Reklama

Reklama

Léto 85

Trailer 1

VOD (1)

Obsahy(1)

Francouzské pobřeží v Normandii, léto roku 1985. Z rádií a kazet znějí The Cure, Bananarama a Rod Stewart. Šestnáctiletý Alexis potkává staršího, charismatického a tajemného Davida. Začíná přátelství plné plaveb na moři, výletů na motorce, nocí beze spánku, svobody a poznávání dospělého světa. Zážitky rychle nabývají na intenzitě, než se vše osudově zvrtne a Alexis se stává hlavním podezřelým v policejním vyšetřování... Režisér François Ozon (8 žen) se vrací ke kořenům mistrovsky odvyprávěným příběhem, který dokonale zprostředkovává atmosféru poloviny osmdesátých let. (Aerofilms)

(více)

Recenze (46)

somnar 

všechny recenze uživatele

Na základní úrovni je to samozřejmě trochu otravné, protože tam šestnáctiletý twink v duchu omšelých coming-of-age šablon melodramaticky prožívá nešťastnou lásku, z níž se dostává větami typu "možná jsem miloval jen představu o něm, ne jeho samotného", naštěstí to ale nabízí i další zajímavější (i když nepříliš subtilní) čtení, když to v postupném odkrývání případu nechává všechny vedlejší postavy tápat, hledat vysvětlení (vychovatelka), vidět jen to, co vidět chtějí (Davidova matka) nebo být úplně mimo (Alexův otec), přičemž jediný, kdo příběh dvojice s citlivostí chápe, je teplý učitel. Ostatně i samotný Alex několikrát prohlásí, že "tohle není příběh pro vás", před divákem doslova zavírá dveře nebo musí měnit identitu. Přišlo mi fajn, jak se to díky tomu elegantně vyhnulo tezovitému řešení coming outů i vytěžování queer znaků. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Film o prožitém osvobození, v němž se konce čehokoli stávají právě a jen konci začátků něčeho dalšího. *** Ozon se "ke kořenům mistrovsky vyprávěných příběhů" dostává od někdejších nádherně přísně spletitých Osmi žen k nádherně oproštěnému a uvolněnému Létu 85, zbavenému všech myslitelných přemoudřelých nadstaveb a okázalých artistních či divadelních výrazů, a proniká tak k zatím možná nejpravdivější a nejblíživější esenci toho, co znamená být probuzeně naživu. *** Dostává se na samu dřeň kořenům odevzdané krásy fascinovaného žití a je to přitom pořád rozpoznatelně François Ozon, jenž k tomuhle uvolňujícímu tvaru dospěl skrze své mnohem složitější stěžejní snímky krok za krokem, stejně poctivě jako Alex. Zraje a pročištuje, krystalizuje. *** Vznikla silně ozdravně a osvobodivě nakažlivá záležitost, zvláště takhle uprostřed covidové pandemie Podzimu 20. Jděte si toho svěžího daru nabídnout, dokud ho dávají.*~ ()

DJ_bart 

všechny recenze uživatele

Zajímavá variace na Call me by your name, které se podařilo výborně zachytit esenci letní bezstarostnosti, optimismus první lásky, půvab Francie let osmdesátých a euforickou éru funku a diskoték. Divák velice intimní optikou sleduje dvě retrospektivní dějové linky, jimž François Ozon vystavěl atypický paralelní syžet. S fabulí to už taková sláva není – snímek měl solidní náběh na nadstandardní příspěvek do (doslova) análů queer cinema. Namísto toho děj v poslední třetině zničehonic otočí o 180° a tenhle twist doslova zmrví vše, co zde bylo tak pečlivě budováno. Poslední třetina příběhu je tak plná patosu a nehorázný apatie. Nemám tucha, co tím chtěl režisér sdělit, a jaký poselství měl v úmyslu předat. Že by se pokoušel vytvořit metaforu o zklamání ze ztráty první lásky? Nevím. Dost promarněný potenciál...... [#PRIDE2022🏳️‍🌈] ()

