Reklama

Reklama

Ada

Trailer 1

María a Ingvar vlastní ovčí farmu kdesi na zapomenuté výspě Islandu. Jejich život uplývá v poklidné rutině práce a odpočinku. Každý rok je o něco lepší než ten předchozí, nebo se v tom alespoň manželé utvrzují. Něco mezi nimi ale zůstává nevyslovené, něco bolestně schází. María a Ingvar se snaží smířit se ztrátou, na kterou zdánlivě neexistuje lék. Divoká islandská krajina jim ale nečekaně nabídne řešení v podobě bytosti, která dostane jméno Ada. Je to dar, nebo prokletí? Debut Islanďana Valdimara Jóhannssona, který se scénáři spolupracoval se slavným krajanem, spisovatelem Sjónem, je minimalistickou baladou o truchlení, přijetí jiného a magické síle mateřské lásky. (Artcam Films)

(více)

Recenze (62)

tron 

všechny recenze uživatele

Ja som bol vlastne (asi...) spokojný. Nielenže som dostal plus-mínus to, čo som čakal, ale dali mi bonus: po traileroch som totiž mal dojem, že Ada bude čierna komédia. Ale nie. Je v dobrom „trochu“ divný, ale inak vážny film. Nie som si istý, či by som ho označil za horor. Čiastočne má k tomu geniálne nabehnuté (zahmlený a zabudnutý statok odrezaný od zvyšku sveta, ovce sú ak sa správne nasnímajú desivé samy osebe, nevraviac o konci), ale zároveň okolo plnohodnotných hororových ingrediencií iba ticho kráča, nijako mohutne s nimi nepracuje. Neviem, čo si mám myslieť o spomínanom finále, ktoré vôbec nie je zlé, ale tu už asi vážne chýbajú aspoň náznaky odpovedí. Zas nie som úplne fanúšik toho, aby si divák domýšľal VŠETKO; s takou filozofiou natáčajme dvojhodinové filmy, v ktorých nie je nič vidieť ani počuť, proste sa len dve hodiny pozerajme na tmu a potom uvažujme, čo to asi bolo. Na kastingu nemám čo kritizovať. ()

POMO 

všechny recenze uživatele

Dějově nevzrušivý a v tvůrčí vizi průhledný wanna-be art, poskládaný z povědomých motivů a momentů jiných festivalovek. Inovace minimální, zato hodně spolehu na atmosféru kulis severního Islandu a herectví Noomi Rapace. ()

JFL 

všechny recenze uživatele

Čím je Caraxova "Annette" pro muzikály, tím je "Ada" pro islandské festivalové filmy - se vším dobrým, špatným, emocionálním, bizarním, osobitým i konceptuálním. Ale o to větší smysl má film vidět na festivalu v plném sále a sledovat reakce publika, které se s filmem pere, nasedá mu na lopatu napínání v první třetině, následně propuká v úlevný smích a skrz něj paradoxně přistupuje na pravidla hry veskrze vážného filmu. ()

*CARNIFEX* 

všechny recenze uživatele

Severská spolupráca so Pšonkami priniesla podivno žiarlivostnú baladu, ktorá vďaka originalite námetu (rozhodne) neohúri každého. Tí, čo očakávajú strhujúcu, respektíve temnú atmosféru môžu úplne zabudnúť. Toto je pomalá, vďaka výberu prostredia dostatočne chladná, no nijak extra záživná story, ktorú v okamihu odkrytia kariet buď úplne zavrhnete, alebo ju z čírej zvedavosti kam vás tento príbeh dovedie - dosledujete. Skutočne ťažko sa slovami popisuje, čoho bol divák svedkom, to jednoducho “musíte vidieť”, aby ste si následne mohli urobiť názor sami. ()

