Půlnoční kovboj

Výborný Hofman si tento film krade pro sebe, to je bez pochyb, zbytek se postupně vytrácí z paměti. Určitě ale jedna z nejodvážnějších oscarovek, jejíž ocenění na nejmainstreamovějších cenách mi rozhodně vrtá hlavou. (24.10.2010)

...a to je právě to. Všichni tleskají Absolventovi. Ne ne, v tomto filmu si Hoffman sáhl na pomyslný "kult"... Komu není dáno, nevidí. Krásný a krutý film, žádná zábavička pro zpovykané intelektuály... (04.09.2005)

Půlnoční kovboj mi po všech stránkách hodně připomínal film Scarecrow. Skoro bych si až troufnul napsat, že Scarecrow je docela obyčejná vykrádačka, nicméně povedená. Ale tady hodnotim Půlnočního kovboje, takže zpět k tomuto filmu... Půlnoční kovboj je opravdu parádní film a je zbytečný tady cokoliv psát, protože všechno je zde vystiženo v oficiálnim textu distributora. Snad jen dodám, když už jsem nakousnul to srovnání se Scarecrow, kde mě trochu zklamal konec, že tady je konec naopak velmi povedenej a filmu jsem díky tomu odpustil i pár hluchejch míst. A ta smutná melodie foukací harmoniky mi hraje v hlavě ještě teď... Jsem rád, že můžu zase nějakýmu filmu dát 5 hvězdiček. (21.06.2008)

(1001) Kvůli Dustinovi se mi srdíčko sevřelo, ale jinak to šlo zcela mimo mě až do té míry, že jsem měla dojem, že je to i špatně udělané. Nesedla mi hudba ani zapojení avantgardních snů. Na tak nekonzistentní náladu jsem se nebyla schopná vůbec naladit. Jestli je to tím, že žiju v době, kdy ideály už jsou dávno zničené, takže nemůžu pochopit, co film svým zjevením rozbil a jak rezonoval společností... (06.05.2014)

Když se vracím ke starým filmovým hitům, v nejednom případě musím konstatovat, že ten film buď zestárl, nebo jsem zestárl já a už ho vnímám úplně jinak, takže musím nevyhnutelně jít s nějakou tou hvězdičkou dolů. Nostalgie dokáže průměrné dílko vybarvit těmi nejzářivějšími barvami. Tady ale můžu s klidným svědomím prohlásit, že jde o nadčasový film s mimořádnou emoční působivostí. Příběh dvou životních outsiderů, snílků, ztroskotanců a mužů žijících na periferii velkoměsta a prosperity, je vylíčený bez laciného sentimentu a přitom s maximálním efektem. Výborně obsazené, výborně zahrané a jako perlička na dortu ozdobené výborným hudebním motivem. Písničku Everybody is talking at me si vybavím kdykoliv mám chuť se naladit na tu správnou vlnu romantiky a nostalgie. Půlnoční kovboj je film o netypickém a nepravděpodobném přátelství dvou mužů, které svedla dohromady nouze. Konec 60. a 70. léta patřily k americké kinematografii k éře hledačství, vzpoury proti zavedeným postupům a hodnotám a sociálně kritickému postoji k establishmentu. Dustin Hoffman je pro většinu filmových diváků navždycky spojený s postavou Rainmana, ale já si na prvním místě vybavím jeho nešťastného podvodníčka z tohohle snímku. Celkový dojem: 95 %. (08.09.2011)

Zůstaly mi smíšené pocity. Dobrý pocit z celkového pojetí filmu, ten je podle mě opravdu dubrý. Hoffman byl výborný, roli kulhajícího pobudy zvládl bez zaváhání. Voightovu naivitu jsme také žral od začátku do konce. Špatný pocit byl z prostředí ve kterém žili. Když jsem si představil v jejich roli sebe, dostal jsem husí kůži (tento pocit však není zápor filmu, spíš pochvala za realičnost). Co mně vadilo, byly místy příliš dlouhé psychedelické tripy. (31.12.2010)