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Francouzské drama Léto 85 v režii François Ozona, který zároveň napsal i scénář je v podstatě těžké uchopit tím správným směrem. Není to příjemná feel-good letní romance, zároveň to ale není doslova náročný umělecký film. Zaujme už však díky tomu, že se hlavní příběh točí kolem homosexuální romance, která ale pracuje s tím, že relativně šťastné období jednou musí skončit. A následně to celé vede k velmi nemilým událostem. Léto 85 se může pochlubit velmi funkčním scénářem, který velmi funkčně dokáže vykreslit letní románek mezi dvěma mladými chlapci, který je ale následně třeba ukončit, protože jeden z nich jejich románek bere velmi vážně, zatím co ten druhý ho bere spíše jako formu odreagování. Celý problém tkví navíc v tom, že si nešťastně zamilovaný Alexis nejspíš začne až příliš Davida idealizovat a už od začátku filmu víme, že má jejich romance tragickou dohru v úmrtí Davida. Na první pohled tak může Léto 85 sloužit jako detektivka, která sází na formu retrospektivního vyprávění a opodstatňování zoufalých činů. Jenže tak to tomu opravdu není- Léto 85 těží z atmosféry 80. let co to jde a většinu času má reálně propriety, kterými by tento film šlo skutečně označit za feel-good letní romanci. Háček je ovšem přitom celou dobu zcela jasný. Nebudu se pouštět do toho, zda základní aspekty zápletky skutečně vyzrazují více než by měli a zda má tenhle románek opravdu tak tragickou dohru. Důležité je ovšem zmínit jediné- Léto 85 není film pro každého a spousta lidem samozřejmě znechutí celý film už fakt, že se točí kolem romance dvou homosexuálů. Je ale důležité zmínit, že scénář velmi bravurně dokáže vykreslit to milostné vzplanutí dvou zamilovaných hošíků, ale zároveň dokáže i velmi funkčně pracovat s vedlejšími postavami. Ať už je to Alexisův otec, Davidova matka nebo učitel, který má z pochopitelných důvodů jako jediný pro dvojici pochopení nejsou černobílé a scénář s nimi velmi dobře pracuje, především i díky tomu, že skoro každá postava by se od té druhé nemohla lišit více. Ať už dobovými tracky nebo aspekty té doby film skutečně žije esencí 80. let a dobové zasazení do téhle doby dává z několika zásadních aspektů smysl. Zároveň je tohle drama z několika úhlů nepředvídatelné a film o první velké lásce se skutečně stává filmem o první velké ztrátě. Tenhle film se tak nadělí na dvě tak trochu rozdílné poloviny, přičemž obě fungovali svým velmi speciálním způsobem, jen na konci té druhé jsem měl už pocit lehké přetaženost a oplýval mnou též lehký pocit, že se vlastně točíme v kruhu. Celý závěr se vlastně stočil jiným směrem než jsem čekal a přesto vlastně ke všemu co se odehrálo v uplynulých minutách dokonale sedí. Takže s ním vůbec nemám problém. Podmínky uměleckého filmu splňuje jinak fakt, že film obsahuje spousty detailů a náznaků, které ale dokáže plně pochopit nebo docenit jen opravdu pozorný divák. Na první pohled nevinná podívaná se tak stává vyloženě zajímavým filmem. Léto 85 není tolik filmem o problémem s coming outem a ani se zde nepracuje s faktem, že homosexuálové to ještě v 80. letech měli těžší než dnes. Všechno jsou to totiž očividně aspekty, které Ozona tolik nezajímali a rozhodl se v oblasti filmů točící se kolem mladých homosexuálů zahnout trochu jiným směrem. A za to jsem mu svým způsobem neskonale vděčný. Zamrzí jen možná fakt, že v některých ohledech se Léto 85 stává až příliš stereotypní záležitostí, které by na sebe nemělo strhnout pozornost kdovíjak originálním zpracováním a zároveň se i přes velmi dobrý scénář musím trochu zamyslet nad tím, že jsou některé postavy dost možná až příliš stereotypní. Ovšem i když jsou stereotypní, pořád jsou neskonale dobře napsané a to vlastně k spokojenosti stačí. Léto 85 je především tak trochu nestandardním filmem o dospívání, kde cesta k dospělosti vede právě přes první velkou lásku, první velké zklamání a první velkou ztrátu. I díky skvělému Félixovi Lefebvremu, který hlavní roli hraje dokonale to celé funguje a film se navíc může celkově pochlubit bravurními hereckými výkony. Kameraman Hichame Alaouie navíc tenhle film udělal neskutečně vizuálně krásným a jeho práce s barevnou estetikou nebo osvětlením tomuhle filmu dala taky hodně moc. Škoda jen, že Jean-Benoît Dunckel nepřišel s pamětihodnějším soundtrackem, alespoň tu ale pořád hrají The Cure. Léto 85 není pro každého. Pokud je ale pro vás, budete velmi pravděpodobně spokojeni. A pokud vás odstrašuje fakt, že jsou hlavními hrdiny filmu homosexuálové.... Homosexualita samotná v tom filmu vlastně tak zásadní prim nehraje. Ano, sehrává tu zásadní úlohu, je to ale pořád primárně opravdu film o dospívání a vzpamatování se ze životních zklamání. A pokud tedy jako člověk, který homosexualitu vnímá jako zvrácenost proti přírodě přimhouříte oči, myslím, že vás tu přece jen čeká velmi fajn filmový zážitek. Tenhle film ale v jisté formě určitě oteplil mou studenou duši. () (méně) (více)