Ephemeris 

všechny recenze uživatele

Je mnoho tajuplných bytostí, čo v noci ohrozujú osamelé islandské farmy. Mám z Islandu skvelú "faktografickú" knihu Meeting with Monsters, ktorá ukazuje množstvo prazvláštnych tvorov, opisuje ich život, miesto výskytu aj mierku voči človeku. A snaží sa vzbudiť dojem, že sa jedná o skutočnosť! Tento film sa úplne skvele hodí do drsnej krajiny permanentne bičovanej ľadovými vetrami severného Atlantiku. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Ryzí balada, kde nakonec všechno dává smysl. Balada o trestu, jenž na sebe zákonitě přivoláme, když třeba kvůli veliké vlastní bolesti přehlédneme, že si přivlastňujeme jako dar něco, co nebylo určeno nám, co nám nepatří, co přivodí jinou bolest někomu jinému. Když něco ze světa znásilníme, nesnažíme se lépe jej číst, porozumět mu, kvůli vlastní falešné úlevě. Balada, jejíž tragičnost toliko nedosažením štěstí, jež jim z nepozornosti unikne, jež zamění za jeho mylnou vidinu, pro kterou se nechají svést na scestí, jinak vyjevuje krásu a vznešenost světa a života přesahujícího jejich prostřední vnímání, jejich nedostatečnou schopnost pokory, krásu a vznešenost, které si zakrývají zpupností, s níž se brání svému pravému, syrovému a nelehkému údělu. *** Snímek tak silný a krásný, že jsem z něj odcházela téměř paradoxně naplněná radostí, nadšením, rozjařená naladěním, ochotou dýchat a splývat, rozumět a ctít, neporušovat... jak to jen... *** Vytrhly mě trochu jenom dvě scény, ta se sledováním zápasu a ta s následnou opilostí, jež mi připadaly přepjatě přehrávané... ale tím není třeba se nechat rušit a odvádět od tak výjimečného a ryzího prožitku. Celkem chápu, že za tenhle film se jako spoluproducent zaručil osobně Béla Tarr. (Kino 35.) *~ ()

Jhershaw 

všechny recenze uživatele

Na základě tipu, co psal Marigold, jsem očekával "jako by Erben napsal svoji Kytici na Islandu". Místy morbidní lyrika zasazená do krásné islandské přírody - a přesně to jsem dostal. Zajímavé bylo sledovat film v plném sále, kde se diváci časem začali smát - "smál bych se i doma?"  a "byl to tvůrčí záměr?" říkám si. Lehce kratší ale film být mohl. 70 % ()

darkrobyk 

všechny recenze uživatele

Alegorické mysteriózní drama z nehostinného Islandu. Hory, pláně, studená spěchající řeka a pořádná porce tajemné mlhy, co vše zahalí a současně i cosi ukrývá. Symbolika a nejednoznačnost snímku jsou pro mne předností. Jen je třeba se naladit na správnou vlnu a pak se nechat unášet syrovým příběhem, kde smutek vystřídá štěstí, za něž stojí žít. Rapaceová zraje herecky jako víno. Stačí, když jen hledí do krajiny a pozorný divák ví, na co myslí, co prožívá. Úsměvů je pomálu, ale dýchá z nich upřímná radost. O filmu je dopředu lépe nevědět naprosto nic. Několik překvapení a závěrečný zvrat jsou pak odměnou. Ovce se ukázaly jako výborné herečky. Noční scéna v ovčíně je naprosto skvostná. Může snad něco narušit rodinnou idylu? A jak velká oběť bude za trochu štěstí? Pomalejší tempo uvítá nespěchající divák, co se do filmu rád noří. Spíše pro menšinové publikum... ()

dr.horrible 

všechny recenze uživatele

Desaťminútový kraťas natiahnutý na hodinu a trištvrte. Klasicky festivalovo; s minimom hudby, nudne, s dobrými hercami a nápadom. ()

Socrates 

všechny recenze uživatele

Možná se u toho budete cítit divně nebo trochu zmateně, možná pobaveně, ale nejspíš vše dohromady. Ponurá fantasy balada s artovým nástupem a jasným poselstvím, která se vymyká běžný tvorbě a rozhodně stojí za zkouknutí. ()

Goldbeater 

všechny recenze uživatele

Velmi těžko uchopitelná i popsatelná multižánrová směs, v níž nechybí silné drama mezi postavami, folklórní fantasy elementy, absurdní humor, solidní bizarnosti a taky všudypřítomná hororová zlověstnost. Rozhodně doporučuji si předem o ději filmu až tak moc nezjišťovat (nejlíp nic), překvapivé zvraty a „WTF“ momenty jsou jeho silnou devízou. Kdo se nenechá odradit značně pomalým rozjezdem, může ve finále dostat poměrně unikátní zážitek, po němž se na ovce už nikdy nebude dívat tak jako dřív. Zajímavá podívaná. [KVIFF 2021] ()

