Dáma v jezeře (festivalový název)

Doba soukromým očkům nepřeje, detektiv Phillip Marlowe je mizerně placený, a tak se rozhodne poslat povídku do rodokapsového magazínu. Právě v jeho redakci ale nečekaně narazí na nový případ - pátrání po vydavatelově nezvěstné ženě. Zprvu nevinně se tvářící vyšetřování ale záhy vyhrotí nález první mrtvoly - smrt neodpočívá ani o Vánocích.
Patří-li Občan Kane (Citizen Kane, 1941) mezi nejčastěji vyzdvihované tituly filmové historie, není to nadarmo - jeho vliv na hollywoodskou produkci byl ve 40. letech neoddiskutovatelný a mimo jiné vedl k nárůstu používání subjektivních narativních technik v do té doby o poznání usedlejších filmech. Jedním z nejvýraznějších příkladů tohoto posunu je režijní debut herce Roberta Montgomeryho, který v adaptaci knihy Raymonda Chandlera Dáma v jezeře také sám ztvárnil detektiva Phillipa Marlowa. A celý snímek pojal tak, že ten působí, jako by byl přesným záznamem toho, co vidí hlavní hrdina - jeho samého tak v podstatě nespatříme, výjimkou jsou občasné odrazy v zrcadle a také vložené pasáže, v nichž do kamery vysvětluje detaily svých dobrodružství. Místy až naivně vyprávěný film je dokonale ozvláštněn použitou technikou, místy trochu neobratnou (kamery byly v té době stále ještě značně nepohyblivé), ale rozhodně důslednou. Absence hrdiny v obraze vedla nejen k odlišnému pojetí střihu, ale i jiným akcentům ve zvukové stopě (charakterizace hrdiny je „dovybavena" jeho častým hvízdáním) a občas také roztomile afektovanému herectví (nezřídka přímo do kamery). Avšak přestože vidíme vše, na čem spočine oko soukromého detektiva, motivace postav zůstává záhadnou a pohání detektivní zápletku až k finálnímu nečekanému rozuzlení. Největší atrakcí je zde ale sama použitá technika subjektivního hlediska, která nicméně nezřídka vytrhává ze soustředění na příběh, a mimo jiné právě proto se v kinematografii nikdy příliš neujala.(Letní filmová škola)