Disk 

všechny recenze uživatele

Mohlo by se na první pohled zdát, že jde o francouzskou variaci na Dej mi své jméno, ale to by v režijní kolonce nesmělo být jméno Francoise Ozona, který si prakticky vždy pohrával s diváckými očekáváními. Šestnáctiletý Alex nečekaně potkává velmi přitažlivého Davida a prožívá s ním svůj první a žel i poslední vztah. Hned na začátku se totiž dozvíme, že David zemře. Ozon opět používá nespolehlivého vypravěče a divák touží dozvědět se, co se vlastně stalo. Ozonův snímek může nápadně připomínat pozapomenutý film Guse Van Santa Paranoid Park, ale je divácky mnohem příznivější a - řekněme si to upřímně - přitažlivější. Casting obou hlavních postav je výborný, mezi oběma mladíky je výborná chemie a hezky se na ně dívá. Soundtrack je taktéž výborný a cením si perfektní osmdesátkové výpravy - divák má pocit, že nesleduje retro film, ale nějaký skutečný příběh z osmdesátek, který je ale nadčasový a bez problému osloví dnešního diváka. Vynikající snímek, který můžu bez obav doporučit nejen Ozonovým fanouškům. ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

Ozon se toho nebojí. Samozřejmě bych uvítal raději, kdyby se vrátil ke svému protežovanému tématu mladých krásných dívek, ale tak David taky nebyl špatný. Fajn retro (diskotéka, oblečení, účesy), ale ten krimi přesah je trošku slaboučký, i když scénář umně diváka natahuje a co se vlastně Alexovi stalo, zjistíte až asi tak v půlce. Pro přísné zapšklé heteráky silná káva, na kterou ani legendární Zkrocená hora nemá, hoši se toho filmování nebáli. ()

Marze 

všechny recenze uživatele

Celkem vkusný film se svým vlastním stylem. Příjemná nálada pobřeží Normandie, kde dva típci, zranitelný a flegmatický tráví prázdninové bezčasí. Jejich rodiče jsou střední třída. Pak se jeden módně přizná ke své sexuální orientaci. ()

Chrustyn 

všechny recenze uživatele

Pokud máte chuť na homosexuální romanci v pěkném letním prostředí, dejte si radši "Dej mi své jméno", které je ve výsledku možná o něco explicitnější, ale má v sobě více emocí, než Léto 85, které působí jako laciná teen romance o zakázané lásce. ()