Dzeyna 

všechny recenze uživatele

Oh my, jak já miluju Noomi. Ona je snad jen ve filmech, které vážně stojí za to. Sice jsem si hned myslela, že má Ada defekt, který se ukázal až po půl hodině, nicméně mi to nevadilo a jako nápad to považuju za originální. Vlastně je to celé dost rozporuplné. Na jednu stranu je to roztomilé, nicméně na tu druhou je to spíše zvrácené. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Islandská balada je pomalá najmä preto, že ide skôr o materiál tak na hodinku, ktorý by sa hodil ako súčasť nejakého mystery hororového seriálu. Ide o celkom vydarenú moralitku, kde najskôr vôbec neviete, kam bude smerovať, postupne si ale začnete veci domýšľať. Noomi aj dvaja herci sú uspokojiví, aj to "dievčatko" a samozrejme aj pes, ovce, mačka a jedna postava, ktorá odhalí svoju identitu až na konci snímky. Ak by mal film postačujúcu hodinu a nebol by predávaný ako art (čo je pomalé, nie je automaticky vysoké umenie), tak by som išiel s hodnotením možno aj najvyššie. ()

Chrustyn 

všechny recenze uživatele

Atmosferické WTF z Islandu, které je takovou sychravou variací na Lynchovu Mazací hlavu. Prostředí a atmosféra super, ale počáteční nepříjemné mrazení se mění v nechápající kroucení hlavou, korunované bizarním koncem. ()

Filmmaniak 

všechny recenze uživatele

Noomi Rapace rodí holýma rukama jehňata v této folklorní islandské báchorce, která uhrane mistrovskými obrazovými kompozicemi se zvířaty, ale jinak spadá do kategorie čisté festivalové bizarnosti, která existuje patrně jen proto, aby vyváděla diváky z míry a narušovala jejich očekávání. Téma náhlého probuzení mateřských citů k obskurnímu tvorovi/bytosti na farmě uprostřed pustých planin je zpracováno na hraně roztomilosti a úchylnosti, samotný nápad pobaví, leč třeba pocitově a vykolejující atmosférou podobná skandinávská kuriozita Tina a Vore je svou prací s příběhem, vrstevnatými motivy a celkovým sdělením úplně jiná liga. ()

milka 

všechny recenze uživatele

Trailery lákaly na hutné, téměř hororové, psycho s hodně bizarní zápletkou. Výsledek je ovšem… no, já to vlastně ani neumím moc popsat a vyjádřit slovy. Šílený severský experiment chce být mixem pomalého artu, hororu, psychologického snímku o zoufalé touze po rodině i téměř humorných šílených situací. A jak vám asi došlo, moc zajímavé a zábavné to ve výsledku není. Prvních 40 minut se tu navíc prakticky nic nestane a i přes skvělou hudbu a výtečnou kameru s nádhernými záběry se hutná a mrazivá atmosféra úplně nedostavila. Mlha byla v tomto snímku s herecky přesnou Noomi Rapace zkrátka daleko hutnější než tamní napětí a vztahy mezi postavami. Na druhou stranu, jméno režiséra Bély Tarra mezi producenty mi vysvětlilo mnohé. ()

BoPo 

všechny recenze uživatele

Islandský Otesánek. Príjemne bizarné a keď akceptujete pravidlá hry, tak si užijete  rodinné drama hodené mimo bežné mantinely. Väčšinu času sledujete stereotyp manželskej dvojice žijúcej na farme uprostred prdele sveta. Do tohto pokoja a kľudu občas zaveje číhajúce nebezpečie. Na jednej strane, by som určite chcel, aby tam toho tajomna bolo oveľa viac, ale na druhej musím oceniť, že dávkovanie bolo ideálne. Jednoduchá zápletka by viac nezniesla. Celé to stojí na vzťahoch, hercoch, krajine, veľmi vhodne zvolených digitálnych trikoch a nikým nekomentovanej krutosti. ()

