Miloval jsem svou ženu

V živote to občas tak chodí, že jeden si neváži druhého, až kým ho nestratí. A tiež veľa vzťahov zlyhá na chabej komunikácii. Tieto dve hlavné myšlienky mi šli hlavou počas sledovania tohto 3-hodinového eposu. A tiež ešte, že vzájomný rešpekt jo vzťahu kruciálnou vecou, ak má vzťah vydržať dlhodobo. Režisérka týmto filmom prestúpila do prvej ligy, čo sa týka budgetu a formy, film sa mi celkov páčil, ale určite nemusel mať takmer 3 hodiny (ten príbeh sa dal kľudne vyrozprávať aj za dve hodiny). A záver mi prišiel trošku rozpačitý. Na tak rozmáchly film mohol byť o niečo viac sofistikovaný. Každopádne, herci a kamera parádni, ale tak skoro si túto jazdu nezopakujem. Možno o pár rokov. (25.10.2021)

Podle mě kongeniální filmový přepis Füstova románu, který jsem nedávno přečetl. Přestože některé dějové linie jsou ve filmu změněny, uchopení charakterů a myšlení hlavních protagonistů přesně odpovídá impresi po přečtení knihy. Ale možná pro někoho, kdo román nečetl, neubude shlédnutí filmu tak uspokojujícím zážitkem (29.10.2022)

Dosud poslední film Ildikó Enyedi si mě záhy získal svým životním rytmem, který komponuje záběry, obrazy i akty tak citlivě, že to až připomíná dech – tedy to, k čemu snímek odkázal již svou expozicí, v níž se esejisticky snoubí meditace nad tím, kdo se nestačil nadechnout, s obrazy našich moudřejších bližních, tančících svůj nekonečný tanec v oceánských hlubinách. Tep dalších kapitol – lekcí z naivity, střízlivění, (zpro)nevěry, nedůvěry a šílenství – artikulovaných citlivou kamerou snímanými a z nekonečna lidské zkušenosti bystře vyjímanými obrazy, pomyslnými to verši z námořnické elegie, postupně prozrazuje, že se cosi po dobrodružném nadechnutí záhy začíná dusit. Ústředního hrdinu to nemůže nepřekvapit, jakkoliv si vědomě zvolil jako lék na mořskou nemoc křížovou cestu. Teoretizuje-li o možných bolestech, způsobených neporozuměním, zradou a nevěrou, jako o přirozené součásti manželského svazku, tváří v tvář odcizující se bližní ztrácí sebejistotu i víru ve vyvolenou krásku, která mu soužití nikterak neusnadňuje a vystavuje jej nekonečným zkouškám a ponížením; snad proto, že ho příliš miluje, nebo proto, že je sama zcela prázdná. Zvláště v prvních lekcích se divák odolávající sexappealu Léy Seydoux utvrzuje, že Lizzy nemá z osudové ženy ani příslovečný chlup, což se její protagonistce podařilo vyjádřit dokonale: jejímu minimalistickému herectví odpovídá dutost libertinky utkvívající ve vzduchoprázdnu hry na život. Tento dojem se v ojedinělých lucida intervella a v závěrečném obrazu znejistí jen tak, aby se hrdinovi střízlivělo trpčeji. Proti ní, neschopné příběhy vyprávět ani v nich existovat, zato setrvačně kladoucí nároky na vše ostatní, stojí (lépe řečeno: roste a zraje) právě on, námořní kapitán, který snad nevědomky svou neuváženou volbou zakormidloval k svému já. Jak se den za dnem, rok za rokem, blíží k zrcadlu, osvojuje si trpělivost i věrnost (nevěrné) stejnou měrou, jako tyto vlastnosti ztrácí. Korumpuje se stykem s všednodenní falší, salonní divadelností, snobismem privilegovaných tříd a hodiny kontemplace na palubě směňuje za vteřiny pochybné toxické rozkoše. Gijs Naber se zhostil této role hrdinsky – není ani teatrální ani plochý (bezvýrazný) – formuje ze své probouzející se tváře mnohoznačný reliéf, který dokáže v rychlém sledu vyjádřit potěchu, neklid, únavu, hněv i beznaděj. Závěr přináší dvojí vykoupení: rámcujícím zlomkem úvahy příbuzné té úvodní a metapsychickou epizodou poskytuje alternativní čtení odžitého vztahu, které může současně utěšit i provždy vtisknout příštím dnů všech příkrých soudců (v čele s kapitánem) výčitku. – Na Edisonline jsem tentokrát zvolil dobře. (28.01.2024)

Celkom slušne rozbehnutá romantická historická dráma, ktorá ale postupom času začala strácať akosi dych a ja som občas už aj mrkol na hodinky, že tak trochu sa už nudím. Záver to trošku vylepšil, ale neubralo mi to na pocite, že dva a pol hodiny na takýto snímok je proste priveľa. Na druhej strane si ale nemôžem pomôcť, ale ja osobne milujem sledovať Léu Seydoux, ktorá má v sebe ozaj niečo zmyselné, čo priťahuje oko diváka. Takže v globále to môžem zhodnotiť ako vcelku slušný snímok v rámci žánru so zbytočne premrštenou stopážou, ale za to zaujímavými hereckými zjavmi. Do tej štvrtej hviezdy ale čosi chýbalo. 65 % (06.06.2022)

Ildikó Enyedi mi svým novým filmem přivodila lehké zklamání. Po nesmírně originálním snímku O těle a duši opět přichází s milostným příběhem, nicméně tentokrát je poněkud klasičtější. Romantickému dramatu Miloval jsem svou ženu nelze upřít režisérčin osobitý rukopis a místy až magickou poetiku, ale divákovu pozornost rozmělňuje zbytečně natahovaný děj. Příčina možná tkví v knižní předloze, kterou jsem však nečetla, takže nemohu v tomto ohledu příliš soudit. (65%) (05.07.2022)