Netvor

Netvor je efektním filmem. Ale požadovat po něm, aby znamenal další pokračování Plechového bubínku, by bylo troufalé. Základní požadavek romantiky mysticismu je sice dětinský, ale v nosné konstrukci myšlenky nejistý. Impozantní jsou řady obrazů kameramana Bruna de Keyzera, snaží se pokořit svým jasnem i s plamenem, aby na konci rozpoutal bouři ohňostroje. Volker Schlöndorff vybrousil zrak a vypolštářoval mechem románovou předlohu francouzského spisovatele Michela Tourniera z roku 1970, v obém je kus Goethovy balady a křesťanské symboly v dětské zranitelnosti. Křižácká sídla Malbork a Schönberg - Szymbark jsou ohromující kulisou i v moderní době, baladičnost si pohrává s pohádkovými výjevy i zasněním. Poutníkem dětskou bezbranností je Abel Tiffauges (zajímavý John Malkovich), ta prostodušší nevinnost života. A neboť bůh a ďábel jedno jsou, tak se rodí alternativní snímání skutečnosti vlastním nitrem a obvazové krášlení. K výraznějším postavám patří způsobný vrchní lesník od nejvyššího lesníka (příjemný Gottfried John), dětinský, lačný a vznětlivější polní maršál Göring (dobrý Volker Spengler), a zdrženlivý hrabě starobylého rodu von Kaltenborn (příjemný Armin Mueller-Stahl). Z dalších rolí: uvědoměle dbalejší velitel nacistické vojenské školy kadetů a dětí Raufeisen (Heino Ferch), hospodyně z vojenské školy Netta (Marianne Sägebrecht), rasově fanatický lékař školy - profesor Blättchen (Dieter Laser), Abelův ženský element v životě Rachel (Agnès Soral), malá mstivá Martine (Sasha Hanau), Abel internátně katolického dětství (Caspar Salmon), Abelův ochránce v dětství a školníkův syn Nestor (Daniel Smith), nebo zachráněný malíček Ephraim (Ilja Smoljanski). Film Netvor je efektním filmem s podmaňujícími obrazy v mollových barvách romantické mystiky. Je spíše marnivým než obratným. (16.09.2021)

Pohled na nacisty zevnitř, od prvopočátku formování dětských duší na fanatické, na svůj národ hrdé zabijáky. Malkovichem ztvárněná postava Abela své přezdívce Netvor však nedostojí, naopak je to mírumilovný podivín, který svůj život zasvětil ochraně zvířat a dětí. Velice příjemná podívaná (když pominu hořící tělíčko desetiletého chlapce...). (30.03.2009)

Už uplynul den od sledování a stále ještě jsem v názorech rozháraná jak sousedovic Amina..Po závěrečných titulcích mě až rozčílila celá naivita filmu, Abel na mě působil jako John Cofey nebo Lennie Small vsazený do příběhu "kterak Hurvajs válkou prošel". Zaujala mě Abelova důvěra k dětem a zvířatům, patrně plynoucí z negativní zkušenosti se světem dospělých v dobách svého pobytu ve svatém Kryštofovi. Proč ale ty děti? Už na škole měl jen jednoho přítele (a vykořisťovatele v jedené osobě), který byl k jeho lítosti zpopelněn společně se školou. Avšak v celém filmu jsou právě dětem připisovány na vrub podrazy a vypočítavost. Děvčátko jež fotí, ho podrazí pro jeho neochotu ač ve věci banální, hoši z Hitlerjugend mu dají čočku za nesouhlas s režimem.. přesto jsou pro něj většími přáteli než dospělí, u nichž v tomto snímku vyniká dětinskost ať už v groteskní pravdě o francouzské gurmánské prohře (jak dlouho tvrdím, že jedinou zbraní francouzů je jídlo), tak v postavě Rachel, která jako každá žena, dítě zastydlé, nechce nic jiného než kouska citu..Nemluvě o postavě Goringa, lačného, poživačného, nadšeně trucovitého tlouštíka, jež si s Nestorem nezadá...Netvrdím, že bylo záhodno změnit věkovou kategorii zájmu, ale asi bych zůstala u zvířátek..Barvitě vykreslená byla nacistická manipulace, která samotnému Abelovi, dala pocit, že strana je tím nejlepším čeho se může dětem dostat.. A to nebyla zdaleka jediná věc, která na ni narážela, nejpochopitelnější byla z hlasitého pohrdání šlechtice..Naprostá ztráta individuality, vlastní hrdosti, mašinerie a kolosální divalo, které strhne veškeré slabší diváky s sebou a dá jim domnělý pocit moci. Potěšilo mě genetické okénko doktora Blattchena. Pořád ale nejsem s to uvěřit, že by v nacistickém sídle dokázal beztrestně schovávat jewish child, nehledě na to, že ho nechal v ponižujícím trestaneckém mundůru..A možná bych vystřídala víc jazyků než 1 a půl.)..Btw. knižní předloha: Michel Tournier - Král duchů (17.05.2011)

Netvor je pro Schlöndorffa tím, co pro Herzoga Temný úsvit. Nemůžu si pomoct, ale navzdory tomu, že to neplatí až tak a jsou tu i typické Schlöndorffovy scény, tak i tak jsem měl pocit, že koukám na Plechový bubínek pro americký trh. Sice to s Plechovým bubínkem má společnou jen druhou světovou válku, ale obojí o tom pojednává z pohledu Němců, obojí má hlavního představitele divného, co vším prochází a ničemu plně nerozumí a obojí má trpké uvědomění si reality v závěru. Až na to, že tady je hlavní postavou hodně jednoduchý muž jménem Abel, který, byť je Francouz se židovským jménem (!), se postupně dostává až ke cvičení a unášení děcek do Hitlerjugend, aniž by chápal, jak a co vše okolo znamená. Prostě mírně postižený, který za nic nemůže a je vám ho líto jen za to, na čemž sice není nic špatně, ale je to docela laciná výpomoc jak získat divákovy sympatie k určité postavě, zatímco u Oscara v Plechovém bubínku bylo vše mnohem složitější. To tomuto filmu chybí nejvíc - větší hloubka, větší komplexnost, větší propracovanost celého období. Vše je zpracované tak, že si mě to sice získalo, ale mimo pár scén z Hitlerjugend moc nezanechalo. A od Schlöndorffa jsem čekal rozhodně víc, když se tématu druhé světové z pohledu Němců často věnuje. Oproti Temnému úsvitu to pořád není tak "americké" a podstatná část druhé poloviny pro mě byla dost intenzivní, ale i přesto to na víc jak silné tři nevidím. Silné 3* (30.12.2023)

Divnej kousek, nevím co si mám o něm myslet. Nijak mě nezaujalo, ať už byl džony sqělej až na půdu. Hodně mně vadila ta fešácká válka, kamaráčoft frantíků a nácků. Proč vůbec vyšetřující soudce toho Abela zachraňoval, aby šel do pole, když se stejně opravdu nebojovalo. Frantíci se jednoduše nechali zajmout a někteří z nich potom kliďánko chodili na dlouhé zdravotní procházky do lesa, kam z lágru nosili losům mrkvičku, a pak dokonce debužírovali na zámku u německého šlechtice, krotíce lvice. Že pak na konci scénárista šoupnul na plac malinkou bitvičku bylo až trapný. Nebejt hloupejch harantů, tak Abel nemusel vůbec lízt do vody, protože by bylo po vojně. I když, von stejně nemusel, ale symbolika je "symbolika." (14.07.2014)