Žádná selanka, spíš sugestivní výpověď o ukázkovém naivkovi, který sám sebe považuje za zhmotnělý sen každé ženy (definovaný v radiovém pořadu) a až v reálu pozná, že na něj skoro žádná nečeká. Nakonec skončí úplně jinde, než si představoval... Vynikající herci, působivé flashbacky a Schlesingerova neotřelá vize amerického snu. Klasika s velkým K. 100% (05.02.2008)

Už dlouho jsem neviděla tak výbornej nezávislej filmeček. Dustin Hoffman a Jon Voight jsou oba ve svých rolích naprosto skvělí a celý film výjimečně věrně zachycuje dobu střízlivění ze zlatých šedesátých (hippies, drogy, sex...). Mimochodem ta psychedelická scéna z nočního drogového podniku vypadá jako by ji Schlesinger sám natočil pod vlivem nějaké omamné látky a je prostě dokonalá, konečně mám opravdový sugestivní zážitek, jak to vypadá po požití drogy. (26.03.2005)

Dustin je génius. Od samotného příběhu jsem očekávala, že bude podán trochu silněji a drsněji. Celý film táhnou především hlavní, charakterově i herecky silné osobnosti, jež jsou zasazeny spíše do průměrně předvedeného děje. I přesto, že mi Jon Voight jako herec nikdy sympatický nebyl a zde mě svým výkonem také nijak příliš nenadchl, si však myslím, že jde o dobrého herce. A jako Půlnoční kovboj zdatně padl do role urostlého, blonďatého Texaského playboye. Ovšem Dustin Hoffman jako kulhající, tuberou prolezlý chlapík, zlodějíček a vyvrhel, který se protlouká, jak se dá, je nepřekonatelný a úchvatný. A nebýt jeho, nejspíš bych hodnotila méně. Rozhodně je však v tomto díle spousta působivých a silných momentů (ten konec, slzy se mi draly do očí). Doprovodný soundtrack v podání Johna Barryho je skvělý a dokonale do filmu zapadá. "I'm walking here! I'm walking here!" (31.12.2010)

Tento poučný a sarkasticko mravný film si ma omotal okolo prsta už behom prvých pár scén a do jeho sietí som bol zamotaný prakticky po celý čas, nebyť pár detailov, ktoré mi znechutili chuť dať plný počet. Tou hlavnou je záver. Celý film je nabitý psychologickou stránkou postáv ako mesto dokáže pohltiť aj toho najprostejšieho človiečika. A celé by to malo niekam smerovať, ale záver ma nechal úplne hladným. Pri iných snímkoch by som to nevyčítal, ale pokiaľ má film také silné jadro, tak som čakal naozaj krehký a emočný záver. No a ešte vzor alebo podstata niektorých Joeových náhľadov a spomienok na minulosť. Inak, herci sú mňami, jedni z prvých rolí oboch hlavných predstaviteľov a hneď oscarové nominácie. 85%. (15.04.2008)

Tak tohle byla opravdu silná káva. Už se nedivím, proč na přebalu psali Film který překonal svou dobu o třicet let, měli pravdu. Kamera nádherná, příběhově dojemný a herecky dokonalý snímek o přátelství a síle lidskosti. Hoffmanovu roli "Ratsa" nikdy nezapomenu, to samé platí pro skvělého Voighta. Korunu nasazuje smutný konec, u kterého oko nezůstane suché. (15.01.2009)

