Půlnoční mše

Trpělivému divákovi se Půlnoční mše odmění, netrpěliví diváci ji asi nemusí vůbec ani zkoušet, protože rozjezd je vážně pomalý - minimálně u prvních čtyř epizod bych nějaké pokrácení uvítal i já. Když má nicméně člověk náladu ty dialogy poslouchat (a mozkovou kapacitu na to je chápat), tak je to napasování upírských mýtů na biblické vyprávění v lecčems fascinující. Seriál krásně ukazuje, jak fanatická náboženská víra dokáže dezinterpretovat úplně cokoli tak, aby to odpovídalo jejímu vidění světa. Vtipnou třešničkou na dortu pak jsou některé české reakce na seriál, které ho z legračně bojovné ateistické pozice označují za náboženskou propagandu. To je tak do nebe volající nepochopení, že autoři takových vejšplechtů už by radši neměli nikdy sledovat nic náročnějšího, než desetisekundová videa na TikToku. Nicméně, Mike Flanagan si u mě některými svými předchozími kousky nastavil laťku až moc vysoko, takže z Půlnoční mše úplně stoprocentně odvařený nejsem. První epizody se fakt víceméně vlečou, přičemž je vždy z průměru vytáhne pár minut na konci. Zhruba od půlky už to pak jede pěkně, v poslední epizodě mi ale nesedl obrat jedné postavy. A závěrečná katarze u mě nebyla ani zdaleka tak silná, jak by měla být vzhledem k tomu, kolik času bylo předtím postavám věnováno. 75 % (02.10.2021)

Na seriál mě nalákal režisér. Hned po prvním dílu jsem si ale uvědomil, že tady to bude trošku o něčem jiném, než o režisérově oblíbené duchařině. Že to ale bude mít takový vývoj, to bych po prvním díle rozhodně nečekal. Na seriálu je vidět jistá kvalita podpořená takovou netrpělivou atmosférou, u které moc nevíte, co očekávat. Je pravda, že sledování tohoto seriálu je hodně o trpělivosti. Díly jsou dlouhé (mnohdy i přes hodinu) a moc se toho v nich neděje. Sledujete různé scény s postavami, které Vás spíš serou a vrcholem je ta náboženská kráva, která si svými proslovy žádá o blahořečení. I když ji ve výsledku přejete spíš opak. Osobně nedokážu moc pochopit, co tak osobního na tomto projektu režisér vnímal. Mně to spíš přišlo, jako když chce divákovi brnkat na nervy a naučit ho trpělivosti, kterou si ale Půlnoční mše podle mě ani nezaslouží. (14.10.2021)

Půlnoční mše pojednává o menší ostrovní komunitě, ve které se začnou dít menší změny a podivnosti. Vidíme, jak na ně reagují jednotlivé postavy, které mají velkou variaci. Liší se jejich minulost, víra, přesvědčení, atd. K tomu je to všechno absolutně perfektně zahrané. Jestli někdo někdy měl použít příměr, že se jedná o herecký koncert, tak je to právě tady. Rozebírá se tu hromada zajímavých a těžkých témat do hloubky. Ať už se jedná o samotu, izolaci, přesvědčení, víru, náboženství, davové šílenství, psychologie davu a kultu, život a jeho smysl, smrt. Je to mnohem více filozofický a emoční horor, kdy ta hrůza vychází ze samotných postav a z toho co prožívají. Všechny postavy jsou velmi lidské a člověk si je dokáže velmi rychle oblíbit a najít si k nim cestu a ikdyž s někým nesouhlasíte, pořád ho chápate i to odkud vychází. Chápu, že pro některé může být přístup seriálu nudný, je tu hromada dlouhých dialogů a hlavně monologů, kdy opravdu sledujete třeba jednu postavu, jak mluví 5 minut v kuse. Středobodem seriálu je moment, kdy si takhle dvě postavy povýdají a každá z nich mluví o tom co si myslí, že se stane po smrti, nebo spíš co si přejou, aby se stalo a každý má uplně jiný pohled na věc. Máme tu vysoce věřící postavu a Rileyho, který si už prožil hodně a je cynickým ateistou. Ten rozhovor je to naprosto užasný! Pokud vás taková věc neláká, tak na to ani nezkoušejte koukat, protože tohle jsou věci, ze kterých vám seriál dá největší požitek a to hlavně díky tomu jak dobře a bohatě jsou tyto dialogy a monology napsané a jak precinzně to herci odříkají a zahrají, kdy to často vidíte v jednom jediném záběru, který má i několik minut. Vynikající dumavá zálěřitost, ke které se budu vracet. 10/10! (27.11.2021)

