Reklama

Reklama

Můj domov

  • Česko Acâş, můj domov (festivalový název) (více)
Trailer 1

VOD (1)

Obsahy(1)

Už dvě desítky let žijí členové rodiny Enacheovy, rodiče a jejich devět dětí, v divočině Bukurešťské delty. Na druhé straně řeky se rozprostírá rumunské hlavní město, kde se úřady už mnoho let zabývají plány na proměnu neudržované pláně v národní park. Když se tyto plány naplní, z největší městské delty v Evropě se stane přírodní park Văcărești. Enacheovi jsou nuceni čelit vystěhování a začlenění do společnosti, což hlava rodiny Gica dlouho odmítal. Rodina s kořeny v divočině se snaží najít způsob, jak přežít v betonové džungli, kam je přemístěna. Děti vymění rybářské pruty za chytré telefony a někdejší zahálčivá odpoledne nyní tráví v učebnách, kde se učí číst a psát. Toto je příběh Davida a Goliáše, v němž ovšem David nezvítězí. (HBO Europe)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (7)

Superpero 

všechny recenze uživatele

Velmi zajímavý dokument o cikánské rodině žijící v hnusný "chatrči" v mokřinách na předměstí Bukureště. Líbilo se mi, že film opravdu dokumentuje a nic neidealizuje. Neříká, že toto je dobré a to špatné. Vidíme, že ty malý děti jsou v té špíně a nepohodlí opravdu šťastné a nepochybně souzní s přírodou a vůbec jim to nepřijde divné. Což se ale už nedá říct nejstarším synovi, který de facto všechny živí rybolovem, protože fotr jen leží, mudruje a kouří jedno cigáro za druhym. Opravdu zajímavá je část, kdy je vylifrujou do civilizace a je vidět, jak v ní prostě neumí fungovat. Nejsou to zlí lidé, jen mají úplně jiný drivery. Já se přikláním na stranu úřadů. Žít jako poustevník ve špíně je relevantní volba pro dospěláka, ale dětem by měla být umožněna volba. Kdyby jich tam všech devět vyrostlo v negramoty asi by to dobře nedopadlo (což nemusí ani nyní), ale žít v těsné blízkosti města a neumět se v něm chovat není dobré. ()

Mackoun 

všechny recenze uživatele

Tohle je smutný... snímek sám o sobě fajn, ale zachycená situace jest jedna velká zoufalost. Mám rád příběhy sociálních uprchlíků, hledajících podstatu bytí mimo betonovou džungli, ale tenhle příběh byl průser už od samýho začátku. Ohánět se nesvobodou v rozhodování a touhou žít mimo městskou bariéru je jedna věc, ale chovat se i v onom přirozeném prostředí jako dobytek bez kouska ohleduplnosti k životnímu prostředí a okolnímu životu v mých očích absolutně nic neomlouvá. V tomhle případě se jedná o komplikované dilema v rámci zařazení nezařaditelného, kde ideální řešení prakticky neexistuje. Člověku je ouzko z faktu, že je to jen jedna kapka v moři podobných existencí (a o rasovou příslušnost tu vůbec nejde, to jen pro pořádek). ()

Reklama

m4xp4yn3

všechny recenze uživatele

Bál jsem se že to bude o dobrých lidech kteří žijí authentický život™ v příměstské divočině a o zlých byrokratech kteří je vyhání z domova, ale nakonec se na relativně krátké ploše stihne naskicovat řada témat. Sice cítím lehký kýč a snahu režie o ’50/50 pohled’, ale jen proto aby se dal prostor divákovi udělat si vlastní názor. Pročetl jsem si recenze různých světových médií a z každé vycházel jiný bias, jiné akcenty a závěry. Je to asi úspěch, když se i u takhle minimalistického dokumentu lidé neshodnou na tom o čem vlastně byl. ()

kolemjdouc 

všechny recenze uživatele

obsah je psán opravdu opatrně.Dokument je docela nálož.Už jen to,že je z bažiny přemístili do civilizace,dali jim teplo dětem školy....a bum: prostě není snaha a nemají to ani v krvi žít jako lidi.Žili živelně nijak se neomezovali ne že by nechtěli ale oni nevěděli jak žít po novém.Že to ani jinak fungovat nebude naznačuje život nejstaršího syna.Sotva se naučil v sedmnácti chabě číst a psát oplodnil patnáctiletou kamarádku.Jinak je kupodivu že si pustili do hlubokého soukromí štáb ()

Psice 

všechny recenze uživatele

Anotace k filmu na webu Jednoho světa byla trošku zavádějící – pod pojmem „moderní poustevník“ si totiž představuju úplně něco jiného. Domnívala jsem se, že tématem filmu bude sledování osudu rodiny, která si za svůj životní styl vědomě zvolila dobrovolnou skromnost. Snímek ale spíš mapuje osud rodiny, která patří do jedné z národnostních menšin žijících v Rumunsku. Nejsem si zároveň úplně jistá, čím byl jejich „útěk do divočiny“ vlastně původně motivován. Tento akt jsem nevnímala jako hlouběji promyšlený, ani více filozoficky ukotvený ze strany obou rodičů. Přišlo mi, že jejich snahou bylo spíš uniknout (jakožto sociálně vyloučená minorita) před životem v městském ghettu, nikoli láska k přírodě a potřeba pobývání v ní. Život v divočině, jako kdyby se pro ně stal jediným dostupným životním východiskem, nikoli však životním ideálem. ()

Galerie (11)

Reklama

Reklama