Ržev
Ržev
Režie:
Igor KopylovScénář:
Igor KopylovHrají:
Sergej Žarkov, Ivan Batarev, Alexandr Gorbatov, Alexandr Bucharov, Grigorij Někrasov, Igor Grabuzov, Alexandr Aravuškin, Roman Gribkov, Pjotr Logačjov (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Rok 1942, bitka pri Rževe, známa ako vojnový mlynček na mäso. Po bojoch pri dedine Ovsjannikovo zostala nažive iba tretina roty sovietskych vojakov. Všetci sa snažia vydržať do príchodu posíl. Ale z ústredia prichádza rozkaz, aby dedinu udržali za každú cenu. Takže nemôžu ustúpiť... Všetci pochopia, že je to rozsudok smrti, pretože z beznádejného boja nemôžu nevyviaznuť živí. Do dediny zomierajúcej pod nepriateľskou paľbou nečakane prichádza mladý poručík zo špeciálnej jednotky, ktorého úlohou je hľadať a odhaľovať zradcov medzi svojimi. Poručík je presvedčený, že to je jediný spôsob, ako dosiahnuť víťazstvo. Udalosti naberajú nepredvídateľný smer... (TV JOJ)
(více)Recenze (96)
Před nedávnem jsem vážně onemocněl. Diagnostikovali mi zhoubný optimizmus. Naštěstí jej můj proktolog odhalil včas, dříve než by začal metastázovat až do terminální euforie. Tudíž mi předepsal velmi silná depresiva, doporučil mi chodit často na pohřby, jatka a dětské onkologické kliniky, a taky intenzivně čumět na novodobé ruské válečné filmy, protože prý u nich zaručeně budu ječet zoufalstvím z těch škaredých digitálních mrdníků a z přiblblého telenovelizačního propagandistického Putinpatosu, snad horšího než od komančů či od Spielberga s Gibsonem dohromady. A věru pravdu děl, lapiduch jeden. Po medikaci Stalingradem, Zachránit Leningrad, Bitvou o Sevastopol a Koridorem života mi konečně svitla alespoň trocha beznaděje, začal jsem pociťovat mírný pesimismus a dokonce i jemné náznaky počínající klinické deprese. Čili má neradostná diagnóza směřovala ke kýžené remisi. A taxem si k dalšímu posílení své rekonvalescence naordinoval Ržev. A to jsem, kurva, neměl dělat! Vůbec jsem u toho neržval, hlavou se mi zase honily patologické myšlenky, že ten ruský válečný film zas ještě možná až tak v prdeli nebude, a vůbec celá ta tak pracně potlačovaná pozitivita se vrátila v plné síle nemilosrdné recidivy. Dvouletá terapie v hajzlu, jsem teď akorát tak závislý na depresivech a vypadá to, že pokud si ihned nepustím nejméně dvakrát za sebou výše zmíněnou sračkočtveřici a nedoplním ji jako akutní první pomoc ještě o stoprocentně účinné Hacksaw Ridge a Válečného koně, taxe záhy asi terminálně ujásám. Ty dvě bojové scény byly fuckt skvěle udělané a hodina a půl mezi nimi vyplněna solidně naturalistickým vykreslením charakterů sběře a vypatlanců v řadách Rudé armády, jakož i bezohlednosti a propagandistického a důstojnického zmrdství stalinistické válečné mašinérie, porážející Ádu jen kvůli osvědčené strategii „Jebať ljuděj, nas mnogo“. ()
„JÁ SE NEPTAL KOLIK MÁŠ LIDÍ, ALE JESTLI JSI ROZUMNĚL ROZKAZU...“ /// Hned v úvodu dobrá válečná scéna s dobitím území… Rusové vyprávějí, jak tenkrát bojovali … třeba pod dohledem členů „zvláštního“ oddílu… nebo že sovětskej velitel, byl… prostě věděl, že je jich „mnoga“. Film komunistickejch idejí zbavenej (- navíc se závěrečnou zajímavou pointou) přináší solidní poměr válka – drama. Jasně, dočkáme se i toho „gerojskýho“ patosu, ale kdo to dneska do filmů necpe, že? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Povídku „Vykoupeno krví“, kterou napsal Vjačeslav Kondratěv, neznám. 2.) Jsem politicky uvědomělej (navíc je nás hodně!). 3.) Thx za titule „bounas“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** ()