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

François Ozon je známy tým, že rád a často natáča filmy o dierach. Žiaľ, nie vždy o ozónových. Na ozón úplne zabudol a hoci ozónová terapia pomáha na bolesti chrbtice a pohybového aparátu, naši protagonisti sa hýbali úplne inak. Vďaka Bohu len za chýbajúcu explicitnosť, pretože pár bozkov medzi chlapmi síce zhnusí, ale na to sme si zvykli už od čias Brežneva. Film prináša šokujúce zvraty, napríklad, že jasný homosexuál povie, že on si len chcel užiť leto a tak pretiahol aj ženu, čo je absolútnym prehreškom proti dúhovým zástavám a toto mali určite demokraticky scenzurovať. Záverečná pointa, že ak ti nevyjde homo vzťah, tak si aspoň zatancuj na hrobe, ma nijako neoslovila. Jednak nie som zástanca polnočných tancov medzi hrobmi a po ďalšie, z tancovania na hroboch sa dá vysekať naozaj aj viac. Taký Matovič to dotiahol až na premiéra a to bol tanečník výrazne netalentovaný a pod sedatívami. ()

rikitiki 

všechny recenze uživatele

Nostalgické retro působilo v první polovině jako velmi poctivé, ale nijak ohromující. Nicméně v polovině, když hlavní hrdina ve vzpomínkách dospěje k bodu zlomu, zlomí se i atmosféra filmu. Najednou už jsem se nedívala na lehce sentimentální vzpomínku hořkosladké první lásky, ale na drásající vyrovnávání se s první velkou ztrátou. Scény nasákly emocemi a Félix Lefebvre hrál celým tělem i celým srdcem. Tanec smutku a bolesti v jeho podání přebil i Stewardovu skladbu Sailing, jakkoliv ta byla nadevše výmluvná. SHRNUTÍ: Do první lásky jdeš vždy naprosto neozbrojený. ()

claudel 

všechny recenze uživatele

Nemohl jsem si k dnešnímu svátku přát nic lepšího než nový film mého nejoblíbenějšího francouzského režiséra. Sám bych se asi v současné době neodhodlal, tak jsem za mimořádný zážitek vděčný svojí partnerce, která mi dala vstupenky jako překvapení. Ozon je zpět v té nejlepší formě. Stále preferuji jeho filmy s ústřední ženskou hrdinkou či hrdinkami, v tom je podle mě i na světové úrovni nedostižný, ale i v tomto případě mě hluboce zasáhl. Zcela iracionálně, zato přirozeně jsem se rozplakal u scény z diskotéky, která má být paradoxně tou veselou a euforickou. Hudební složka filmu je vybroušená jako nejčistější křišťál a nechápu, proč Ozon údajně tak moc bojoval o písníčku The Cure, kterým musel vysolit nemalou částku, neboť já za stěžejní, osudovou a přiléhavou ústřední písničku považuji Sailing od Roda Stewarta. Na závěr musím samozřejmě vyzdvihnout herecké výkony, par excellence, nemám slov. Pro mě zatím nejlepší film roku a tenhle film přesně ukazuje, jak USA dostávají od Evropy na prdel v kvalitě. ()

Othello 

všechny recenze uživatele

Nejen díky použitému filmovému materiálu mi ten film dost připomínal prology erotických scén takových těch osmdesátkových ambiciózních pornáčů. Tak pitomě je to zahraný, natolik působí všechno kolem jako apatická kulisa, tak strašný stereotypy jsou všechny postavy. Snaž až na Davidovu matku. Režisér, nerežisér, přijde mi to jako vypočítavé prolnutí současných evropských filmových trendů, tedy retra, coming of age a queer. Se všemi jejich obvyklými berličkami. ()

Defaultovna 

všechny recenze uživatele

Čisto objektívne by som mala udeliť dve, maximálne tri hviezdy, lebo dejová línia bola dosť banálna, predvídateľná a ničím neprekvapila. No celkom neobjektívne dávam 4, pretože Ozon z tohto neoriginálneho príbehu dokázal spraviť extrémne šarmantnú letnú retro jednohubku, na ktorú bolo radosť pozerať. Prvá polovica filmu odsýpala super, posledná polhodina už ťahala za o dosť kratší koniec. Napriek tomu som však celkom nadšená. ()

