Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Scenárista a režisér Volker Schlöndorff se zaměřuje na adaptace významných děl autorů 20. století, mezi nimiž zatím převažují německy píšící tvůrci (Robert Musil, Heinrich Böll, Günther Grass). V roce 1991 natočil stejnojmenný přepis románu Homo Faber, v němž švýcarský spisovatel Max Frisch (1911-1990) ve zkratce postihl trauma moderní doby, spočívající v technokratickém přístupu ke světu (homo faber = člověk strůjce).

Hlavní hrdina, expert UNESCO pro stavbu přehrad Walter Faber, přiznává svůj ryze racionální a technokratický přístup k životu: všechno funguje jako stroj podle fyzikálních zákonů. Setkání s o třicet let mladší dívkou ho však vyvede ze zažité rovnováhy, za niž až dosud platil osaměním. Příliš pozdě pochopí, že to je jeho dcera, již počal před válkou s milenkou Hannou. Dívčina tragická smrt ho zastihne ve chvílích, kdy si pozvolna uvědomuje sílu citu i osudovosti. Kniha je koncipována jako Faberův téměř deníkový záznam. Schlöndorff vypravěčovu funkci potlačil, zredukoval některé situace a vypustil dosti důležitou závěrečnou část Faberovy zpovědi. Opouští protagonistu po smrti jeho jediného dítěte a po bolestném smíření s její nešťastnou matkou. Neopomine přidat katarzní konec, formálně se vracející k začátku filmu. Děj se odehrává v roce 1957 s několika flashbacky do třicátých let v Curychu.

Kromě existenciálních prvků a kromě motivu krvesmilstva, záměrně odkazujícího na klasické řecké tragédie, se tu objevuje i téma cesty. Walter Faber je světoběžník (odtud také anglický či francouzský název Voyager) a svůj život tráví na cestě. S mladičkou Sabeth se seznámí na lodi z Ameriky do Evropy, pak s ní projede jižní část starého kontinentu až do Atén. Osudové setkání s minulostí ho však zastihne ještě předtím, v Latinské Americe. Schlöndorffův snímek je bohužel poznamenán jistou chladností. Opírá se zejména o silné téma a o dobře vybrané představitele tří rolí. Fabera hraje známý americký herec a dramatik Sam Shepard, Sabeth zvláštním způsobem atraktivní Julie Delpyová a statečnou Hannu osobitá Barbara Sukowá. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (21)

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Slabší román Maxe Frische (alespoň ve srovnání se "Stillerem" nebo "Gantenbeinem"). Konstrukce románu i filmu je příliš svěřepá a neohebná. I když veškerá Frischova díla se obepínají, jako vistárie (levotočivě), kolem vykonstruované fatality, zde je to příliš úporné. Homo faber, čili člověk pracovitý, je tak technologicky orientován, že se mu muselo stát právě tohle a nic jiného. Pozn.: Co se zde stalo za dvě hodiny, dovedl Leroy Carr vyjádřit v pár vteřinách (písnička Careless Love zazní při závěrečných titulcích - Schlöndorff to měl v hlavě dobře srovnané): Love, oh love, oh careless love /You've fly through my head like wine /You've wrecked the life of a many poor girl/ And you nearly spoiled this life of mine (Lásko, ach lehkomyslná lásko/ proudíš mou hlavou jak víno/ zkazilas život mnohé ubožačce/ a málem ho zničila i mně) - ale to je blues, žádná filmová dramo-romantika. ()

type_B 

všechny recenze uživatele

Závěr filmu je poněkud zjednodušen (oproti knize). Je ale určitě dobré tento film vidět. Už proto, že tematizuje to, co většinou není za literárním, ale ani filmovým dílem vidět - totiž způsob, jakým je pojata dějovost. Z logického hlediska je výstavba děje nějakého díla vždy předurčená - autor děj vymýšlí, či jej dosazuje z několika možných variant. Homo Faber naznačuje, že toto u lidského života neplatí. Sled absolutních náhod, který Němci označují slovem "Zufallskette", se z větší perspektivy začíná jevit jako záměrný. To samozřejmě vyvolává otázky po původci záměru a tak podobně. Paradoxnost Homo Fabera a podobných děl je v tom, že i když je sám stvořen, a tedy pečlivě zkonstruován, vypovídá o tom, že my naše kroky neřídíme. Otázkou pak je, na základě čeho přikládáme jevu, jejž nazýváme "osud", možnost existence... že by srovnáním s vlastní zkušeností? ()