Dobře natočený válečný film z Ruska, avšak příliš mě nebavil. Úvodní akční scéna je velmi slušná, ale nezískaly si mě postavy, tempo je roztahané a atmosféra mě vůbec nepohltila. Nevím Ržev mi nesednul. Příběh***, Akce***, Humor>Ne, Násilí***, Zábavnost**, Hudba***, Vizuál****, Atmosféra**, Napětí***. 5/10. ()
Jak už podotkli mnozí, až na pár příliš gerojských momentů dosti realistické zobrazení poměrů v Rudé armádě někdy v prvním roce války v oblasti Rževského výběžku (o který se pak bojovalo celý rok). O důstojnících - čest výjimkám, jako veliteli roty zde - se nedá říct, že by jim osud podřízených ležel na srdci, politruci bez autority řeší více nahaté obrázky hrozící nakazit mysl bojujících soudruhů pokleslým západním škvárem, a samozřejmě NKVD, pro které je nepřátelský propagandistický leták nebezpečnější zbraň než MG34 (či naše vz. 26 a vz. 37, je smutné, že nepromluvily v rukou armády Republiky Československé v roce 1938). Mimochodem souhlasím s uživatelem Daddko, je zde prostě leč velmi výstižně popsané, jak lze z člověka stvořit takovou bestii, pro kterou život druha ve zbrani neznamená nic a zákon všemocné strany a vlády všechno. Obecně nemám až tolik proti zobrazování hrdinství sovětského vojáka, ale budu jen rád, jestli se to bude víc a víc kombinovat s reflexí do vlastních řad. P. S. Jak se říká, "zima jak v ruském filmu" zde hraje velkou roli. A mimochodem, ruský voják stejně jako vlk z Jen počkej zásadně fajčí cigarety filtrem napřed :) ()
Ve vesmíru východní fronty nikdo neuslyší váš Ržev.. Pár dnů z Velké vlastenecké války, kdy rudoarmějce střídavě tlačí do mlýnku na maso jednotky Třetí říše, důstojníci NKVD i armádní velení podřizující cenu lidského života pragmatickým cílům. Civilnost, syrovost i vykreslení stavů od dětinského hlupáctví, přes strach živený nezkušeností i očekáváním, až po bodrost otupující to předchozí bojovým duchem z láhve, to všechno funguje, ale někdy od chvíle, kdy se na scéně objeví odpůrce zateplení uniforem, se Ržev vydává vstříc žánrovým zvyklostem a na vlastní cestě k „filmovosti“ (včetně obrazových kompozic sněhu, tmy a ohně) začne promlouvat jazykem, který u mě ztrácí na opravdovosti. Nevím, jestli to byl záměr, ale ty melancholické kytarové tóny docela připomínaly Morriconeho „Padre Ramirez“.. ()
Tento film je splátkou za životy statisíců padlých ruských hrdinů. Nemytých, nečesaných, jedním slovem lidských. Němci jsou viděni jejich očima. Hrdinství obrůstá svaly, cévami, nervy. Rusům - nejenom jim - bychom měli rozumět. Abychom my sami nebyli lidským odpadem. Vůči sobě samým. ()
Trošku to vybočuje z běžného vykreslení sovětských hrdinů, přinejmenším tedy sovětskými filmaři, že? A ano, Rusák je jen Sovět jinak. Co jsem to....jo. Hodnocení čtyřmima hvězdičkamami jasně ukazuje, že se mi dílko líbilo velmi. Jen - a to bude asi patřit k mým věčným steskům - zde zase řada mužiků pronáší během běžných hovorů ultimátní nesmysly, pitvoří se více, než japka v mangách a některé charaktery psal Dostojevského nevlastní prapravnuk po lobotomii rýčem. Ovšem, jak jsem již sdělil národu výše - jinak pecička. ()
Pomaly si musím začínať hrabať v palici, aby som si spomenul kedy som videl vynikajúci vojnový film. Priemerných a dobrých vzniká stále dosť , ale na niečo skvelé si ešte musím počkať. Už prvá úvodná scéna mi nebola celkom po chuti. Príliš silná a hlasitá hudba dosť pokazila dojem z inak dobre natočenej bitvy, všetko bolo ako má byť, ale keďže nikoho z postáv v úvode nepoznáme je to bez emócií, malá zoznamka s postavami. Po utíchnutí paľby postavy dostávajú priestor a začína to byť zaujímavé, pochválim scénu s nemeckými letákmi a všetky ostatné, ktoré na ňu priamo nadväzujú. V závere dostáva priestor ruský heroizmus, guľometná paľba vyznieva pomerne trápne, Nemci sa nechávajú kosiť guľometom ako gumený panáci a tak...Vidím to ako premárnenú šancu, dalo sa z toho vytrieskať oveľa viac a problém rozhodne nebol v peniazoch. 60%. ()
