Netvor

Je to zase jeden z těch filmů, které označuji názvem neobvyklé nebo jiné a ty mám rád. Je to ve stylu vyprávění, který je jiný, než obvykle. Fantaskní příběh francouzského prosťáčka, který má rád děti a kvůli nim se přidává na nesprávnou stranu fronty ve 2.světové válce, mě zaujal. Leč úroveň filmu se nedaří udržet po celou dobu a tak jednu hvězdu ubírám. Spokojenost však převládá. (30.01.2015)

Od názvu som síce čakal väčší "hardcore", ale napriek tomu sa mi do rúk dostala dostatočne silná snímka. Malkovich ma udivuje, raz sa neviem rozhodnúť, čo zač vlastne bola jeho postava, či len obyčajný pedofil, fanatický milovník detí alebo proste len blbec, čo je vždy v nesprávnom čase na nesprávnom mieste. Rozhodne to však Netvor v mojich očiach nebude. A dokonca ani len obyčajný kolaborant, pretože Abel sa nevykašlal na vlasť prvý, to Francúzsko ho zradilo. Mimochodom, dúfal som, že hrôzostrašný ksicht Dietera Lasera (Ľudská stonožka) už nikdy viac neuvidím... Ani neviem, čo sa mi na tom vlastne tak páčilo a je dosť možné, že len Malkovich a dosť netradičný pohľad na Druhú svetovú vojnu. Takáto kombinácia je niekedy viac než dosť. (26.02.2012)

Silný příběh a vynikající John Malkovich. Schlöndorffovo válečné drama vypráví osud prosťáčka Abela, kterého jeho naivita a láska k dětem přivádí do stěží uvěřitelných situací. Jako válečný zajatec je přidělen do služeb důstojníků SS, nakonec se ocitá ve vojenském táboře pro chlapce, kde dostane za úkol získávat nové mladé rekruty. Věří, že ho vede Osud a nepochybuje, že jeho úkolem je především děti chránit, ve výsledku však slouží jako nástroj zrůdné ideologie. Film ukazuje, jak snadné je zmanipulovat a zdeformovat (nejen) dětskou duši, zároveň je velmi netypickým pohledem na druhou světovou válku. Nakonec jde ale především o příběh zvláštního muže. Skvěle napsaný, poutavě vyprávěný a se silným závěrem (odkazujícím na legendu o sv. Kryštofovi). (14.02.2021)

Netvor je efektním filmem. Ale požadovat po něm, aby znamenal další pokračování Plechového bubínku, by bylo troufalé. Základní požadavek romantiky mysticismu je sice dětinský, ale v nosné konstrukci myšlenky nejistý. Impozantní jsou řady obrazů kameramana Bruna de Keyzera, snaží se pokořit svým jasnem i s plamenem, aby na konci rozpoutal bouři ohňostroje. Volker Schlöndorff vybrousil zrak a vypolštářoval mechem románovou předlohu francouzského spisovatele Michela Tourniera z roku 1970, v obém je kus Goethovy balady a křesťanské symboly v dětské zranitelnosti. Křižácká sídla Malbork a Schönberg - Szymbark jsou ohromující kulisou i v moderní době, baladičnost si pohrává s pohádkovými výjevy i zasněním. Poutníkem dětskou bezbranností je Abel Tiffauges (zajímavý John Malkovich), ta prostodušší nevinnost života. A neboť bůh a ďábel jedno jsou, tak se rodí alternativní snímání skutečnosti vlastním nitrem a obvazové krášlení. K výraznějším postavám patří způsobný vrchní lesník od nejvyššího lesníka (příjemný Gottfried John), dětinský, lačný a vznětlivější polní maršál Göring (dobrý Volker Spengler), a zdrženlivý hrabě starobylého rodu von Kaltenborn (příjemný Armin Mueller-Stahl). Z dalších rolí: uvědoměle dbalejší velitel nacistické vojenské školy kadetů a dětí Raufeisen (Heino Ferch), hospodyně z vojenské školy Netta (Marianne Sägebrecht), rasově fanatický lékař školy - profesor Blättchen (Dieter Laser), Abelův ženský element v životě Rachel (Agnès Soral), malá mstivá Martine (Sasha Hanau), Abel internátně katolického dětství (Caspar Salmon), Abelův ochránce v dětství a školníkův syn Nestor (Daniel Smith), nebo zachráněný malíček Ephraim (Ilja Smoljanski). Film Netvor je efektním filmem s podmaňujícími obrazy v mollových barvách romantické mystiky. Je spíše marnivým než obratným. (16.09.2021)

Divnej kousek, nevím co si mám o něm myslet. Nijak mě nezaujalo, ať už byl džony sqělej až na půdu. Hodně mně vadila ta fešácká válka, kamaráčoft frantíků a nácků. Proč vůbec vyšetřující soudce toho Abela zachraňoval, aby šel do pole, když se stejně opravdu nebojovalo. Frantíci se jednoduše nechali zajmout a někteří z nich potom kliďánko chodili na dlouhé zdravotní procházky do lesa, kam z lágru nosili losům mrkvičku, a pak dokonce debužírovali na zámku u německého šlechtice, krotíce lvice. Že pak na konci scénárista šoupnul na plac malinkou bitvičku bylo až trapný. Nebejt hloupejch harantů, tak Abel nemusel vůbec lízt do vody, protože by bylo po vojně. I když, von stejně nemusel, ale symbolika je "symbolika." (14.07.2014)