Miss Americana

Je to OK, ale nic víc. Pár zajímavých pohledů ze zákulisí, trochu kuriozní první songy, které jsou dost vzdálené od toho, co TS skládá a zpívá teď, ale taky pár divně ubrečených a odtažitých pasáží, kdy si divák říká, že by jí s chutí dal pár facek. Asi jako všechny světové superstar to nemá a nebude mít snadné, a ani její okolí to nemá a nebude mít snadné s ní. Každopádně, žádná dokumentární revoluce se tady nekoná. 55 %. (15.05.2021)

Od Taylor znám jenom několik písniček, ale vždycky mi připadala jako prototyp sympatické holky odvedle, která jako bonus pěkně zpívá. To se mi v podstatě potvrdilo a jako bonus jsem se dozvěděla pár zajímavých informací (porucha příjmu potravy, pauza v kariéře). Jo a přidávám se do týmu Kayne West je idiot. (19.08.2021)

Taylor Swift znám jen jako osobnost a zpěvačku v jedné osobě, nikdy jsem neslyšel žádnou její píseň. Což mě však neodradilo od sledování dokumentu, konec konců není vůbec na škodu skočit do něj s čistým štítem. Bohužel jsem se dočkal podprůměrného příběhu o jedné slavné zpěvačce, která má problémy. Která celebrita je nemá? Samotná Taylor mi připadá jednoduše nezajímavá, ať už svou osobností nebo hlasem. Alespoň poslední třetina, kdy se Taylor vyklube je zajímavá. (22.02.2021)

Celý tento dokument byl pojatý tak, že je Taylor nepochopená a chce světu říct, že ho má na háku. Je to trochu tlačené na pilu, ale mě to nevadilo. Je to očividně určené hlavně pro fanoušky populární hudby a zároveň pravidelné konzumenty Netflixu. Považuju se tedy za cílovku. Říkala jsem kamarádovi, že jsem si na jeho doporučení pustila Miss Americana, a on se mě hned ptal, jestli jsem to náhodou nezapla kvůli Brenodonovi. Netflix to totiž umí fikaně. Pustí krátký trailer jen co ho zapnete a z toho půlku je v něm Brendon Urie. Co mám dělat, jsem jenom člověk. Jinak tedy pět hvězd, Taylor má můj respekt. (03.02.2020)

Taylor Swift neposlouchám ani neznám, přesto mi její dokument přišel předramatizovaný a neupřímný. Až na pár poznámek, kde zmíní, že taky vlastně není dokonalá, stráví téměř celý film obhajováním sebe samotné, čímž ten negativní obrázek, který si o ní údajně společnost udělala, víceméně přiživuje. Nesnažím se zpěvačku zatracovat, samozřejmě je otázkou, nakolik si mohla dovolit být upřímná, ovšem nemůžu říci, že by ve mně film vůči ní probudil nějaké sympatie. Přišlo mi to takové vykonstruované a ne moc zajímavé (pro obrázek, zamýšlený vrchol filmu se věnuje politice). Taylor navíc celý film vypadá, jako kdyby pár chvil před natáčením brečela. Natočené je to jinak slušně, ale existují desítky lepších biografických dokumentů. 50% (04.02.2020)