Úvod sliboval velice dobrou podívanou, ovšem poté přišla slabší, tempem pomalejší část, s čímž opadla i moje pozornost. Přesto se tu však objeví řada působivých scén. Myslím, že Neznámá bitva se může směle zařadit mezi ty mnohé kvalitní válečné snímky z dob SSSR. ()
Zajímavý je český název Neznámá bitva. Před 79 lety v 1942 začala tato neznámá bitva na jejím konci bylo okolo půl milionu mrtvých obou stran. V samotném městě Ržev, které mělo před válkou okolo 56 000 v době jeho osvobození žilo 150 osob. Ve filmu sice vidíme jen jednu rotu Rudé armády během jednoho dne v bitvě zvané také jako Rževský mlýnek na maso. Rusové, a ostatní obyvatelé Sovětského svazu (Ukrajinci, Bělorusové, Tataři, Židé, Kazaši, Gruzínci, Arméni atd.) si za své oběti a za to, že významně přispěli k porážce nacistického Německa zaslouží minimálně respekt. Film realisticky ukazuje podmínky ve kterých obyčejní vojáci bojovali v zákopech, mrazu a sněhu (teď ho taky trochu napadlo) A ještě Vám tam velení pošle jako posilu důstojníka NKVD. Velitel roty je sympatický a o něco málo je sympatický i jeho zástupce pro věci politické. Ona je mi většina té roty sympatická. Asi budu rusofil. No díky uživateli Opičák na youtube jsem se dozvěděl nové označení jednoho komunální politika (Řepoprase). ()
Fajn výprava, fajn ruská zima, fajn ruský príbeh o hrdinoch, ale nemôžem povedať, že by to ma to nejako strhlo. Postavy tiež majú celkom čo ponúknuť, ale že by vám ich bolo v závere ľúto sa moc nedá povedať, tak isto ani akčná stránka nestrhne a veľa sa tu toho ani neudeje. Každopádne jeden s tých lepších filmoch od Rusákov v tomto žánri. 70% - 3* ()
Joj tohle mi sedlo. Docela by mne zajímalo kolik herců padlo při natáčení. Ať mi nikdo neříká, že všechna ta rotrhaná těla byly jen triky.:-) . Filmaři nám předvedli opravdu šílený masomlejn východní fronty na sněhobílém koberci, na kterém už jen pár červených kapek vypadá hrozně. Jak vypadá sníh, když chlapa rozpůlí minometná střela o tom asi netřeba hovořit. Velmi se mi ve filmu líbilo i to politrucké téma. Sice to bylo krapet přitažené za válenky, ale přesto jsem musel uznat, že z té vymyté palice šla na jednoho hrůza. Dostat se v Rudé armádě před popravčí četu nebylo nic nesnadného a v lepší případě to mohlo skončit trestným praporem, což byl trest jen o málo horší než kulka od soudruhů z popravčí čety. Chlapi z čety mi sedli, mělo to skoro všechno co bych chtěl aby ruský válečný film měl. Dokonce mi tam nevadila taková ta ruská uřvanost či snad lépe řešeno bodrost některých postav. Nadšení trochu skazil gerojský závěr, kdy jsem už jen čekal že kulometem zničí i nějakou tu německou opancéřovanou pruhovanou kočku. No to by ale asi nemohli točit Rusové... Nicméně jsem byl moc spokojen a dávám si do vaťáku 4 letáky aby bylo do čeho balit tabáček. * * * * ()
Ruský válečný, sebekritický mírně antideologický, antifanatický film, to se jen tak nevidí. Tento se povedl, díky za něj. ()
Kto má rád čistokrvné vojnové filmy s hektolitrami krvi a tonami použitej munície, tak prosím, máte možnosť.... je tu Ržev. Napríklad tá prvá scéna bola úplne brutálna, šokujúca. Škoda, že sa to vojnové šialenstvo nedokázalo dostatočne napojiť na dramatickú rovinu v ponímaní nejakého vojaka, či vojakov. Vlastne ku nikomu si tu nezískate nijak zvlášť vrelý vzťah. To je ale asi tak všetko to menej pozitívne. A páčil sa mi aj záverečný doslov pána titulkára, bolo to presne tak... S krajcom chleba v ranci, otepom slamy na spanie, zbraňou, s politrukami a odchytávacími oddielmi NKVD za chrbtom a predsa ruský vojak dokázal oslobodiť polovicu Európy. A to si zasluhuje hlbokú úctu a rešpekt nehladiac na dnešnú politiku. Stálo to nemalé obete. