Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Scenárista a režisér Volker Schlöndorff se zaměřuje na adaptace významných děl autorů 20. století, mezi nimiž zatím převažují německy píšící tvůrci (Robert Musil, Heinrich Böll, Günther Grass). V roce 1991 natočil stejnojmenný přepis románu Homo Faber, v němž švýcarský spisovatel Max Frisch (1911-1990) ve zkratce postihl trauma moderní doby, spočívající v technokratickém přístupu ke světu (homo faber = člověk strůjce).

Hlavní hrdina, expert UNESCO pro stavbu přehrad Walter Faber, přiznává svůj ryze racionální a technokratický přístup k životu: všechno funguje jako stroj podle fyzikálních zákonů. Setkání s o třicet let mladší dívkou ho však vyvede ze zažité rovnováhy, za niž až dosud platil osaměním. Příliš pozdě pochopí, že to je jeho dcera, již počal před válkou s milenkou Hannou. Dívčina tragická smrt ho zastihne ve chvílích, kdy si pozvolna uvědomuje sílu citu i osudovosti. Kniha je koncipována jako Faberův téměř deníkový záznam. Schlöndorff vypravěčovu funkci potlačil, zredukoval některé situace a vypustil dosti důležitou závěrečnou část Faberovy zpovědi. Opouští protagonistu po smrti jeho jediného dítěte a po bolestném smíření s její nešťastnou matkou. Neopomine přidat katarzní konec, formálně se vracející k začátku filmu. Děj se odehrává v roce 1957 s několika flashbacky do třicátých let v Curychu.

Kromě existenciálních prvků a kromě motivu krvesmilstva, záměrně odkazujícího na klasické řecké tragédie, se tu objevuje i téma cesty. Walter Faber je světoběžník (odtud také anglický či francouzský název Voyager) a svůj život tráví na cestě. S mladičkou Sabeth se seznámí na lodi z Ameriky do Evropy, pak s ní projede jižní část starého kontinentu až do Atén. Osudové setkání s minulostí ho však zastihne ještě předtím, v Latinské Americe. Schlöndorffův snímek je bohužel poznamenán jistou chladností. Opírá se zejména o silné téma a o dobře vybrané představitele tří rolí. Fabera hraje známý americký herec a dramatik Sam Shepard, Sabeth zvláštním způsobem atraktivní Julie Delpyová a statečnou Hannu osobitá Barbara Sukowá. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (21)

zelvopyr 

všechny recenze uživatele

Komorní a zvláštní filmeček o cestě až k setkání s osudem (klišé, co?). No a takový spoiler od distributora... docela vtipné. ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Príliš veľa neuveriteľných náhod hneď za sebou robí z tohto filmu iba takú romantickú rozprávku pre dospelých. Avšak aj keď rozprávka, pozeralo sa na to fantasticky - pútavé už od začiatku, trpko-smutné a s myšlienkou zlej predtuchy niekde v pozadí. Ten Faberov život musel byť veru zaujímavý, no neviem dokedy by ma niečo také bavilo - stále niekde na cestách. Koniec bol presne taký aký som čakal, zdrcujúci a nemilosrdný. Slušný nadpriemer. 80/100 ()

PetrPan 

všechny recenze uživatele

Hutné a psychologizující drama o střetu přísně racionálního přístupu k životu a vyšších principů všehomíra. Po pravdě řečeno mne nosné téma nechávalo zcela chladným. Zámysl nad smyslem života, ke kterému Homo Faber vybízel, se prostě nedostavil. Celému příběhu chyběl život, bylo to jako sledovat nedělní chvilku poezie s Jiřinou Švorcovou a Časem lásky od Pavla Kohouta. Obsahově sice velmi rozdílné, ale forma podání víc než srovnatelná. Povedla se láska, té se věřit dalo. Filmová Výzva 2015 od emma53 ()

Una111 

všechny recenze uživatele

Nádherný film, tragédie, která si v ničem nezadá s řeckými tragédiemi. - - - Tolik pro tuto chvíli, pár minut po shlédnutí filmu. Třeba se ke komentáři ještě znovu vrátím po přečteční předlohy. ()

Defaultovna 

všechny recenze uživatele

Teším sa, že som si nečítala oficiálny text distribútora a do kina šla "na blind". Dve hodiny uplynuli ako voda, Julie je neskutočne pôvabná, klišé absolútne neprekážalo a z celého snímku sálala príjemná melanchólia. 9/10. ()