Oceňuji velmi pomalou a pečlivou výstavbu. Díky ní se dostaneme postavám opravdu pod kůži a chápeme jejich skutky. Středobod všeho a nejlepší postava je jednoznačně farář. Absolutní dobrák s nejčistšími úmysly, jejichž proměna ve skutky je katastrofální. Také mě nadchl způsob, jak chytře zkombinovali horor s křesťanskou mytologií. Jasně, je to ulítlé, ale chápete, že jsou si schopní to odůvodnit. Jediné mínus vidím v občasných velmi zdlouhavých dialozích. Hodně postav před tím, než se vymáčkne s něčím důležitým vykládá pětiminutové podobenství ze života. Občas je to fajn a podpoří atmosféru, občas už spíš otrava. Ale to je jen menší výtka. Půlnoční mše je super a vřele ji doporučuji. (24.12.2021)

„ŽIJEME V POŽEHNANÝCH ČASECH…“ ///    Ostrůvek Crockett je Bohem zapomenutej kus země… na kterou se ovšem znenadání (?) rozpomněl… Je to pomalý, budujeme si vztah k postavám… a snažej se ohromit zázrakama a strašit „něčím“ tajemným. Líbí se mi monology pátera Pruitta, asi proto, že su neznaboh. Nevadí mi to pomalý tempo a postupný dobírání se pravdy. S Flanaganem totiž nemám zásadní problém. Bohužel to přestane postupně platit a úplně nejvíc to začne srát v poslední části. Jakoby Flanagan podlehl vlastnímu mesiášství. Normílní člověk si přece nemůže myslet, že strach naženou sáhodlouhý monology, byť plný Boha. To, co dřív fungovalo, přešlo v nesmyslný megalomanství a autorovo sebemrskačství, který nevyvolalo zděšení, ale nasrání. Navíc – ty lidi se chovaj jako debilové. Vždyť přece v klidu mohli… Ale to uvidíte sami. Chtěl jsem jít vejš, ale kvůli poslednímu dílu to jebu.     ///  NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Přemejšlím, jak dostat lidi do kostela. 2.) Vím, že JSI!. /// Thx za titule „Jakub Ženíšek“.     /// PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  ** (09.11.2021)

