Město na řece

Film poněkud tezovitě a nenápaditě ilustruje fakt, že v našem zeměpisném prostoru se svého času střídaly režimy jako na běžícím pásu a obyčejný člověk proti tomu nemohl nic dělat, jen se nechat vláčet dějinami. V tomto případě jde o Lotyšsko. Zajímavé na tomto filmu pro mě je pouze to, že v něm jednu z hlavních rolí hraje česká herečka Brigita Cmuntová. (20.01.2023)

Příběh mě nebavil a když jsem zjistila ,že se do toho montovali od nás tak jsem pochopila proč.Neslo to prvky Vesničky.....Jenže tady to byla nuda! (06.03.2023)

"Pilsēta pie upes" (pilséta pie upes) je adaptací úspěšného románu, od kterého se však v dějových jednotlivostech značně odchyluje. Odehrává se ve východolotyšksém městě Jēkabpils v období druhé světové války. Postavy hovoří latgalštinou. Sledujeme život mladého malíře, na kterém jsou ilustrovány divoké dějiny regionu. Paradoxně, film diváka netlačí aby je prožíval skrz prožitky postav, netlačí na identifikaci. Postavy jsou uzavřené a jejich motivace jsou spíš odvozovány z děje, než zobrazovány. Na jednu stranu super, přehnané ztotožnování a následné emocionální vydírání je důvodem proč mám na podobné historické filmy averzi. Zde má divák víc prostoru dýchat. Negativem je, že snímku tím trochu chybí tah. Ne, že by se tam nic nedělo, ale tím, že děj není tolik viděn očima hrdiny příliš nevyvolává dramaturgické očekávání a působí víc jako sled událostí než příběh. Z hlediska ilustrace historie navíc v neokoukaném regionu je snímek nicméně výborný. Pěkně taky ukazuje, že v Lotyšsku je nacistická okupace na rovni té sovětské. Za mě ok, Lotyšská kinematografie jde nahoru. (12.04.2023)

Film je rozhodně velice zajímavý. Pro mě osobně ho zajímavým činí především obsazení dvojice v hlavních rolích – charismatickou Brigitou Cmuntovou, Češkou (v prvních chvílích bych přísahala, že se jedná o Antonii Formanovou) a chemikem a nehercem Davisem Suharevskisem, který své postavě vtiskl neortodoxně živý, reálný charakter. Podařilo se mu brilantně představit typ člověka, který je v lidství ukotven tak hluboce, že jeho kořeny nezdolá žádná totalita (a většinou ani nepřízeň osudu), ač žádné z nich nemusí sloužit. Jeho sympatická postava je pro film stěžejní a nebýt jí, pravděpodobně by o tak zajímavý film nešlo. Režie ze scénáře gravíruje reflexi doby s důrazem na její absurditu, glosuje houževnatou vždypřipravenost kariéristických převlékačů kabátů a prostotu i snadnou uplatitelnost „běžného“ člověka, tak jak jsme na to už zvyklí z českých retrospektivních filmů. Tento záměr je jednak vyčerpaný a jednak vždy brzy narazí na úzké limity předsudků a generalizací, které více či méně nápadně divákům sugeruje. Přesto se filmu daří vzbuzovat emoce, dobré i špatné, veselé i smutné, a za to bych ho chtěla obzbvláště pochválit, protože to je vlastně jeden z původních benefitů klasické tvorby, který moderna zatratila, a to jednoznačně ve svůj neprospěch. Jako jinde i zde mě mrzí „nijaký“ konec do ztracena. Jako by si autoři s ukončením svých dějů často nevěděli rady :) (29.09.2023)

Hlavní hrdina má něco z naivity Otíka z vesničky mé střediskové, jen není retardovanej, hezky maluje a nemůže se rozhodnout mezi brunetkou a blondýnkou. Brunetku chce, ale ta zvolí karieru komunistky, blondýnku zas tak moc nechce, ale ta chce jeho. Nakonec má doma obě, ale jinak než by si kdy mohl představit. Hrůzy války jsou celkem obroušené, charakteristika tragikomedie celkem sedí, občas jsem se zasmál, občas zděsil. (23.11.2021)