havLord 

všechny recenze uživatele

Co se zdá být středobodem Walterova vesmíru? Kolem čeho se vždy nakonec točí finální moment jeho rozhodnutí? Rozhodnutí odjet do Paříže na lodi, najít svého přítele v džungli, opustit předčasně pařížskou konferenci? Jsou to ženy. Jediný element ve Walterově životě, který doposud nedokázal spoutat. Tato snaha sahá dost možná ještě před první filmem vyobrazenou zkušenost s nevypočitatelností života. Mohlo by se zdát, že teprve první neočekávané dítě z Waltera udělalo to, čím je, nebo alespoň on si to tak možná myslí. Snad v něm ale tento postoj k životu byl vždy. To přesvědčení, které se nejlépe odráží v jeho zaměstnání. Tedy, že svět kolem nás lze dokonale poznat, ovládnout, všechny věci pojmenovat a setřídit. Odpor k tomu, co nelze předem vypočítat a odhadnout. Na druhou stranu ale, vně oblasti jeho (pracovního) zájmu, která se týká výhradě neživého světa, Walter odmítá uznat existenci absolutních pravd. Walter se snažil i na zbylý svět aplikovat premisu, že nic nemá hodnotu (dobré/špatné) samo o sobě, ale že jí těmto věcem přisuzuje jednání lidí. Myslí si, že je strůjcem svého vlastního osudu, že se nemůže mýlit v tom, co činí. Jenže tak to nefunguje - ve světě, kde jakýsi vyšší princip existuje, každého jeho vlastní osud nakonec dostihne. Jenže Walter tak docela na to, že by byl strůjcem vlastního osudu, nevěří. Nevěří totiž v nahodilost, že více náhodných událostí za sebou jsou pouhou shodou okolností a že nesměřují k něčemu vyššímu. Jak si tuto jeho zásadní protimluvu vyložit? Je totiž rozdíl mezi tím, čemu chceme věřit a mezi tím, jak jisté věci prostě cítíme. Rozpor mezi rozumem a srdcem. Přeci jen jsme lidé a své vnímání světa mnohdy přizpůsobujeme vlastním potřebám, omlouvajíce tak své chování sami před sebou. Nakonec se jednalo o setkání dvou zcela odlišných lidí, kteří personifikovali odlišné pohledy na svět. Na jedné straně snaha o uchopení světového okolí seshora, o poznání nejdříve obecně platných skutečností, na straně druhé pohled na život ze spodu – tedy snaha o pochopení toho, co se odehrává na těch nejnižších úrovních a od toho se pak odvíjí toto porozumění. Přijde mi, že Walter se především za ten realistický pohled na svět schovával. Vyvrcholení všech těch nakupených událostí jej pak muselo konečně zlomit... ()

