Eurosong: Příběh skupiny Fire Saga

To už fakt na komédiu stačí jeden ošúchaný vtip? Ale čo by som čakal od Ferrella, humoristu-extrémistu. Ten človek má tendenciu preháňať, lenže málokedy mu to aj naozaj vyjde. Celé sa to nakoniec aj tak pretavilo na prezentáciu skutočných aj umelých hviezd typu Lovato, Rybak či úchyl Wurst. Takisto nechápem, prečo sa tu objavila Rachel McAdams. Došli jej peniaze? Ale prekvapiť ma v tomto zmätenom svete už nemôže nič, keďže som sa práve dnes dozvedel, že klasická hudba je vraj rasistická... (05.07.2020)

Průměrně vystavěná hudební komedie, která je až po okraj napěchovaná rytmickou muzikou a bláznivými gagy. Eurovision Song Contest: The Story of Fire Saga rovněž zaujme i nádhernými lokacemi, jenž celému snímku dodávají atraktivní a neotřelý punc. Je tedy vážně velká škoda, že scénář tyto atributy a zajímavě znějící nosnou premisu využívá tak nějak napůl. Ve finále tedy dostaneme neuvěřitelně nataženou hudební záležitost se šíleným Willem Ferrellem a nádhernou Rachel McAdams, jejíž potenciál bohužel dalece přesahuje schopnosti tvůrců. Škoda. (Netflix) „The elves went too far!“ (01.07.2020)

Klasický holyúdský povrchní sračkoidní rektobol a degenerativní homomédie bez jediného vtipu, určená pro celou (už tak retardovanou) rodinu, po které by měla následovat mezinárodní žaloba Islandu na toho slizkého trapáka Ferela za to, že dělá z jeho obyvatel přitroublé čuráky. Nasraně druhé je to taková vcelku neškodná, hloupá kokotinka, způsobující jen odumírání zbytku mozkových buněk, a nikoliv obvyklou maligní rakovinu vkusu, kde Ferel v další sériové roli odpudivého žinantního debila tentokrát moc neprdí ani nežere hovna, je prostě tak nějak jenom normálně slizký a uboze trapný. Kokotinka patetická, kýčovitá a plná plytkých kolotočářských cajdáků a homopissniček, podtrhující současný tytrubkový trend, že i sebevětší retard se může dočkat svých patnácti minut, že, Misho, jen proto, že je retard. Ovšem kdyby mi někdo držel u hlavy devítku s tím, že pokud se znovu nepodívám na nějakou ukrutnou buzikálovou sračku, tak mě zabije, a na menu by byli ještě Bídníci a LA LA Shit, nadšeně zvolím tohle. Tudíž nádherná dvojka, a teď mě omluvte, musím jít hladit kočky a nažehlovat si puky na riflích. (29.06.2020)

Filmová Eurovize je takový kočkopes. Vyloženě vtipných momentů tu až tolik není, parodie této bizardní soutěže je to tak napůl a některé scénky navíc působí hodně roubovaně, aby se Ferrell měl možnost alespoň trochu vyřádit. Na druhou stranu je tu několik momentů hrající vyloženě na vážnější nótu, stále roztomilá Rachel McAdams a slušný soundtrack, přičemž Husavik song bych bez váhání poslal rovnou na Oscary. (28.06.2020)

"Příběh Ohnivé ságy" coby hraný film o nejznámější hudební soutěži na světě je v podstatě jedna velká ptákovina s typicky afektovaným Willem Farrellem a roztomile potrhlou Rachel McAdams - obsahuje však několik povšimnutíhodných scén a momentů, které nenuceným způsobem pobaví i mile překvapí. Základní příběhová kostra je klišé na entou, zde je to však ozvláštěno prostředím Eurovize a nádhernou krajinou Islandu. Stopáž mohla být o něco kratší a některé scény by úplně v klidu snesly zkrácení - avšak za camea vítězů z předchozích ročníků Eurovize, linii se skřítky a Demi Lovato jsem byl vážně rád. Vedle toho si film vtipným způsobem střílí (někdy i možná nevědomě) z evropských zemí - viz "nulový" výskyt 4%-lidí v Rusku, nenávist Evropanů vůči Američanům či zmínka o Východním bloku. Hudební vystoupení byla povedená a diváci si vlastně mohli aspoň v jistém slova smyslu užít Eurovize, když byla letos zrušena. (03.07.2020)