Kočičky

90 percent hejtu tohoto filmu je spôsobeného ľuďmi, ktorí ho nevideli; to je pravda. Kto za to môže? Ľudia na nete, ktorí čítajú iba nadpisy, neonacisti a konšpirátorskí mrzáci typu Karlos80, ktorí využijú každý druh klamstva k burcovaniu plebsu voči liberálnemu zriadeniu, veriaci, konzervy. Kto môže za tých zvyšných 10? Netflix, s chybnou reklamou, za ktorú sa ospravedlnil príliš neskoro a potichu, a správne; režisérka. Prečo by umelecké stvárnenie nemalo mať hranice? Čo chce povedať rozumiete (vy, čo ste si ten film naozaj pozreli) pri prvom tanci a všetky ostatné detaily na jedenásťročné rozkroky v elasťákoch, sú už len zbytočným znechucovaním diváka, ktorý predsa dávno pochopil. A bolo to úmyselné; vo svojej podstate sú Cuties zručne natočenou sociálnou drámou; autorka musela vidieť zbytočnosť vlastnej kontroverzie a aj tak ju ďalej silila. A čo vlastne chcela povedať? Že popkultúra sexualizuje deti? Áno, v istej miere to robí, rovnako ako napríklad médiá dvíhali preferencie krajnej pravici, keď niekoľko rokov o utečeneckej kríze informovali desaťnásobne viac, ako o všetkom inom. A čo s tým máme teraz akože robiť? A ten záver mal aj nejak vyznieť, alebo návrat k slušnému životu v ortodoxnej, polygamnej, moslimskej rodine, bol iba ďalším dvihnutým prstom? Poukázať na problém vie každý. Tomuto druhu protestu ja hovorím prd do vetra. (13.09.2020)

Jen nemnoha filmům se podaří stát se bojištěm v urputně vedených kulturních válkách současnosti. A nejen to - stát se dokonce milníkem, který jde proti panujícím trendům. Do konce 80. let prosazovala cenzuru pod vlajkou náboženství a mravopočestnosti pravice - své by mohli vyprávět např. členové skupiny Monty Python při natáčení Života Briana. Poté štafetu pod záminku boje proti sexismu, rasismu a xenofobii převzala kulturní levice a bylo vidět, že ji to tažení za formování nové morálky vážně baví a že tvůrčí svobodu dokáže omezovat stejně jako kdysi církev. Kočičky vrátily do hry odepisované konzervativce, kteří vzpláli rozhořčením nad údajně pedofilním charakterem díla a snažili se dosáhnout zákazu promítání poukazem na sexualizaci nevinných dětských duší. Na to, kolik vášní snímek vyvolal, jde až překvapivě o nevinné a jemné dílko, jehož vznik byl evidentně motivován opačně - snahou před sexualizací dětí varovat. Mimochodem, v tomhle podání mi ona starostlivost přijde vlastně přehnaná. Reklamní průmysl, pop-music nebo modelling představují reálnou hrozbu a takové dětské soutěže miss jsou mimořádně odpornou formou zneužívání dětí, kterou by bylo záhodno filmařsky odhalit a odsoudit. Napodobování provokativních tanečních kreací popových tanečnic partou holek na začátku puberty mi přijde jako spíš námět pro komedii než kritické drama. Každopádně film se nezabývá manipulací ani sexuálním násilím a pro mě osobně bylo zajímavější jeho pozadí, kde vykresluje život přistěhovalecké komunity a jen tak mimochodem zaznamenává plíživý rozklad francouzské společnosti stmelené kdysi nacionalismem a republikánských sekularismem. Pokud mám hodnotit čistě filmovou stránku, na to, že jde o debut, je to promyšlené, chytře vystavěné a řemeslně zručně natočené dílo, které bych za normálních okolností ohodnotil 4 hvězdičkami. Vzhledem ke zlomyslným odpadům některých uživatelů databáze přihodím pátou. Těm puberťákům to nevyčítám, protože podobně si počínali senátoři, guvernéři a další potentáti světové politiky, kteří jsou o pár dekád starší a mají za sebou dlouhou dráhu ve společensky odpovědných funkcích. Celkový dojem: 85 %. (02.12.2020)

Máme tu tisící příběh trablí dospívání dětí z rozvrácených rodin a v podstatě nic, než smutný odraz reality, jenom prostě v roce 2020 se toho chytne banda tupých white pride kreténů, konspiračních trotlů a bohabojných pravičáckých vloček, no a člověk má hned ve vlně vyhrocených novinových titulků (a zdejších "komentářů") dojem, jak je to odpadový film a co neuvidí za ohavně satansky zvrhlou pedofilní čočku... FAKT NE. Bu bu bu, zasr*ná lůzo. #cancelyourself (14.09.2020)