Reklama

misterz 

všechny recenze uživatele

Príliš veľa neuveriteľných náhod hneď za sebou robí z tohto filmu iba takú romantickú rozprávku pre dospelých. Avšak aj keď rozprávka, pozeralo sa na to fantasticky - pútavé už od začiatku, trpko-smutné a s myšlienkou zlej predtuchy niekde v pozadí. Ten Faberov život musel byť veru zaujímavý, no neviem dokedy by ma niečo také bavilo - stále niekde na cestách. Koniec bol presne taký aký som čakal, zdrcujúci a nemilosrdný. Slušný nadpriemer. 80/100 ()

PetrPan 

všechny recenze uživatele

Hutné a psychologizující drama o střetu přísně racionálního přístupu k životu a vyšších principů všehomíra. Po pravdě řečeno mne nosné téma nechávalo zcela chladným. Zámysl nad smyslem života, ke kterému Homo Faber vybízel, se prostě nedostavil. Celému příběhu chyběl život, bylo to jako sledovat nedělní chvilku poezie s Jiřinou Švorcovou a Časem lásky od Pavla Kohouta. Obsahově sice velmi rozdílné, ale forma podání víc než srovnatelná. Povedla se láska, té se věřit dalo. Filmová Výzva 2015 od emma53 ()

havLord 

všechny recenze uživatele

Co se zdá být středobodem Walterova vesmíru? Kolem čeho se vždy nakonec točí finální moment jeho rozhodnutí? Rozhodnutí odjet do Paříže na lodi, najít svého přítele v džungli, opustit předčasně pařížskou konferenci? Jsou to ženy. Jediný element ve Walterově životě, který doposud nedokázal spoutat. Tato snaha sahá dost možná ještě před první filmem vyobrazenou zkušenost s nevypočitatelností života. Mohlo by se zdát, že teprve první neočekávané dítě z Waltera udělalo to, čím je, nebo alespoň on si to tak možná myslí. Snad v něm ale tento postoj k životu byl vždy. To přesvědčení, které se nejlépe odráží v jeho zaměstnání. Tedy, že svět kolem nás lze dokonale poznat, ovládnout, všechny věci pojmenovat a setřídit. Odpor k tomu, co nelze předem vypočítat a odhadnout. Na druhou stranu ale, vně oblasti jeho (pracovního) zájmu, která se týká výhradě neživého světa, Walter odmítá uznat existenci absolutních pravd. Walter se snažil i na zbylý svět aplikovat premisu, že nic nemá hodnotu (dobré/špatné) samo o sobě, ale že jí těmto věcem přisuzuje jednání lidí. Myslí si, že je strůjcem svého vlastního osudu, že se nemůže mýlit v tom, co činí. Jenže tak to nefunguje - ve světě, kde jakýsi vyšší princip existuje, každého jeho vlastní osud nakonec dostihne. Jenže Walter tak docela na to, že by byl strůjcem vlastního osudu, nevěří. Nevěří totiž v nahodilost, že více náhodných událostí za sebou jsou pouhou shodou okolností a že nesměřují k něčemu vyššímu. Jak si tuto jeho zásadní protimluvu vyložit? Je totiž rozdíl mezi tím, čemu chceme věřit a mezi tím, jak jisté věci prostě cítíme. Rozpor mezi rozumem a srdcem. Přeci jen jsme lidé a své vnímání světa mnohdy přizpůsobujeme vlastním potřebám, omlouvajíce tak své chování sami před sebou. Nakonec se jednalo o setkání dvou zcela odlišných lidí, kteří personifikovali odlišné pohledy na svět. Na jedné straně snaha o uchopení světového okolí seshora, o poznání nejdříve obecně platných skutečností, na straně druhé pohled na život ze spodu – tedy snaha o pochopení toho, co se odehrává na těch nejnižších úrovních a od toho se pak odvíjí toto porozumění. Přijde mi, že Walter se především za ten realistický pohled na svět schovával. Vyvrcholení všech těch nakupených událostí jej pak muselo konečně zlomit... ()

Galerie (42)

Reklama

Reklama