Flanagan! Give me back my god damn time you Mother*ucker! Flanaganův náboženský Borefest alias yawn-fest v té nejodpudivější podobě. Fanatická, extrémně pomalá a nezáživná náboženská Dráma, kde jediný horor je tuhle Show dosledovat bez újmy na zdraví. Tohle bych pouštěl zajatým teroristům jako mučící prostředek místo elektrických šoků. Kdybych věděl dopředu, jaká zhůvěřilost mě bude očekávat, tak bych bez váhání raději sežral bibli. Po prvním díle si divák říká fajn, zatím se to rozjíždí, ale u 5. dílu si už začínáte říkat, že tady zapomněl někdo natankovat a rozjet se vůbec neměl v plánu. Je tu hromada nesympatických random obyčejných postav, kde vůbec nikdo není zajímavý, naprosto chladné charaktery, každý osud mi byl ukraden, všichni zde řeší strašně nezajímavé ( bacha dospělé věci- takže traumata, problémy s alkoholem, potrat, Bůh je nejlepší a chvalme ho, to je přece daleko zajímavější než řežba s Upíry, že jo. Kdyby to fungovalo alespoň jako záhadná a podivná komunita na ostrově na styl Wicker mana, ale ne Flanagan si jede svoje srdceryvné Drama v nekonečných a nekončících dialozích a já si jdu užít podobně laděný avšak úplně ve všech ohledech výraznější a kvalitnější Chapelwaite. Kněz zde vykládá MŠI snad 10 minut v každém díle, do toho začne hrát hudba alá ŠLÁGR TV a mně se už začíná fyzicky dělat nevolno ( tajně jsem vzpomínal na soundtrack od Malignanta!!), je to plné monologů a dialogů, kde postavy buď sedí v kostele, na lodi, na alkoholické terapii nebo na gauči ( Zdravím další zhůvěřilost Katlu!) a horor samozřejmě nikde.Strašení ? Neexistuje, Atmosféra ? KDE!!, Napětí leda v kostele, Gore leda ve fantazii, Akce 5 minut na konci každého dílu a někdy ani to ne. Výborně tohle jsem si objednal. Nejhůře strávených 7 hodin minimálně za posledních 5 let. Evangelické martýrium!! Tohle nemělo dostat zelenou. Zážitek, ze kterého jsem zešedivěl a fyzicky velká zkouška trpělivosti a sebeovládání. Možná mám s Flanaganem problém, jeho styl režie mi nikdy nevoněl a jeho chválený Hill House mě taktéž nebavil, ale ten měl alespoň slušnou atmosféru a solidní strašící atrakce, žel zde absentuje i tohle. Vůbec, ale vůbec mě tahle ohyzdnost nebavila. Příběh 3/5, Akce 1/5, Humor 0/5, Násilí 1/5, Zábavnost 0/5 Hudba 1/5, Vizuál 3/5, Atmosféra 2/5, Napětí 2/5, Emoce 1/5, Herci 3/5. 2/10. (25.09.2021)

// Nádhera. Flanagan mě nejprve dostal skličující rodinnou ságou, pak natočil hororový příběh o lásce, a teď svoji netflixovskou jízdu doplnil o pojednání o víře, resp. o životě a smrti. Můžu přitom s klidem na srdci říct, že jen málo věcí na světě nesnáším víc než praktikování náboženství. Nicméně zkoumání náboženství, zkoumání víry, a zkoumání věřících - to je můj šálek kávy. Půlnoční mše je pak v tomhle ohledu lehce poetický, a přesto zatraceně důkladný rozbor křesťanské víry a Bible vyprávěný očima malé komunity chytře izolované od zbytku světa (geniální tah), který se naštěstí nikdy nezvrhne v agitku. Naopak. Sedmidílná minisérie celou dobu pomalu graduje skrze opojné dialogy mezi různorodou směsicí skvěle zahraných a napsaných postav (muslimský šerif!) a přibývající varovné signály, že ne všechny zázraky jsou dílem Boží, a pak exploduje v jedno dlouhé noční inferno s dojemnou tečkou na závěr. Bude se to líbit každému? Absolutně ne. Za mě ale Flanagan natočil jeden ze seriálových vrcholů roku, který mi bude v mysli dozrávat ještě dlouho poté, co jsem s ním skončil. P. S. ty záběry na východy Slunce si chci nechat zarámovat nad postel, nic krásnějšího jsem dlouho neviděl. 10/10 (25.09.2021)

Flanagan docela nápaditě poskládal co porůznu nakradl, důkladně to prosolil povinnou "liberální" propagandou a dorazil to nekonečně nudnými monology o nesmrtelnosti chrousta. (19.01.2022)

Dobré psycho o (ne)víře. Pro ty, kteří mají rádi americké západákovy a podivnosti mezi nebem a zemí, je to ideální volba. Mike Flanagan umí! (26.11.2022)

Sedmihodinová mše o víře, životě a smrti. Nálepka horor je jen zástěrka. Netflix Flanaganovi nechal evidentně hodně volné ruce. Celé to budování charakterů tu působí jen jako zdlouhavá výplň. Celkově by se příběh vešel do tří maximálně čtyř epizod s výrazně lepším tempem. Místo toho si tu postavy dlouze povídají a filozofují v obýváku, ložnici, na lodi, v kostele. Na papíře to mohlo vypadat zajímavě, ale audiovizuálně to je pro mě nejnepřístupnější Flanagan. (28.09.2021)

