Bez zvláštních znamení

Za mě spokojenost a určitě jsem dostala mnohem víc, než jsem si před projekcí představovala. Bála jsem se, že ženské podání bude zase až moc zpomalené a nezajímavé. Režisérka Valadez mě ale dokázala zaujmout vyobrazením zdejších mexických poměrů a životních podmínek. Nevadilo mi ani trošku pomalejší tempo, protože děj se prokládal zajímavými scénámi a výjevy. Herecky mi to taky sedlo dobře a zkrátka mě ten příběh zaujal. Největším překvapením pro mě byl závěr, který dokonce dokázal nabídnout nečekanou pointu, tudíž divácký zážitek by měl být vesměs naplněn. Nebyla to kdovíjaká filmová událost, ale zážitek dobrý a dost surový. (TADY VARY) . (10.08.2020)

Nuda,nuda,nuda.Ač jsem si o sobě myslel,že jsem troch náročnější divák (a celá rodina to o mě tvrdí ) ,zřejmě jsemv páteční večer nebyl YNTELEKTUÁLNĚ vhodně naladěn. Nechal jsem se zmást cenou diváků ze Sundance ,ale tohle doporučuji maximálně kolegovi Verbalovi. Pak si rád přečtu jeho recenzi.Film doporučuje devět z deseti psychiatrů . (10.07.2020)

O severním Mexiku vím už celkem dlouhou dobu, že jde o oblast velmi nebezpečnou k žití, ale debutující Fernanda Valadez mě přesvědčila, že nemám ani páru, jaké hrůzy se tam páchají. Bez zvláštních znamení je drama, v němž se toho paradoxně zase tolik neděje, ovšem v tom je asi jedna z hlavních devíz filmu. Putování matky k hranicím se Spojenými státy, aby zjistila, co se stalo s jejím synem, který někde tam beze stopy zmizel, může diváka zdánlivě ukolébat. Nahrávají tomu i občas až poeticky působící obrazy místní krajiny. Nicméně pečlivě dávkované mírně znepokojivé situace dodávají příběhu až elektrizující napětí, jež graduje naprosto neočekávaným rozuzlením, které vám doslova vyrazí dech. Ještě teď mi rezonuje v hlavě spousta myšlenek týkajících se toho, co jsem viděla. Musím přiznat, že to byl emocionálně nesmírně silný zážitek. Zhlédnuto v rámci unikátní přehlídky Tady Vary. (85%) (11.07.2020)

Bez zvláštních zmanení je nadmíru syrové drama o drsném životě v Mexiku, které je nám svým prostředím, ale i mentalitou velice vzdálené, takže si člověk jen stěží dokáže představit, jak moc jsou tamní životní podmínky náročné a nebezpečné. Matčino neutuchající odhodlání najít svého nezvěstného syna opravdu zaslouží obdiv a Mercedes Hernández se své role zhostila velmi přesvědčivým způsobem. Sekvence z každodenního života byly místy účelně prokládány magickými výjevy a představami, které ještě více umocňovaly nepříznivou atmosféru filmu. Za nejsilnější scény považuji rozhovor matek na začátku filmu a závěrečné rozuzlení, které mě rozhodně nenechalo chladným. (10.07.2020)

Mexiko je jedna z těch zemí, kde bych se opravdu nechtěl narodit. Útěků ze země je celá řada a americké úřady s tím marně bojují. Neví si rady, administrativy přibývá, pro imigranty není práce a pokud už, tak se jich ujímají novodobí otrokáři. To v lepším případě. V horším skončí v hrobě a nenajde se nikdo, kdo by jej identifikoval. I to jsou atributy, které popisuje režisérka Fernanda Valadez ve svém debutu. Bezútěšnost, prázdnota a šílená tíseň ze snímku stříká prakticky na všechny strany. Cítí se tak jak ten, který míří na druhou stranu hranic a sám přesně neví, co s ním bude, tak i matka hledající syna a neví kde. Máme možnost vidět, jak se obyčejní lidé bojí mluvit, gangy přebírají moc a policie je bezradná. A dokud tuto situace nebude chtít samo Mexiko řešit, pak USA mohou postavit třeba ocelový plot napříč celou zemí, ale nic to platné nebude. (02.07.2024)