type_B 

všechny recenze uživatele

Závěr filmu je poněkud zjednodušen (oproti knize). Je ale určitě dobré tento film vidět. Už proto, že tematizuje to, co většinou není za literárním, ale ani filmovým dílem vidět - totiž způsob, jakým je pojata dějovost. Z logického hlediska je výstavba děje nějakého díla vždy předurčená - autor děj vymýšlí, či jej dosazuje z několika možných variant. Homo Faber naznačuje, že toto u lidského života neplatí. Sled absolutních náhod, který Němci označují slovem "Zufallskette", se z větší perspektivy začíná jevit jako záměrný. To samozřejmě vyvolává otázky po původci záměru a tak podobně. Paradoxnost Homo Fabera a podobných děl je v tom, že i když je sám stvořen, a tedy pečlivě zkonstruován, vypovídá o tom, že my naše kroky neřídíme. Otázkou pak je, na základě čeho přikládáme jevu, jejž nazýváme "osud", možnost existence... že by srovnáním s vlastní zkušeností? ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Slabší román Maxe Frische (alespoň ve srovnání se "Stillerem" nebo "Gantenbeinem"). Konstrukce románu i filmu je příliš svěřepá a neohebná. I když veškerá Frischova díla se obepínají, jako vistárie (levotočivě), kolem vykonstruované fatality, zde je to příliš úporné. Homo faber, čili člověk pracovitý, je tak technologicky orientován, že se mu muselo stát právě tohle a nic jiného. Pozn.: Co se zde stalo za dvě hodiny, dovedl Leroy Carr vyjádřit v pár vteřinách (písnička Careless Love zazní při závěrečných titulcích - Schlöndorff to měl v hlavě dobře srovnané): Love, oh love, oh careless love /You've fly through my head like wine /You've wrecked the life of a many poor girl/ And you nearly spoiled this life of mine (Lásko, ach lehkomyslná lásko/ proudíš mou hlavou jak víno/ zkazilas život mnohé ubožačce/ a málem ho zničila i mně) - ale to je blues, žádná filmová dramo-romantika. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Vyborny film o cloveku, ktory potlacuje emocie, ma k zivotu cisto technokraticky pristup, no nieco sa v nom zlomilo ...... z hereciek som poznal akurat mladu Dellpy / Tri Barvy, Pred usvitem, soumrakem.../, kazdopadne Schlondorff ako reziser sa vyzna, tempo namakane. odporucam : 80 % ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Homo Faber: to je zlomyslný osud v soukolí antické tragédie moderní doby. Homo Faber, to je askeze technologické racionality versus spojený sbor mystiky, přírody, mytologie a umění. Věcnost techniky spojená s odosobněním se pod vlivem střetu s neodolatelným kouzlem poezie života a krutou neodvratností starořeckého mýtu dostává do stavu niterné rozervanosti a bilancování životní cesty si pod tíhou všech okolností začíná uvědomovat mrzkost životního postoje, jemuž schází ta skutečná bezprostřednost živočišnosti života. A za vším stojí bolest lásky. Volker Schlöndorff zfilmoval další významnější počin evropské literatury - stejnojmenný román z roku 1957 švýcarského spisovatele Maxe Frische. V rytmu vystihl odosobnění a odcizení hrdiny osudové hříčky, obrazy kameramanů Jorga Arvanitise a Pierra Lhommeho jsou utkány z okvětních plátků poezie a kontrastů probouzejícího se nitra člověka z obranného pásma přísné racionality. Zajatcem zlomyslného osudu pod taktovkou antické tragédie je Walter Faber (velmi zajímavý Sam Shepard), inženýr, zaměřený na stavbu přehrad a jejich energetické využití. Řetěz náhod ho konfrontuje s jeho vlastní minulostí a nepřekonanou bolestí nitra, život ho smyslně svádí, aby si s ním krutě pohrál, nabudil a rozžvýkal. Hlavní ženskou postavou je Elisabeth Piper neboli Sabeth, neboli Elsbeth (zářící Julie Delpy), mladá a z poezie života a umění nadšená dívka na cestě ze Spokojených států do domova v Athénách. Vždyť i jaro smáčí své nedočkavé oči ve sladkých odstínech její jemné pleti. Důležitou postavou příběhu je Hannah Piper (zajímavá Barbara Sukowa), německá archeoložka, žijící a pracující v Athénách, Elisabethina matka a dávná Walterova láska z dob curyšských studií. A hříčka osudu dostává tu nejzlomyslnější příchuť. Z dalších rolí: německý obchodník na obchodní cestě po Latinské Americe a při hledání bratra Herbert Hencke (Dieter Kirchlechner), Walterova milenka z jeho domovského New Yorku Ivy (Deborra-Lee Furness), příkladná letuška z Caracasu do New Yorku Charlene (Traci Lind), Hannin první manžel, Walterův kamarád z časů studií a Herbertův bratr v guatemalském dobrodružství Joachim Hencke (August Zirner), nebo Elisabethin milenec při cestě lodí Kurt (Thomas Heinze). Film Homo Faber je poezií života a velkolepou antickou tragédií nepřejícně zlomyslného osudu. Obraz je sytý, uhnětený z poezie a řeckých mýtů, dostává se do nitra, jeho nadějí i bezvýchodnosti. Věrohodně je vybudované prostředí padesátých let 20. století. Příjemný filmový prožitek. ()

trojúhelník 

všechny recenze uživatele

No fuj distributore! Popisy k filmům si už z principu nečtu, ale přečíst si tohle, asi bych vůbec už neměl chuť se na film dívat. Jinak takřka nemám co vytknout, škoda jen té neuvěřitelnosti těch všech náhod, to bylo i na mě, filmového snílka, příliš. Takové věci se v normálním životě zkrátka nedějí, ostatně i způsob seznámení Sabeth s Faberem je dost bizarní. ()

noiseaux 

všechny recenze uživatele

Klasický příběh o dvou zamilovaných lidech a překážkách, které jim osud staví do cesty. Romantické příběhy nepatří mezi mé oblíbené, ovšem tento snímek s hořkým koncem, si určitě své diváky najde. ()

Voyer 

všechny recenze uživatele

Intenzivní, opojné, magické. Jsem ohromně rád, že jsem si o filmu nic nezjišťoval, nečetl zdejší popis, neznal předlohu...Nechal se unést. ()

pestak 

všechny recenze uživatele

Snímek je jako odysea poutníka, neodvratně směřující k odplatě a zatracení, je však zároven cestou sebepoznání a hledání vlastní identity. ()

Soupalka 

všechny recenze uživatele

Film jsem viděla hned po jeho dotočení a od té doby několikrát znovu. Překvapivě vždy stejná reakce - hutné, suché a dobře zpracované klišé, krásně vystavěné na kontrastu Sama Sheparda a Julie Delphy, kteří jsou zde skvělou volbou hlavních postav. Téma by co do zpracování scénáře téměř rovnou obstálo jako tragédie i na divadle. Tedy až na někdy až naturalistické záběry, kdy kamera umocňuje pocit horka, stresu, beznaděje apod. ()

elEStet 

všechny recenze uživatele

Klasický klubový film kde som ho videl aj ja prvý krát. A odvtedy asi 5 krát znovu. Je niečo čo sa dá tomu spracovaniu vytknúť? Ja nevidím nič také. Faberovi by som dal cez hubu, ale pritom je to tak realistické a surové že sa to aj mohlo stať, ľudské, synchronicita je sviňa... proste 9/10 ()

Reklama

Reklama