petrsv 

všechny recenze uživatele

Naprosto úžasné, ať svou romatickou částí nebo tou lehce kriminální. Anotace jsou poněkud zavádějící, ale to je ostatně jedno. Krásně vykreslena atmosféra 80. let (ač teda tu francouzskou znám jen z vyprávění). A především prvních lásek (to už znám dost jasně), což byl pro mě takový návrat v čase, kdy si člověk říká "no na tohle bych radši nevzpomínal, ale je to přesně tak". Skvělě vybraní herci, kteří odvedli perfektní práci (Lefebvre opravdu "k sežrání", Valeria Bruni Tedeschi snad od doby Crustacés & coquillages nezestárla), dobrá kamera, jen by zvukař mohl lépe sladit hlasitost. ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Příběh první lásky starý jako lidstvo samo mě silně oslovil. 1) Snad proto, že mi částečně připomněl vlastní zážitky z mládí, snad kvůli pěkným hercům. Zobrazované emoce jsou skutečně autentické, cítil jsem se jako když jsem byl zamilovaný na střední škole._____ 2) 53letý homosexální scenarista a režisér François Ozon se inspiroval románem Dance on My Grave britského spisovatele Aidana Chamberse. Román vyšel v roce 1982 a o tři roky později si ho ve francouzském překladu přečetl tehdy 17letý Ozon. Ihned se s Alexem identifikoval zvláště s ohledem na jeho naivitu._____ 3) Film vznikal v červnu 2019 v Normandii ve městech Tréport - plachtění, pláž a obchod, Yport a Eu - interiéry. 4) Pro 20letého Felixe Lefebvra (zamilovaný Alexis Robin) to je první hlavní role. K tomu Ozon: Když jsem ho viděl na konkurzu, tu jeho kulatou tvář, dětský úsměv a energii, okamžitě jsem věděl, že to je Alex. Má v očích melancholický pohled, kterým připomíná Rivera Phoenixe, což se k té době i postavě perfektně hodí. Félix je rychlý, bystrý herec a to bylo pro roli zásadní. Musíme věřit v Alexovu inteligenci a jeho schopnost stát se spisovatelem._____ Z mého pohledu dodám, že neobyčejně přitažlivý Lefebvre odvedl špičkovou hereckou práci. Jeho proměnlivé straightovsko - gayovské herectví dává tušit, že buď je chlapec sám gay (což samozřejmě nevím) anebo tu před našima očima vyrůstá obrovský herecký talent._____ 5) 23letý Benjamin Voisin (přelétavý David Gorman) je rovněž výborný, i když tak trochu ve stínu Lefebvra. Opět Ozon: Kontrast mezi ním a Alexem byl důležitý. Chtěl jsem, aby byl David ve vztahu k Alexovi po fyzické stránce dominantní, aby působil bezstarostně a aby z něj sálala přirozená spokojenost se sebou samým. David je tak trochu divoké zvíře, kdežto Alex je jehňátko, jehož vystupování, ať už se prochází nebo plaví na člunu, je rozpačité. Benjamin Voisin se ucházel o roli Alexe, ale když jsem ho uviděl hrát, napadlo mě, že by mohl ztvárnit Davida. I když jsem si původně představoval někoho fyzicky dominantnějšího a robustnějšího. Jenže když se na Davida podíváme Alexovýma očima, přesně takového ho uvidíme... Mezi Benjaminem a Félixem to skutečně jiskřilo od první kamerové zkoušky, a to bylo zásadní. Byli na stejné vlně – dvě spřízněné duše._____ 6) Věk protagonistů uvádím k roku natáčení - 2019._____ 7) Zajímavý je i osud hudby. Píseň Inbetween Days od The Cure svou energií a lehkou melancholií v Ozonových očích dokonale seděla k atmosféře snímku. Frontman The Cure Robert Smith ale její užití nejprve odmítl – snímek se totiž původně jmenoval Léto 84 a skladba vyšla až v roce 1985 na albu The Head on the Door. Ozon tedy název filmu změnil a děj zasadil o rok později. Osobně mi jako výraznější zvukový symbol filmu přišla balada Sailing od Roda Stewarta._____ 8) Homosexuální orientace je v knize i ve filmu zobrazena jako něco samozřejmého, varianta heterosexuálního vztahu. Primární je láska. Dance on My Grave se tímto přístupem stala jednou z prvních knih pro mládež, které homosexuály nesoudily, jen je prostě vzaly na vědomí a ukázaly, že vlastně není rozdíl mezi pocity, které zažívají straighti a gayové. K tomu Ozon: Držel jsem se románu a ten homosexualitu nijak neproblematizuje, vůbec to v něm není téma, což je krásné a na tu dobu velmi moderní. Alex a David se milují a skutečnost, že jsou to dva kluci, není pro pointu nijak důležitá. Přesně proto bych v době svého dospívání takový film sám rád viděl. Vyobrazení homosexuálů ve filmech z osmdesátých let bylo velmi temné a bolestivé, dokonce ještě před hromadným výskytem AIDS... Natočil jsem tento romantický příběh chlapců naprosto klasickým způsobem, bez ironie, jako univerzální milostný příběh. () (méně) (více)

