poster

Rána z milosti

  • německý

    Der Fangschuss

  • francouzský

    Le Coup de grâce

  • anglický

    Coup de grâce

Drama

Francie / Západní Německo, 1976, 97 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • NinadeL
    ****

    Ačkoli by se mohlo zdát, že vliv francouzské nové vlny je nezvratný, Volker Schlöndorff si uchovává vlastní styl a jeho skvělé filmy jsou provokativní obsahem a nikoli formou a tak jsem naprosto spokojená. Zatímco Mladý Törless přišel jako rána z čistého nebe, na kterou nikdo nebyl připraven, o dekádu později už bylo možno se jen kochat. Volba nikoli příliš známého tématu skrze atraktivní román Marguerite Yourcenar se stala dalším výborným odrazovým můstkem pro film plný nevšedních zážitků. Herecky jsem si nejvíce užila žoviální stařenku Valesky Gert (pamatujete na děvku z tingl tanglu z Junghansova němého opusu Takový je život?) a potěšila bezvýchodností situace. Lze cele doporučit.(15.6.2017)

  • tomtomtoma
    *****

    Další ze zajímavých příběhů, tentokrát o neopětované lásce, která se mění v nenávist a pomstu. A to vše na pozadí ruské občanské války v letech 1919-1920 v Pobaltí a s tím souvisejícím zánikem německé šlechrty. Na zámku Kratovice se setkávají přátelé z dětství: Erich von Lhomond (dobrý Matthias Habich) a sourozenci Conrad (Rudiger Kirschstein) a Sophie de Reval (dobrá Margarethe von Trotta, manželka Schlöndorffa). Sophie sice koketuje s komunistickými myšlenkami, které přebírá od Grigoriho Loewa (Franz Morak), ale je zamilována do Ericha. Ten jí odmítá a tak koketuje ze vzdoru a na protest přímo před očima Ericha s jinými: s Franzem von Alandem (Frederik von Zichy) a Volkmarem von Plessenem (Mathieu Carriére). Až nakonec se staví na stranu původních nepřátel. Dalšími zajímavými postavami je doktor Paul Rugen (Marc Eyraud) a teta Praskovia (Valeska Gert). Zajímavé je sledovat život na zámku, který vzdoruje útokům partyzánů. A pak ten strhující závěr. Na závěr se snad sluší dodat, že silou se řád měnit nedá. Protože síla s nasilím plodí jen další sílu a násilí. Ale pochopíme to někdy?(19.11.2010)

  • Wecfarien
    ****

    Poměrně realisticky působící vyobrazení války v Lotyšsku (s tímto námětem jsem se ve filmu dosud nesetkala, proto mě zaujal). Popravy partyzánů a tyfus mezi zraněnými vojáky jsou na denním pořádku, přesto se lidé v Kratovicích snaží žít, jak umějí. Stejně tak trojice hlavních protagonistů. Téma vyrovnávání se s homosexualitou (jak ze strany muže, tak ženy, která se do něj zamiluje) je zpracované poměrně výstižně, tragický konec jsem dopředu vnímala jako nevyhnutelný. Schlöndorffa jako režiséra obdivuji a i další jeho filmy (např. Mladý Törless, Plechový bubínek) stojí rozhodně za shlédnutí.(11.2.2011)

  • mortak
    ***

    Na tomto filmu je nejkrásnější to, že dnes, čtvrt století po vzniku adaptace, už téma homosexuality nikoho nešokuje. Schlöndorff se snaži o realistický pohled, ale co se týce filmovych prostředků, jde o klasický přepis románu s divadelním herectvím. Nehledě na to, že převzal z románu i tendenční pohled na homosexualitu (jde jen o potlačenou heterosexualitu a válka je skvělý prostředek k blokaci přirozenosti).(21.3.2011)

  • F.W.Colqhoun
    ****

    Estétský úhel pohledu na milostnou geometrii. Schlöndorff černobíle črtá, jak to vypadá, když oduševnělí lidé vezmou vážně tezi, že v lásce a válce je vše dovoleno - na pozadí Rány z milosti tedy vpodstatě na druhou. Vztahy jsou vykolejené a neurčité, deprivované panstvo očekávající brzké konce se marně snaží nějak logicky naložit se svým statutem, svět se rozpadá. Hlavně se tu mezi jednotlivými potyčkami, strategickými výjezdy do Rigy a ideologickými schůzkami s Židobolševiky hodně šoustá. "Skandální" homosexualita sice na přetřes přichází, ale Zkrocené Lotyšsko nečekejte; vztahy se vymykají bipolárnímu pojetí, převládá spíš hetero-emocionální dusno, tedy to, co všichni dobře známe nejen z obrazovky. Vpravdě zajímavější než příběh je tedy spíš ta forma. Černobílá póza a věrohodně neutěšené kulisy Kratovic působí kromobyčejně sugestivně [bezčasový příchod na zámek podkreslený impresemi Stanley Myerse] a v souladu z francouzkou školou, na níž Schlöndorff jmenovitě poukazuje, se daří budovat atmosféru věrohodného, nevyhroceného zmaru. Z víc než jednoho důvodu mi to připomělo Szabóovu slavnou triologii, především Plukovníka Redla.(24.6.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace