Rána z milosti

Je s podivem, že ten blb, který psal distributorský obsah, nevyzradil i závěrečnou scénu. Jsem ráda, že obsahy distributorů už dávno raději nečtu. Film si plyne pomalým tempem, až se doloudá k okamžiku zjištění, že Erich na Sophiinu nabídku skutečně nereflektuje. Zhrzená Sophie na to reaguje tím nejhloupějším možným způsobem. Zřejmě nedospěla ke stejnému poznání, jako kdysi moje kamarádka, která pravila, že všichni hezcí muži jsou buď ženatí, nebo teplí. (22.11.2019)

Tísnivá atmosféra dnes zcela zapomenutých let přechodových konfliktů mezi válkou a meziválečným mírem ze začátku minulého století je důležitá pro pochopení toho, co se dálo o několik let později. Krutost druhé světové války měla svou předchůdkyni a v tomto filmu ji poznáváme víc než z blízka. Srovnáváme-li události RÁNY s našimi dějinami - u nás i v Pobaltí se rodily nové státy - je tu jeden podstatný rozdíl. Zatímco příchod našich legionářů do pohraničních území nemalá část německočeského obyvatelstva přijímala s úlevou tváří v tvář hrozbě pandemických a epidemických nemocí i hladomoru už proto, že je - s výjimkou protičeských frází a nenávisti - také neměl kdo hájit proti množícím se zločincům všeho druhu, v Pobaltí zbytky německých armád, opírající se o německobaltskou minoritu, soustředěnou kolem šlechtických velkostatků, sehrály v bojích mezi rodícími se ozbrojenými silami vznikajících pobaltských států mezi Královcem a Petrohradem a bolševickými rudogvardějci roli rozhodného a relativně silného autonomního jazýčku na vahách. Atmosféra nejistoty a rozkladu, soustředěná do jednoho z těchto aristokratických obytných areálů, v nichž snad ještě z válečných časů působí lazaret, se koncentruje i do neobvyklého trojúhelníku nevyslyšených vášní více i méně klasického hlasu pohlaví, hledajících marně útěšnou i léčivou jistotu silného, opětovaného citu. Vynucený odjezd německých jednotek (na podzim 1919 jsou podepisovány a uzavírány konečně mírové smlouvy známé pod historickým souhrnným označením versailleského systému) uzavírá i život rozervané aristokratické ženy-komtesy. Klasické dílo německé nové vlny uvádí v titulní úloze u nás v širších diváckých vrstvách neznámou proslulou německou herečku Margaretu von Trottovou. Příběh takřka stoletý si zachovává i dnes, třicet let po svém uvedení, svěžest pohledu, věrnost atmosféry i záměrně zvolenou nezaměnitelnou působivost černobílého hraného filmu. (03.10.2008)

Uzivatel verbal asi fakt bude mat pravdu, ze tato databaza definitivne vyteplela a pribeh o o dvoch bukviciach co sa zamilovali do seba tu nasiel hodne nadsencov ... ja ale stale dufam, ze to objavi par triezvejsich uzivatelov, ktori tu zbuznelu homoromantiku az tak nemusia a ze to klesne z horucich 77 % na triezvych 40 - 42 %. Nadej predsa umiera posledna : 10 % (26.10.2019)

Tak mě Schlöndorff opět nezklamal, to jsem rád :-) Silný příběh, skvěle napsaný a promyšlený scénář včetně různých detailů (třeba to, jak Sophie v závěru říká Erichovi ty samé fráze, jaké říkal na začátku on jí), slušné herecké výkony, solidní filmařská stránka, dobrý námět, který je fajn vidět z doby, kdy měl světu co říct a nestala se z něj módní záležitost, která je teď v skoro každém filmu... A hlavně to celé dohromady opravdu funguje. Své chyby to sice má a úplně dokonalý zážitek to určitě nebyl, ale z mé strany to i tak je velká spokojenost. 4* (07.05.2022)

Volker Schlöndorff v "Ráně z milosti" opět dokázal, že převést literární dílo na filmové plátno umí více než dobře. Tentokrát se nechal inspirovat částečně autobiografickým románem Marguerite Yourcenar. Snímek je výmluvným svědectvím o Pobaltí zmítaném válkou a revolucí a zároveň je příběhem neopětované vášně měnící se v nenávist, znepokojivým způsobem se v něm mísí přátelství, sexualita a násilí. Neméně významnou rovinou filmu je tragický osud pobaltské německé aristokracie, která se v době kdy se "Rána z milosti" odehrává pomalu ale nezadržitelně měnila v relikt minulosti. K celkové působivosti snímku nemalou měrou přispěla výborná černobílá kamera Igora Luthera. (02.03.2008)