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Velice si vážím dobrých písniček, ale podbízivka I am sailing stormy waters / To be near you, to be free zpracovaná pro tanec a táborák mi vzala veškerou chuť k dalšímu dívání, které jsem dosud mnoho stejně neměl. Také jsem něco ne(podobného) zažil, bylo mi 16 a mému příteli 21: jezdili jsme na kolech, vymýšleli další hry o otci Ubu (kamarád vyřezal krásnou loutku), diskutovali o nových knihách, filmech, na zábavy chodili balit holky a pít pivo, atd., k cirkusákům jsem už dávnou nechodili. Přátelé jsme zůstali až do smrti (jeho), i když jsme byli ženatí a měli po třech dětech (dva kluky a holku, holka nejstarší). Co mi tohle může být jiného než minimálně nepříjemné; oba kluci mi byli nesympatičtí i podle vizáže. - Film za jednu hvězdu a za to, že jsem se nedokoukal dávám druhu. A že film dokonale zprostředkovává atmosféru poloviny osmdesátých let, to ať jde Aerofilms někam. ()

Kosmik 

všechny recenze uživatele

Myslím si, že filmu hodně ublížilo vyprávění ve dvou časových rovinách. Chronologicky podaný příběh by přinesl větší překvapení z dějových zvratů a i větší emoce. Takto z toho vznikl takový Cimrmanův Němý Bobeš s LGBT tématikou. ()

easaque 

všechny recenze uživatele

3* François Ozon nám ve svém posledním filmu přinesl netradiční příběh o bouřlivé lásce mezi dvěma mladíky v osmdesátých letech. Dobře vykreslená atmosféra, retro styl včetně hudby i herecké obsazení slušné. Jenom ten příběh se mi nedostal pod kůži a jen mnou prosvištěl bez nějakých výraznějších emocí. A tak není divu, že u mě skončí u průměrných třech hvězdiček a nemám ani důvod doporučovat. Stejně si své fanoušky určitě najde mezi festivalovými nadšenci a když už se nemůže do kina, tak si ho můžete pustit třeba na Aerovodu. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()

Aljak 

všechny recenze uživatele

Niečo pre priaznivcov LGBTI komunity. Ale ostatných to asi až tak nenadchne, hoci atmosféra 80tych rokov je vcelku príjemná. K tomu patrične kvalitný soundtrack a pôvabné scenérie pobrežnej Normandie - a práve tieto dva parametre boli asi najväčšou prednosťou celého filmu. Čo sa týka dejovej línie, tak žiadne výrazné prekvapenie, ani originalita. Postavy dosť afektované, impulzívne a v konečnom dôsledku nesympatické, takže ťažko sa mi hľadajú nejaké pozitíva (teda okrem tých vyššie spomenutých). Dávam 2*, ale ani tými som si neni až taký istý. ()

William_ 

všechny recenze uživatele

Příjemný film s nádhernou atmosférou 80. let minulého století, za podívání jednoznačně stojí, ale že by to byla nějaká bomba ze které bych si měl sednout na zadek, to asi nebude. ()

Reklama

Reklama