Reálne by som asi rating posunul o jeden stupeň nižšie, ale "Mignonnes" si už užil svoje. Bol som zvedavý o čom je tento vysoko kontroverzný film, ktorý rozpútal obrovskú diskusiu. Tak som si dnes sadol pred televíziu, pozrel si ho a vnútorne som nenadobudol pocit, že by sa snažila Maimouna Doucouré o tvorbu detskej pornografie. Dokopy na filme nič pornografické podľa mňa nie je. Tým však nechcem tvrdiť, že to nie je nepríjemné na pozeranie. Všetko čo chce film povedať je podľa mňa povedané už na začiatku, keď vidíme dievčatá tancovať prvýkrát. V podstate to hovorí všetko čo film potrebuje. No reálne sa potom viac a viac ukazuje, ako Amy posúva svoje hranice, ako je ochotná zájsť ďalej než je nutné a zbytočne začína byť film vysoko nepríjemný. A nemyslím si, že to bolo nutné. Je tu pár scénok, ktoré sú podľa mňa trošku za čiarou, no na druhú stranu sa nebudem tváriť, že sa tieto veci v skutočnosti nedejú. Tváriť, že deti sú nevinné a nikdy nebudú robiť nič zlé je vysoko naivné a hlúpe. Deti vedia byť kruté. Nemajú problém kradnúť a rozhodne nemajú problém robiť si čo chcú. A pre mňa je zaujímavé sledovať ako sa Amy z veľmi utiahnutej moslimskej černošky postupne mení na veľmi arogantnú, agresívnu a dokonca by som si dovolil tvrdiť aj nebezpečnú. Nemyslím si, že režisérka mala posúvať hranice až tak ďaleko, no nebudem pred filmom zatvárať oči a tváriť sa, že to neexistuje. Film chcel niečo povedať, no potom na to zbytočne príliš tlačil. A viem si predstaviť, že to znechutilo veľké množstvo divákov. No otázne je pre mňa aj koľko ľudí, ktorí prilievali olej do ohňa ten film reálne videli a nemali len potrebu si do filmu kopnúť, lebo to robia na internete aj iní. Myslím si, že je to natočené kompetentne, má to svoje zaujímavé momentky, no autorka to nemala ťahať do takých extrémov. Svoju myšlienku nám ukázala už počas prvého tanca. Hodnotenie: B- (15.09.2020)

Jedenáctileté holčičky nejsou andílci. Začíná jim puberta, začínají je zajímat kluci, mění se jim tělo, střídají nálady, pozorují se, blbnou, jsou agresivní, chtějí být dospělé a přitom si ještě hrají. Trochu se děsí toho, co nastává a jsou šíleně nejistý. A Amy k tomu má ještě pořádný balík starostí navrch. Přestěhovala se a v nové škole nikoho nezná, táta si ze Senegalu domů brzy přivede druhou manželku, takže budou žít všichni pohromadě. Máma se s tím snaží vyrovnat a tetička chce z Amy vychovat bohabojnou a poslušnou muslimskou ženu. Zatímco Amy kolem sebe vidí svět pestrého předměstí a partu holek, které nosí krátké sukně a tančí si. Není divu, že se jim chce Amy zalíbit, že chce patřit do party….. a že začne rebelovat. ______ Její vzpoura je stále drzejší, překročuje víc a víc pravidel. A ano, k té vzpouře patří i čím dál sexuálnější tanečky, které jsou pro jedenáctileté holčičky velmi nevhodné. Jenomže ony je tančí i ve skutečnosti. Malé holky chtějí být dospělé a zatímco před jednou/dvěma generacemi si mohly maximálně prohlížet decentní módní časopisy a občas mámě ukrást rtěnku, dneska jim stačí internet a najdou tam na pár kliknutí věci, o kterých si dřívější holčičky leda šeptaly pod peřinou a neměly představu, o čem vlastně. Dnešní slečny kliknou a mají to přímo před očima. Věci, kterým příliš nerozumí, jen matně tuší, ale jasně vidí, že tohle se líbí, že za tohle můžou získat hodně lajků a tak napodobují právě i svíjení se, nastavování a kroucení se. _____ Tenhle film je o dospívání, samotě, touze zapadnout a předčasné sexualizaci způsobené tím, že je všudypřítomná. A malé holčičky před ní už nikdy nikdo neochrání. Závěrečná scéna je sice nadějná, jako návrat do dětství, ale je jen pomíjivá, vzhledem k tomu, co jí předcházelo a co nutně musí následovat. _______ Taneční scény snímku jsou opravdu nepříjemné, ale ony jsou tak i zobrazené, ve finální scéně se publiku většinou taky nelíbí, je šokované a odvrací se. Dívky hrají dobře a umí se i hýbat. Jedinou a to velmi vážnou výhradu mám, že měly být herečky starší než postavy, které hrály. Jedenáctiletá holka si sama fakt nedokáže dobře zvážit, co to pro ni obnáší hrát v takovém filmu a neumí zhodnotit, jak se na to bude dívat za pár let. Nebo, jak ji to ovlivní. SHNRUTÍ: Stát se záměrně sexuálním objektem, aniž bys věděla, o co vlastně jde. P. S. Sakra, a co Jasmine?! /můj film č. 6900/ (18.09.2020)