Ptáci v trní

Tahle posmutělá a rozbolavělá romantika je zkrátka nadčasová. Odsuzovat ji je odsuzováním celého žánru. Ptáci v trní totiž patří k nejlepším romantickým filmům vůbec - a nejen díky tomu, že se v nich pracuje s "vyššími" tématy než "ona si vzala jiného, a proto nemůžeme být spolu". Překrásná Rachel Ward tu hraje zranitelnou Meggie, jejíž láska k otci Ralphovi (charismaťák Chamberlain) jde i proti Bohu. Jejich společné scény jsou nabité napětím, emocemi i výstižnými dialogy - což je přesně to, co dámy od romanťárky chtějí. Poslední dva týdny už nemají takový emocionální náboj a mnohem víc se vlečou, ale ten konec stojí za čekání. 75 % (09.08.2010)

Tak koukám, že je tu pěkná antiromantická klika :D. No, já už si dávno všimla, že holdování červené knihovně je bráno jako známka špatného vkusu, ač absolutně nechápu proč, dvojnásob u lidí s pochybnými zálibami jako je slash. A tohle je pravá romantika. Všichni jsou neustále nešťastní a když se zdá, že by se jim přece jen mohlo něco podařit, umřou. (12.07.2010)

Slzopudná limonáda? Ano. Kýč? No, možná taky. Červená knihovna? Jestli jo, pak ta nejlepší, která kdy vznikla. Seriál, pro který mám, navzdory výše jmenovaným faktům, slabost. Vše totiž stojí na vynikajícím hereckém obsazení v čele s Richardem Chamberlainem. Dokonce i český dabing s Viktorem Preissem a Dagmar Čárovou je vynikající. 70%. (04.07.2011)

film který mě neustále chytá za srdce, vůbec nevadí, že je to už starý, ale ráda se k tomu pořád vrací, ale nemůžu si pomoc, mám dojem, že pravá láska může být opravdu jen ve filmu, taková ta idealistická, ale v tomto filmu zakázaná láska je nejupřímnější, jakou jsem kdy mohla vidět a co je na tom, že on byl kněz? i kněží mají právo na lásku, tady je jasný důkaz co to může udělat s člověkem, když lásku nemá, jaké trápení a zničení člověka může celibát udělat (28.06.2010)

Ať si kritikové obviňují Ptáky v trní z kýče, sladkobolnosti, přehnané romantiky, já je považuji za jednu z nepovedenějších a nejpoutavějších televizních ság. Krásná Rachel Ward, charismatický Richard Chamberlain, v menších rolích hvězdy jako Jean Simmons nebo Christopher Plummer, a zejména krásná hudba Henry Manciniho. Houpavá, podmanivá melodie, podkreslující opakovaný pohřební průvod k hřbitůvku na kopci se skutečně nedá zapomenout. A slza mi vždy ukápne... (07.08.2011)