začínám se potit. Cítím, jak mi ledové kapky potu tečou po tváři. Uvědomuji si, čemu jsem se upsal, a přesto nebo právě proto mě zachvacuje panika. Jak sleduji červené kolečko, které se pomalu otáčí po tmavé obrazovce televizoru, přemýšlím nad útěkem z boje. Alas pozdě. Film, jestli se tomu tak dá řikat, začíná. Nepřítel byl na dohled. Napětí v místnosti by se dalo krájet. A pak přišel útok. Nebyl nečekaný. A dokonce začal poněkud zlehka, neboť úvodní scéna, ač nikterak zdařilá, ještě nesla prvky kinematografického umění. Byl to však zastírací manévr, jak mě zmást a nechat polevit na ostražitosti. Hned poté na mě totiž začal nepřítel pálit kulometnou salvu scén, jenž byly v lepším případě urážkou dobrého vkusu, v tom horším vizuálním ekvivalentem chemických zbraní způsobujících krvácení ze všech tělesných otvorů a pomalou, bolestivou smrt. Snažil jsem se krýt a uhýbat, leč marně. Věděl jsem, že se nelze bránit. Mým cílem se tedy stalo přežít. Nebylo to vůbec snadné, neb tvůrci se mě svým scénaristickým a všeobecně řemeslným (ne)umem snažili udolat ze všech sil. Pálili na mě scény bolestně směšné postrádající vzájemnou návaznost i sebemenší náznak logického chování jednotlivých postav prezentovaných buď těžce topornými nebo přehnaně expresivními herci. A to vše navíc v příběhu, který by se dal jednoduše popsat jako fantazie násilného mysoginího psychopata či extrémně submisivní blbky s nulovou sebeúctou. Ani jako to porno to pořádně nefunguje, ač se snímek chvílemi tváří jako z produkce Bangbros či Brazzers. Přes všechny ty hrůzy jsem se nakonec dostal až k samotnému závěru, který po mě však mrštil granát v podobě toho nejdebilnějšího a nejhůře prezentovaného twistu, který jsem kdy v životě viděl. První den na bojišti byl náročnou zkouškou, přesto ve mě rostl neodbytný pocit, že to pravé peklo se na mě teprve řítí. 2/10 (21.12.2022)

Nezaujme to asi dramatičností, nemá to skvělé herce, napětí a zápletku.. Je to jak uz bylo Kačkou řečeno polsko-italská verze 50 odstínů. Za mě vydařená. Soundtrack taky zaujme, prcaček dostatek, ale nikterak přehršel. Prostě tak akorát.. 🤭 Asi snad jen doporučení nedívat se na to s rodičema, protože pak nepomůžou ani 2 sklinky Bohemky s jahodama :D (11.06.2020)

Spoiler: Opominu, že s tím sexem a fantazií si moc práci nedali. Stejně jako s tím, aby dávalo smysl, proč vcelku schopná ženská po dvou měsících podlehne a zahoří láskou k despotickému a ne příliš bystrému Italovi (asi otázka hodnot nebo co). Ale proč je to plný podělaných klišé a stereotypů, proč to vypadá, že Laura je nakonec chamtivá blbka a proč měla její kámoška pravdu a ona jí nevyslechla? Pro koho tohle má být? A žánr je teda jakej? Škoda, jako polskej eroťák mohla být docela sranda. (08.09.2020)