Půlnoční nebe

Moc to neudrzelo moji pozornost kvuli dvema dejovym liniim,ktere se nijak nepropojovali.Moc rozharane s ponurou atmosferou opustenosti a rozkladu.Clooney se jen prochazi a smutne kouka do zdi. Asi nejsem sam,kdo to dokoukal do konce jen ze zvedavosti jak to dopadne.Informace jsou nam totiz od zacatku zatajovany .O to vetsi zklamani nad banalnim zaverem.Mezi postavami na druhe lodi nejsou zadne hlubsi chemicke vztahy a jsou povrchni.Asi maji pojednavat o tematu novych zacatku a rodiny.Dialohy se vlecou jako dej,ktery trochu ozije opustenim zakladny.Ukaze se ze film proste sdelit nema co.Film vubec negraduje take kvuli mnoha vycpavkovym zaberum.Vypraveni tohoto vazneho filmu se nakonec rozpada. (06.02.2021)

Po včerejším Finchovi s Hanksem jsem neměl dost průměrnosti patrně a nechal se tak pomalu uspávat Půlnočním nebem. Kniha nemusí být špatná, ale její adaptace se Clooneymu zoufale nepovedla. I když do portfolia Netflixu svou ´kvalitou´ zapadá perfektně. Ok, Desplat na sluchátkách zní fajnově, abych aspoň něco pochválil :) (07.11.2021)

Pro mě bohužel jeden z nejnudnějších áčkových filmů poslední doby. Nevím, proč se šikovný Clooney rozhodl zahazovat čas s adaptací takto řídké zápletky, a vůbec si nedokážu představit, proč by měl jeho snahu někdo ospravedlňovat. Děj v rámci tří linií by mohl být stlačen do 30 minut a ničemu by se neuškodilo - ani těch hezkých obrázků nebylo vůbec tolik, kolik jsem očekával. Emoce a psychologie na bodu mrazu. A škoda dál mluvit. (27.12.2020)

Čím se vyznačují (zejména americké) vánoční filmy? Významnou roli v nich hraje chlap s hustým bílým plnovousem, který bydlí na severním pólu, různorodé postavy se často odněkud vracejí domů, sněží tam a hlavní myšlenkou nezřídka bývá, že rodina by měla být pohromadě. Takže Půlnoční nebe je prostě vánoční film :) Ale teď vážněji: Je to super film. A že není pro každého? Tím lépe. Ve strhující pozemské části je George Clooney absolutním králem, v té vesmírné lince se zase spíše než na napětí sází na zdánlivě bezstarostné okouzlení vesmírem, na sladkou nevědomost, kterou nám film zprostředkuje dokonale. Ano, na první pohled se ve vesmíru snad nestane nic důležitého a například dlouhá oprava lodi je takové scéna, jakých jsme už všichni viděli několik, jenomže představte si, že jste divák, který nezná třeba Gravitaci... Pak je ta scéna prostě kosmická symfonie s krásnými záběry a boží hudbou Alexandra Desplata. (24.12.2020)

„Polnočná obloha” , na ktorej veľmi dobre vidieť trebárs takú »Polárku« , samozrejme pokiaľ sa zrovna nachádzate v Arktíde, tak máte priam úplne najideálnejší výhľad sa ňou trošku pokochať, no ale posledný bádateľ v observatóriu Barbeau, tu neostal iba kvôli tomu, aby neustále obdivoval hviezdy na nebi, totiž má oveľa zložitejšiu úlohu, než sa vo februári, roku 2049, teda „tri týždne po udalosti” , môže zdať, to jest v blízkej budúcnosti, keď vesmírne cestovanie už natoľko pokročilo dopredu, že kdesi pri Jupiterovom mesiaci, jestvuje i akási (ďalšia) exoplanéta K-23, na ktorej je možný život, a tak sa to misia Aether rozhodne následne preskúmať, pričom nemajú ani najmenšiu páru o tom, čo sa zatiaľ behom tých dvoch rokov vlastne na Zemi stalo, čo boli naprosto odpútaní od domova, zmiznutí v diaľave desiatky miliónov kilometrov ? Zrejme pravdepodobne došlo k « nukleárnej zime » , a to konkrétne s fantasticky nepredstaviteľnou, všadeprítomnou radiáciou, že našťastie aspoň na severnom póle, je momentálne ešte stále dýchateľný vzduch, čím dostáva príležitosť, aby sa pokúsil kontaktovať spomínanú misiu astronautov, že nemá bohvieaký význam sa vracať domov. A nakoľko má jeho anténa veľmi slabučký signál, musí odísť do meteroologickej stanice u jazera Haven, kde by už mal konečne snáď trafiť klinček po hlavičke... ? A k tomu taktiež má aj: „menšie halucinácie, melancholickú náladu, flashbacky a prestrihy” . / Film režiséra, herca a producenta Georgea Clooneyho, vskutku naozaj nie je bohviečo ! Snímok, ktorý neuveriteľne strhalo publikum, aj kritika, som si musel skrátka pozrieť sám, aby som sa o tom presvedčil, kde vlastne visí celková pravda ? Obidva nezmieriteľné tábory sú blízko skutočnosti. Ja osobne som počinu prišiel na chuť, až zhruba za jeho druhou polovicou, kedy ma začal oveľa viac interesovať, pretože som si vtedy už plne uvedomil, ako nám strašne hrozí táto tzv. » filmová fikcia « ! Totiž, všetci sedíme na časovanej bombe, ktorá môže kedykoľvek explodovať, že sa ani nenazdáme, a už bude pre nás neskoro, čiže samotná predloha Lily Brooks-Dalton s názvom „Dobré ráno, polnoc” , tým pádom zdvíha varovný prst, keď nie je vôbec ďaleko vzdialená od reality ! Ak sa človek, povedzme čo by len trochu viac zamyslí, tak výpovedná hodnota bude pre neho automaticky väčšia, no zároveň musí preglgnúť i nepríliš zaujímavé spracovanie, ktoré miestami doslova bije do očí ! (27.12.2020)