Dějově jednoduchý, formálně vyšperkovaný film o složitém a bolestivém rozpouštění osobních traumat, vštípených sebeklamů a naivních iluzí o cestě k úspěchu, o prodírání se chaosem, horečkou a ztraceností ke světlu na konci tunelu, přičemž každý z obou souputníků míří k jinému světlu na konci jiného tunelu, a aniž by to úplně chápali, navzájem si pomáhají na svých dvou tolik odlišných cestách. *** Není to ale film o deziluzi z amerického snu, jak se občas předkládá, ale o deziluzi ze snílkovství obecně. Kovboj ani zlodějíček se nikdy nechtěli a nezkoušeli vypracovat po vzoru selfmademanů, aby měli dům, práci a rodinu, spíše snílkovsky, naivně, hledají odlehčené cesty k fanfarónskému živobytí a úspěchu, než z toho chtě nechtě tvrdě vystřízliví. *** Film tak spíše, a to plně senzuálně, opticky i fyzicky, reflektuje okrajové existence americké společnosti na konci éry květinových dětí, experimentální umělce, feťáky, snílky, prostitut(k)y či zpovykanou smetánku, zkrátka všechny ty, kdo americkou mainstreamovou společnost vnímají přes rozmanité filtry jen vzdáleně, ať už jsou těmi filtry peníze, drogy, naivita, touha po univerzální lásce, nebo hlad, horečka a zimnice. *** I po letech pořád podmanivé a jemně srdcervoucí, tak se asi pozná klasika. (V Ekvádoru, v Alma Saně, sama v noci. 28. 2. 2024) *~ (29.02.2024)

Schlesingerův obrazově strhující a náladou baladický message picture je rozkladem amerického snu a ideálů let šedesátých na subatomární částice. Ztracené iluze, beznaděj, špína, bída a hnus přelidněného, přezíravého a šíleného velkoměsta, obnažená sexuální intimita, společenské napětí, osamělost, zžíravá osobní traumata - na menší depresi toho vskutku není málo. Ale celý ten hořký index naštěstí neguje pořádný antidote lidství, naděje a síly bojovat za lepší zítřky a změnu. A i když je to triumvirát prosvítající ze dna pustého a neklidného sociálního bahna, ze kterého se zdánlivě nelze vyhrabat, jeho hledání nikdy nepozbude smyslu. A proč? Protože život je přes všechno neštěstí (vyjádřeno jazykem Franka Capry) krásný. Jen mu přijít na kloub... Jo, tomu říkám poselství!_____Za samostatnou noticku jistě stojí fantastická střihová skladba snímku. Vedle objektivní a základní dějové osy jsou nečekaně stavěny střípky dějů z minulosti, obrazy denního snění a "růžových" představ či stylisticky zběsilé vyjádření momentálního rozpoložení hlavního hrdiny - od sekvence změněného stavu vědomí po horkokrevnost honičky soupravou podzemky. Symfonie... (29.12.2008)

Kovboj s lesklými čižmami a rovnako vylešteným naivným idealizmom vpáli zo západu na východ ako vidiecky buranský gigolo do New Yorku loviť ženy. Žiarivý úsmev postupne vystrieda neradostná realita, súlože s postaršími večne nespokojnými zazobanými frndami nekončia očakávaným zbohatnutím. Priateľom sa stáva mrzácky rozkašľaný zlodejíček, domovom nevykúrený dom určený na demoláciu. Sen, zúfalcov, naiviek končiaci ustrašeným upotením. Bad trip roztancovaného idealizmu. Bezhraničné možnosti strieda solidarita ľudí na okraji. Obraz vystihuje nevypovedané, zaznamenávajúc spomienky, sny, drogové opojenie. Znepokojivo výstižne je i poukázanie na vädnúcu revoltu sixties rozpustenú v halucinogénnych večierkoch znudenej umeleckej society. (03.10.2005)