Tradiční Flanagan. Začátek mě dost nadchnul, ale někde v polovině nadšení opadlo. Flanagan umí dobře ty úvody, atmosferu tajemna a zahady, ale na mě pak moc tlačí na melodrama, postavy neustále dlouze vykladaji o traumatech a nejlíp u toho brečí, nejlip víc postav naráz, tzv. hromadny brek. Navíc někde uprostřed se záhada celkem objasni a to rázem ubere na atmosféře o 100%. Taky už mi trochu vadí to jeho omilani stejných herců, obzvlášť Kate Siegel, holt ale je to jeho manželka, no. Herci jsou ale pořád až na výjimky přirození, sympatičtí. Tady se mi nejvíc líbil hlavní hrdina, pak kněz a gynekolozka. SPOILER: Make-up stareny byl prisernej! Fakt že jí hrála mladá holka přímo bije do očí. KONEC SPOILERU. A malinko mi u Flanagana vadí takovy jakysi "Emmerichovani," kdy některý postavy mi přijdou spíš jako na objednávku dnešnímu politicky korektnímu trendu, ať je tam nejlíp od každyho vyznani a orientace a rasy jeden zástupce, pusobi to vynucene a zde opět máme dvě lesby, už ve třetí jeho sérii, možná by to mohl příště zkusit s někým jiným. První Hill House nepřekonal, ale když se zde člověk prokouse temi plky,  má to něco do sebe, hlavně první půl hodina. Vypadá to ale, že tohle už jsou Flanaganovy trademarky, ale já přece jen pořád radši víc horor než to slzopudny drama. (25.09.2021)

Komentár obsahuje spoilery. Jeden z najpreceňovanejších, hororových režisérov všetkých čias, v ktorého tvorbe človek natrafí na “vystrelenú motyku” jeden jediný krát (The Haunting s01), opätovne obohatil svet niečim, čo je úplne zbytočné, čo každou jednou epizódou dokáže zapôsobiť jedine ako účinné anestetikum. Čiže, zo 60 minút sa takmer 55 nič nedeje, aby následne za 5 minút prekvapil diváka záberom, ktorý ani poriadne nie je vidieť. Prvé 3 časti pôsobia ako otrava na potkany, potom sa snaží byť originálne zaujímavý, no človeku z tých neustálych náboženských úvah a žvástov tak jebe na hlavu, že začne premýšľať sám nad sebou, či je nakomplet v pohode, keď to sleduje až do úplného konca. No a potom príde vyvrcholenie majstra oboru, kedy na scénu vystúpia INTELEKTUÁLNI upíri, ktorí vedú dialógy bez akýchkoľvek emócii, akoby sa vlastne ani nič nestalo, lebo veď premena na nesmrteľného po kúsnutí do gágora, je úplne bežnou záležitosťou, ktorá by nikoho nemala rozhádzať. Čiže tento počin sa z 90% tvári vážne, rieši otázku vieri a podobne, aby si následne podrazil nohy absurdným postojom k smrti. Celá táto nevýrazná maškaráda je teda len odrazom Flanaganových (ne)kvalít, ktorého tvorbu ale sledovať budem, lebo ma extrémne baví hejtovať takmer všetko, na čom sa podieľa :D (06.10.2021)

Seriál na objednávku ♥️💀🙏. Nechci o tom psát, nechci to analyzovat, nechci hledat nedokonalosti. Chci to jen nechat žít, přemýšlet o tom, a hlavně ať se to šíří jako oheň. Tohle chtěj vidět všichni, ale zatím to ještě neví. [Netflix] (16.12.2021)

