Obchodní dům

S tímhle filmem něco není v pořádku. Zatímco ostatní marxovská díla mají nadevše propracované gagy zvukové, Obchodní dům je zábavný předně zásluhou gagů vizuálních. Posledních deset minut, napěchovaných tím nejztřeštěnějším fyzickým humorem (natolik nadsazeným, že ani nevadí zjevné užití triků a kaskadérů) bych bez okolků zařadil mezi to nejlepší ze zlatého období němé grotesky. Tím nejotravnějším jsou příznačně (opět) scény jako z prvních let filmu zvukového – zdlouhavá hudební čísla. Nepomáhá ani snaha o jejich smysluplnější zakomponování do příběhu, který je zas nemarxovsky konzistentní, někde začínající a jinde končící. Žádná vzpoura proti klasickému vyprávění. Jestli šlo o záměr, pojmout do obchoďáku situovanou komedii nejkomerčněji, pak sorry za ty ignorantské tři hvězdičky. Marxové dříve dokázali, že umí bavit víc. 65% (29.01.2010)

Obchodní dům byla fakt bída. Nejhorší film bratří Marxů, co jsem kdy viděl. Totálně přeplácaný hudebními čísly, který byly většinou tak dlouhý a tak často se opakovaly, že jsem zapomínal, o čem, že ten film vlastně je. Pobavily mě snad jedině scéna v oddělení s postelemi, pak to, jak se Harpo vypořádal s tou arogantní kritičkou a nakonec pár elementů ze závěrečné honičky, ale jinak fakt velká slabota. (01.08.2010)

Bratři se opět drželi svého ověřeného postupu ve tvorbě svých filmů - nechybí zde milenecká dvojice, hudební a taneční čísla, příběh se opět točí kolem podvodníků a peněz. Nikdy mě neomrzí dívat se na Chica, který hraje na klavír nejležérnějším způsobem, jaký jsem kdy viděla - tentokrát se k němu přidá i "němá a nevinná tvář" Harpo. Marxovi ale zapomněli na nejdůležitější ingredienci svého receptu - na humor. Nesporně se se ho tam snaží vtěsnat, je to vidět téměř na každém záběru, problém je v tom, že zapomněli oddělovat zrno od plev, a proto to ve výsledku docela skřípe. Podobný pocit jsem měla už při sledování jejich předchozího filmu Jdi na Západ, ale závěr vše napravil, bohužel zde závěr spíše nudil. 2 a ½* (17.08.2005)

Sice souhlasím s kritikou délky hudebních čísel, ale řada z nich mi vadila méně než v jiných filmech bratrů Marxových – i tu exhibici na harfu dokázali tentokrát vylepšit fórkem se „zrcadly“. Na závěr je navíc další parádní honička (s na svou dobu docela slušnými triky), která mi potvrdila, že V cirkuse byl jejich nejslabší film, protože tohle vypadalo daleko cirkusověji. (17.08.2005)

Nemůžu jinak. Na začátku všeho byl smutek a jednině bratři Marxové a pár dalších (Charlie Chaplin, Laurer a Hardy) se odvážili udělat z neuskutečnitelného uskutečnitelným. Dokázali pobavit lidstvo. To oni inspirovali Petera Sellerse a Rowana Atkinsona, díky nim vznilk humor jaký má být. A já jim za to srdečně děkuji. V každým z jejich filmů hrajou stále tu samou melodii, což by mi mělo připadat nudným, ale ne. Je to velmi originální a rytmické a po každý se těším kdy začnou hrát na klavír. V tomto filmu se více zpívalo, ale nevadí. Groucho, Chico a Harpo mi to vynahradili bezvadnýma skečema, při kterých jsem se válel smíchy. Výhoda je v tom, že běží humorná scéna za scénou a má pusa stále vydávala hlasité HAHAHA, až jsem dostával křeče do úst a snažil se na chvíli přestat. Díky. (06.01.2004)