Po opětovném zhlédnutí definitivně přidávám do top 10. Těžko tenhle film popsat, je to drama s trochou artu, sociální kritiky a v centru všeho je zvláštní, ale neskutečně dojemné přátelství naivního a nezkaženého kovboje Joa a zatrpklého, strádajícího Ratsa. Sázka na kontrast obou charakterů se velmi vyplatila a chemie mezi oběma herci je neuvěřitelná. Voightovy ublížené, raněné pohledy a Hoffmanova bolest a zkroušenost se prostě nedají zapomenout. V neskutečně hutné a nepříjemné atmosféře beznaděje si jsou jeden druhému oporou. Nejdřív Ratso chrání Joea před jeho vlastní naivitou a nezkušeností, vaří mu, pere mu, než se karta obrátí a Joe svádí nerovný boj s Ratsovou rychle postupující nemocí. I přes to, že obě postavy (tedy hlavně ta Hoffmanova) nejsou moc líbivé - gigolo a slizký zlodějíček - film je postupně obnaží a zlidští tak, že si pro ně divák doslova kouše nehty. Psychedelická část ve Warholovském bytě hodně utkvívá a ve scénách, kdy Ratso nemůže vyjít schody a znepokojený Joe mu pomáhá upravit se na "párty" nebo když se mu Ratso svěřuje, že nemůže chodit, se mi svíral žaludek. Konec je emočně naprosto zdrcující. To, že jsem se z toho úplně nevzpamatovala ani za dva dny, nakonec rozhodlo, že film poputuje do topky. Za mě jsou Joe a Ratso nejlepší Voightova a Hoffmanova role v životě. A nezapomeňme zmínit přesnou hudbu Barryho + Everybody's talking Harryho Nielsena a harmonikové theme. (11.07.2017)

Klasika z konce 60. let s Dustinem Hoffmanem a Jonem Voightem v rolích dvou kamarádů, kteří se probíjejí smutnou a šedivou realitou každodenního života v New Yorku. Nemají zázemí, jídlo, mají jen sebe. A velké sny. Film je prošpikován poutavými flashbacky, které jsou opravdu povedené a dokazují, že technická stránka filmu je režisérovou prioritou. Horší to je s příběhem, ve filmu není žádný okamžik, který by vám opravdu vyrazil dech a stal se nezapomenutelným. To je ale asi jediná piha na kráse tohoto nadčasového filmu. Herecké výkony obou hlavních hrdinů byly výborné, stejně jako hudba. Pěkný snímek. (14.02.2010)

Prečo v tom treba hľadať len obžalobu konzumného života v New Yorku ? Prečo to nie je len o konfrontácii vidieckej naivity Jona Voighta s vychcanosťou mestského povaľača a pasáka Dustina Hoffmana ? Ale je to aj o priateľstve a o túžbach splniť si svoj sen ... (17.04.2009)

"Hej, chceš nahoru nebo dolů? Vyber si!" (09.02.2016)

Nie príliš lichotivý obraz Ameriky, ktorý je v silnom kontraste s predstavami a bežnými predkladanými sloganmi typu - Amerika zem zasľúbená či Amerika krajina neobmedzených možností. Hlavný hrdina sníva o lepšom živote na východe v New Yorku , ale krutá realita ho zráža na kolená každým dňom viac a viac. Pouličný mrzák a zlodejíček, s ktorým sa dá dokopy je v podaní D. Hoffmana maximálne presvedčivý. Určite jedna z jeho najlepších a nezabudnuteľných postáv. Takýchto krutých príbehov sa v Amerike odohralo a odohrávajú milióny a my poznáme väčšinou len tie opačné a úspešné. Je potrebné poznať i druhú stranu mince...Film 80%. Výkon D. Hoffmana - 100%. (26.12.2013)

Naivný vidiečan Joe prichádza do New Yorku, aby sa tu živil ako bisexuálny gigolo. Vidina bohatstva sa však rozplynie takmer okamžite po príchode do víru veľkomesta. Jeden z najvýraznejších počinov svojej dekády a víťaz 3 Oscarov (vrátane najlepšieho filmu a réžie) sa môže pýšiť skvelými hereckými výkonmi Johna Voighta a hlavne nezabudnuteľného Dustina Hoffmana, ktorého pouličná krysa patrí k jeho najlepším kreáciám. (07.12.2017)