bart_ 

všechny recenze uživatele

|| Aneb farmář hledá kozu. || ____ V poslední době mám štěstí na to, že neustále narážím na kvalitní režijní debuty. Mezi ně nově patří i islandský snímek 'Ada' Valdimara Jóhannssona, který letos dokonce vyhrál v sekci Un Certain Regard (cena originality) na festivalu v Cannes – což již o něčem svědčí. Kdo se ale nepočítá mezi fajnšmekry, toho budu muset zklamat – 'Ada' je totiž čistokrevná skandinávská festivalovka, a je to ukrutně znát na každém jejím 'chloupku'. Ať už vezmete v potaz komorní atmosféru, perfektní využití jinotaje, velice pomale gradující příběh, rozjímavé záběry na ostrovní krásy zamlženého Islandu, či černý humor, 'Ada' rozhodně není pro každého, byť samotná zápletka je víc než originální, a má potenciál zaujmout snad každého. Ovšem ti, co snímku půjdou naproti, a naleznou v něm zalíbení, budou odměněni tím, jak si symboliku filmu interpretovat k obrazu svému. Pro jedny bude 'Ada' hrát úlohu lidové pohádky s rustikálními motivy islandského folklóru, pro druhé zase půjde o melancholickou alegorii o síle mateřské lásky, vyrovnávání se se ztrátou, a roli smutku v průběhu života. Ve mě osobně zanechala 'Ada' dojem famózní poetické balady až Erbenovského stylu, která si pokládá relativně plytkou otázku: co jste ochotni udělat pro bezpečí, štěstí a blaho svého (ne)vlastního dítěte? Jóhannsson se společně s tvůrci však nenechává nijak omezovat pomyslnými žánrovými hranicemi, a s diváckým očekáváním si hrají jako kočka s myší. 'Ada' je totiž velmi subtilní snímek, který naprosto očividně klade zřetel na pravidlo "vědět více znamená méně". Nehledě na fragmentaci příběhu na tři různorodé kapitoly, divák v ději musí bedlivě číst mezi řádky, aby se v jeho skrytých kauzalitách dokázal alespoň sporadicky orientovat. Tvůrci doslova nutí publikum přemýšlet, nedávájí mu jasné a do očí bijící odpovědi, a nijak nevysvětlují - právě naopak - vše je skryto v jednotlivých náznacích, distinkcích, a drobných nuancích. Což je nejspíš hlavní důvod, proč mnoho lidí snímek může lehce odradit. Nenechte se ale zastrašit - každý, kdo není Chocholouškem diagnostikován jako totální retard, relativně snadno rozporná dílčí aspekty lyrický symboliky...... Ač lze zde obdivovat jak precizní kameru Eliho Arensona, tak zádumčivý soundtrack, na čem 'Ada' nejenže prakticky stojí a padá, jsou charismatické a temperamentně komplexní postavy - Ingvar, Maria, tak strejda Pétur vám okamžitě přirostou k srdci. Zejména pokaždý, když se právě jehňátko Ada, hlavní postava, zjeví se svým roztomilým kukučem na scéně, žerete tvůrcům doslova vše aj s navijákem, byť emoce jako takové jsou zde chladnější jak islandský počasí. Každopádně scénky s Adou jsou natolik poutavý, že máte posléze přání, aby s ní Netflix natočil rovnou celej seriál. Zážitek tak víceméně kazí naprosto antiklimatický závěr – i já sám musím přiznat, že jde o jeden z nejmíň sympatických, potažmo nejsmutnějších konců, co jsem kdy viděl. Doopravdy nečekejte žádnou satisfakci, ale nefalšovanej zármutek, melancholii, a žal, jak je obecně pro balady naprosto typický. Tenhle film si jednoduše zasloužil happyend a basta, poněvadž Ady (jakožto nevinného dítěte, které si zaslouží rodičovskou lásku) je vám v závěru neskutečně líto, nicméně to nemění nic na tom, že 'Ada' (jakožto snímek) je poctivý filmový řemeslo s jasným vypravěčským ponaučením: nešoustejte a netýrejte zvířata. Matka příroda si dříve nebo později vše vezme zpět...... PS: Není divu, že se za tenhle originální projekt produkčně zaručil i samotný velikán, baladik, a génius v důchodu, Béla Tarr – kéž by ve svý tvorbě pokračoval dál, ale produkční záštita bude muset jeho fanouškům včetně mě stačit. || [#A24RULES] ()

luka4615 

všechny recenze uživatele

Estetická mysteriózní festivalová jednohubka s poměrně neotřelým tématem, která je přesně taková, jak byste od ní čekali. Zhruba do první poloviny snímku se tedy nic moc zásadního neděje, nicméně v polovině druhé se Ada najednou stane osobitým, neuvěřitelně emocionálním a chytře si diváky hrajícím počinem, u něhož jsem se nemohl dočkat závěrečné pointy. Jen škoda té roztahané a prozívané první poloviny, která dozajista několik diváků od dalšího sledování odradí. ()

Reklama

Reklama