Zjevení z hlubin modrých čísel a pro mě osobně s největší pravděpodobností seriál roku. Filosoficko-teologickej horor balancující na hranici pocty (Stoker-King) a reflexe krize křesťanských hodnot umně si hrající s biblickou symbolikou a alegorií. Pomalejší rozjezd, kterej ale, jak už tomu u Flanagana bývá, má svůj důvod a každá scéna v závěru tak hraje svojí roli. Skvělej Nick Cave... teda, pardon, Hamish Linklater... famózně vybroušenej scénář (konzervativní fanoušci popkornu nechť ať opět čtou "nudnej") a jeden ze soundtracků roku. Závěr třetí epizody se u mně jednoznačně zapsal jako jedna ze seriálových pasáží, který nejspíš nikdy nezapomenu. (28.10.2021)

Asi nejlepší kingovka, jakou King nikdy nenapsal. I když minimálně jedno jeho dílo to velmi věrně připomíná. Půlnoční mše je více drama než horor a je určena hlavně trpělivým divákům, kteří budou víc cenit podnětné dialogy a bohatou charakteristiku postav než kdovíjaké výrazné strašení, toho tu moc nenajdou. (08.11.2021)

Scenáristicky skvelé, všetky tie dialógy, z veľkej časti teologické, sú skrátka zlato. Nie úplne postačujúce mi to prišlo herecky. Na jednu stranu Flanaganove stálice hrajú svoj štandard a s nimi Rahul Kohli podáva výborný výkon, na druhú  tí televízni herci nie sú dostatočne charizmatickí, konkrétne Zach Gilford možno podal aj životný výkon, do áčka to ale furt neni dosť. A Hamish Linklater, zo všetkých najistejší si to strašne užíva, vyslovene ma bavilo ho sledovať, ale sorry, strašne je vidieť, že to celé hrá. Najlepšia mi prišla dialógová tretia epizóda, najslabšia piata, pretože z väčšiny stála na Gilfordovi. Celkovo je to hrozne divná ... vec, Flanaganovi to furt žerem, len nabudúce by to už možno šlo aj bez tých zvierat. Záver epický. (04.10.2021)

Podobne, ako napríklad Station Eleven, je aj Polnočná omša skôr artovým dielom zabaleným do čisto žánrového kabáta. V tomto prípade hororového, reznutým fantasy. Flanagan ponúka viacero myšlienkových rovín a je dosť možné, že pre každého bude seriál o niečom inom. O sile fanatizmu, o posadnutím kultom, o nebezpečenstve viery, ale aj o jej sile, o svete po 11.9.01, o kresťanstve ako ďalšom béčkovom krvavom príbehu jednej starej (resp. dvoch) knihy. A ďalších veciach... Alebo pre niekoho aj o ničom. (24.08.2022)

Seriál plnej vznosnejch dialogů. Takovejch, který většina z nás v praxi nikdy neuslyší. Některý jsou krásný, hodnotný, plný logiky a pochopení. Jiný vás unudí k smrti - v pěti epizodách jsem umřel třeba sedmkrát. Každá jedna událost, která posouvá děj kupředu, vám ale vlije do žil novou krev, aby vás pak na konci Půlnoční mše zcela odrovnala! Kdo nevyhoří hned na začátku, do toho se přes všechny nedostatky zakousne a nepustí. Já to říkám pořád, že náboženství je sračka! Z Flanagana se díky úspěchům na Netflixu stal odvážnej tvůrce, kterej věří divákům, věřte ve Flanagana. (26.09.2021)

