Ztracená čest Kateřiny Blumové

Docela rozporuplný film. Kritizuje šikanu policie a tisku, zvláště média z toho nevycházejí vůbec dobře. A tento rýpavý a obviňující postoj oceňuju, je to důležité téma. Avšak bohužel ta (hrdinka), která podstupuje teror těchto 2 „organizací“, není zrovna moc šťastně zvolená, no vlastně vůbec. Její chování mě totiž nanejvýš iritovalo, štvala mě a místo lítosti jsem byl k jejímu neštěstí čím dál více apatický, a to je v tomto případě dost zásadní nedostatek. A změnilo se to až po onom „činu“, kdy jsem s ní konečně plně sympatizoval, škoda ale, že přišel tak pozdě. A hezky to uzavřel závěrečný projev, ze kterého se člověku chce opravdu zvracet. Vidím to na slabší 4*. (10.08.2013)

Mladá žena se neměla seznamovat s mužem podezřelým už na první pohled. To za prvé. Měla se seznámit s mužem, který není na první pohled tak nápadným teroristou jako herec, co představoval už od pohledu podezřelou existenci. Za druhé - Je to příběh, kde se mladá žena dopustila chyb, které média a běžný lid někdy trestají, jindy si toho či onoho ani nevšimnou. V té době, v 70. letech bylo v Německu několik akčních skupin, s jasnými cíly i postupy jak jich dosáhnout. Že se někdo zapletl s jejich členy, tak to už byl jeho problém. Mladá žena prostě chybovala, takže nesla následky. (01.09.2010)

Na jednej strane je film veľmi nadčasový, hovorí nielen o konkrétnej dobe a konkrétnej krajine, ale aj o ľudskosti a jej všetkých nepekných povahách všeobecne. Určite naši západní susedia a ich až prehnaný bulvár a jeho obľúbené postavičky tento prístup ocenia. Mne však predsa len nedalo nezamyslieť sa aj nad tým, že prečo aparát, takto budem v tejto súvislosti nazývať políciu aj médiá (aparát znie škaredo, tak preto, dotkneme sa aj armády a zdravotníctva) jednal tak, ako jednal. Polícia chcela zistiť pozíciu hľadaného a robí to skôr kontraproduktívne a novinári tu sú za čisté karikatúry. Ale inak veď dobre im tak. Iba stále zostáva vo vzduchu fakt, že Katarína s úkrytom napomáhala. V podstate všetko toto beriem ako umeleckú a oprávnenú licenciu, len tento film je tak extrémne nepríjemný až nechutný, že na jeho kvality nemôžem zareagovať úplne s nadšením. 70% (07.01.2016)

Normálně si toho skoro nevšimnu, ale zde na čsfd je u filmů občas i kolonka Tagy, která jaksi téměř sama zvládla charakterizovat sdělení filmu: policie, novináři, intriky, křivé obvinění, média, nespravedlnost. Realita je vždy odlišná od toho, jak se nám jeví, ale policie a média postupují opačným směrem: jejich zdání věci konstituuje její realitu. Proto my můžeme jako diváci sice sledovat barevnou "realitu" filmového vyprávění (která je jako každá jiná realita otevřená různým interpretacím, od levicové angažovanosti autorů po jiné názory), ale skutečnost vytvořená jednotnou policejně-mediální mašinérií umožňuje jen jeden náhled. Je to onen náhled černobílých záběrů kamer tajných služeb a (tehdy) černobílých novinových fotografií a titulků, připomínající i lidem 21. století, že teroristou se přes noc můžete stát nejen vlastními činy. (11.09.2014)

Krutá, jakoby chirurgická režie do německé společnosti vrcholícího poválečného "zlatého věku" minulého století symbolickým skalpelem zvoleného pohledu odhaluje skutečné motivace významné části svobodných médií a s nimi jeden z významných problémů i současné občanské společnosti. Zdánlivě tuctový příběh bez skutečných hrdinů i jasně vymezených kladů a záporů nepostrádá rafinovaně stupňované napětí vrcholící činem, jehož absurdita je současně i přirozeným vyzněním zoufalství štvané ženy. Mario Adorf, pro mne více známý jako zlotřilý padouch indiánských filmů šedesátých let, i tuto polohu padoucha zvládá víc než dobře. (28.02.2008)