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Nikterak horentně hysterickou historií propíraná bitva u Rževu ve válečném roku 1942 se v rukou idealistického režiséra Igora Kopylova proměnila na snůšku zkreslených fakt a heroických charakterů. Technicky to také není dokonalé, ta mírná zaostalost ruských produkcí bude zřejmě věčná, ovšem několik decilitrů krevních šplíchanců a přítomnost drastických scén se rozhodně počítá. Dvě hodiny celkem plní nároky sugestivního diváka, který touží být ušpiněn a zmrzat v zákopech. Vojáci jsou příkladně oddaní samopalu i kořalce, na přetřes se dostanou německé letáky, rozházené ze vzdušného prostoru, jejichž vlastnictví se rovnou trestá smrtí. Nejvýraznější postavou je neoblomný a spravedlností posedlý podporučík ruské kontrarozvědky, který u jednoho postaršího vojáka takový leták nalezne. Ovšem následně dojde k nevěrohodné přeměně jeho charakteru. Němci jsou podáni pochopitelně velmi stroze. Stěžejní střet s nimi probíhá za tmy, což mě zrovna neuchvátilo. A závěr filmu byl absolutně nevyhovující. Snímek nemá proporce výsostně zajímavého válečného filmu. Rusové jsou líčeni coby absolutní hrdinské typy, až to bylo k smíchu. Nebyl jsem ale nikterak extrémně znuděn. Plynulo to celkem příjemně, jsou ale určitě věrohodněji podané filmy z 2. světové války. Tohle maniakální hrdinství už do moderního válečného filmu snad ani nepatří. Zmapování tehdejších válečných událostí zřejmě nezachutná historikům, divák, co na přesnou historii nehledí, nebude mít větších námitek. 6/10 ()
Na mě asi až moc válečné, nicméně dialogy a postavy na jedničku! ()
História nie je mojim koníčkom a tak som až do dneška netušil, že nejaký Ržev existuje a že dokonca vojnové operácie v jeho blízkosti mali veľký význam pri obrane Moskvy. Prvých osem minút filmu je šokujúcich. Myslím, že z technického hľadiska sú minimálne porovnateľné s úvodnou štvrťhodinou filmu Zachráňte vojaka Ryana. Vynikajúci úvod pokračuje realistickým obrazom vojnového života jednej roty. Z nepochopiteľného dôvodu film od druhej polovice skĺzol do klišé sovietskych vojnových filmov s filozofovaním vojakov, skarikovanou postavou podporučíka špeciálneho oddielu, náchylnosťou Nemcov k zásahom a podobným zbytočnostiam. Nebyť nich nemal by som problém dať filmu viac hviezdičiek. Takto to ostalo na pol cesty. Škoda. ()
Tony snehu, že sa v ňom aj najväčší dlháň zaborí až po krk a cez baranicu mu trčí len hlaveň pušky. Hneď viete že ste v Rusku. V tomto vojnovom filme je tých bojových scén menej, ale za to sú dosť realisticky stvárnené. Väčšinou však ide o dialógy medzi opitými vojakmi s načmudenými tvárami a z tých rozhovorov mi utkvel najmä tento výrok: „Mám sedemnásť. Pridal som si rok, aby som mohol narukovať. Všetci z našej triedy tak urobili. Báli sme sa, že vojna o rok skončí a my nebudeme môcť bojovať.“ Niekto to nazve hrdinstvom, pre mňa stupidita non plus ultra. Priemerný film, pri ktorom mi vadil ruský vodkový dych hovoriaci len o patriotizme (rovnako ako mi to vadí u Američanov), nuž a vyslovene som sa nudil. A to tam zomrelo vraj viac ako milión ľudí. ()
V rámci ruské produkce, snesitelnější snímek. Bitev je možná méně, než je divák standardně zvyklý, ale v tomto případě to ani nevadí a dokonce i postavy dokáží zaujmout. ()
Tak toto sa podarilo. Po všetkých stránkach veľmi odvážny film, ktorý sa nebojí násilných scén ( dobre natočených ), ale aj zobrazeniu nátlaku na vlastných ruských vojakov v prvej línii od sovietskeho politického komisariátu. Práve tieto udalosti posúvajú snímok od heroických udalostí k človečenstvu a živočíšnosti. Parádny film. ()