Musím přiznat, že dokážu pochopit místní experty na horory, že se jim tento příběh nelíbil a to zejména z důvodu, že nesedíte celou dobu přikováni u obrazovky a neprdíte strachy do polštáře a hrůzou si neokusujete zbytek nehtů. Ono totiž, tak do púlky tohoto seriálu tam těch hororových momentů moc není a řeší se spíš rodinné vztahy místních vidláků a příchod a chování nového kněze a jeho fanatické podržtašky na odlehlém ostrově na kterém žije pouhých stodvacetsedm obyvatel. Mě se to líbilo a musím říct, že Mike Flanagan, který stojí za tímto projektem jakožto režisér, scénárista a který do toho navrtal skoro celou svoji rodinu a to včetně své manželky Kate Siegel, která si zahrála jednu z hlavních rolí. Mike dokázal vybudovat postupně gradující atmosféru propojenou někdy až moc dlouhými rozhovory na téma náboženství, které se občas vlekly jak Žižka na svém posledním tažení a to mnoho místních expertů nedokázalo překousnout i když to v konečném výsledku hrálo celkem důležitou roli, aby člověk pochopil tu pointu. Příběh se začíná odvíjet od příjezdu nového kněze, kterého skvěle zahrál Hamish Linklater a který mi silně připomínal věrnou kopii něco mezi Nickem Cavem a Davidem Copperfieldem a který dostane bezmála celou ostrovní komunitu a to včetně ortodoxních muslimáků do místního kostela a to zejména díky nevysvětlitelným zázrakům, které se v kostele udály při jeho fanatických a pro někoho fantastických kázáních. Mike Flanagan si doslova s divákem hraje a prodlužuje napětí minimálně do poloviny seriálu, kdy teprve nastíní o co jde? A pak začínají ty pravý jatka, které se musejí líbit každému milovníkovi hororového žánru a které rozmotávají události řečené v prvních třech nebo čtyřech dílech. Celou dobu jsem byl nadmíru spokojen a musím říct, že když bude Mike Flanagan v tomto tažení dále pokračovat, tak se má Stephen King vážně čeho obávat a je možné pokud jsem to dobře pochopil, že si tvůrci nechali tak trochu pootevřené vrátka pro další sérii na kterou se určitě kouknu. Prozatím dávám něco přes 80%. (28.09.2021)

Jako jasně, existují mnohem akčnější a nebo hororvější seriály, než je tenhle, ale žádný jiný z těch seriálů, vám při sledování nedá něco, na co budete vzpomínat ještě několik týdnů po zhlédnutí. Byť je tedy pravda, že u prvních třech dílů, sou momenty kdy sem měl málem bláto na hřišti. On seriál od začátku, pomalu buduje zdařilou a nepříjemmnou atmosféru a s každým dalším dílem, stupňuje napětí, následně to v posledním dílle vše exploduje a je to regulérní očistec. Ale to hlavní co má seriál, to co z něho činí něco vyjímečného, sou ty dialogy a ti herci, kteří hrají postavy které sou uvěřitelné. Pokuď bych si měl z těch všech postav, vybrat dvě které sou fakt jakože silné a nezapomenutlné, tak to bude Erin Greene a Riley Flynn. A budou to právě dvě jejich dvě ikonické debaty, které sou fakt silné, ta první je o smrti a ta druhá, kdy Riley vypráví příběh Erin. Tenhle seriál, má silnou náboženskou stránku, ale neni to o žádné oslavě či vychvalování, je to spíš o ztrátě, o odcizení, o tom že člověk by měl mít víru a měl by mít boha, ale neměl se tomu naplno odevzdávat, protože pokuď to udělá příjde o všechno a pak se to snaží rychle dohnat, ale to už pak moc pozdě. A také je to o tom, jak se naboženství dá velice jednoduše zneužít a udělat se z náboženství a z víry zbraň, kdy jste schopni poštvat lidi navzájem proti sobě, lidi které znáte celý život a nebo rozeštvat rodinu. A otec Paul, pak ve druhé (asi) epizodě říká, že Bibli, Korán, Hebrejskou bibli a podobné svaté knihy a písma, si pak různí králové, císaři, vůdci přizpůsobily k obrazu svému a poštvou jedny nábožensky založené lidi proti druhým, s tím že tohle je jejich přece Svatá válka. Takže né.....žádná oslavování křestaňství či jiného náboženství, seriál v tomhle směru spíše nastavuje zrcadlo. Ale neni to jen o náboženství, tenhle seriál je také o odpuštění, o vyrovnání, o nalezení klidu v duši. Né tenhle seriál neni horor, ale je to sakra dobrý seriál o statečnosti, o lidskosti a odvaze čelit nevyhnutelné smrti. PS: To že vás celým seriálem, provádí hudba Neila Diamonda, je fakt už jen tou třešničkou která dokresluje, tuhle dokonalost. (26.09.2023)