Poloněžná

Zlatá Palma - výběr (25.08.2006)

Film Poloněžná měl ukázat úplně jinou Romy než diváci do té doby znali. Mladou, přitažlivou dívku ze současné Vídně. To je bohužel asi to jediné, co se Rolfovi Thielovi povedlo. Samotný děj filmu je poměrně hloupý, navíc od okamžiku, kdy se objeví Carlos Thompson jako onen osudový bohatý Američan, je každému jasné, jak snímek skončí. Ona předvídatelnost děje by ani nevadila, u celé řady filmů Romy Schneider z 50. let to tak bylo, problémem však je, že film navíc nudí. .... Romy Schneider tento film natáčí v době, kdy už žije s Alainem Delonem v Paříži. Plní závazky, které plynuly z již uzavřených smluv. Přestože tento film už pro ni nebyl nikterak významný, na jejím hereckém výkonu to není naštěstí vůbec poznat. Snad jen pro to hodnotím výše, než by si tento snímek zasloužil. (07.01.2012)

ocenenia : MFF Cannes 1959 - Nominácia na 1. cenu (22.12.2012)

Poslední filmové setkání Magdy a Romy Schneider bylo opět doplněno o Josefa Meinrada... Toto jindy skvělé trio zde ale bohužel doplácí na tehdejší urputnou snahu Romy vymanit se z kultu Sissi. A co jiného by na první pohled mohlo být lepší, než extravagantní moderní příběh? Spořádaná umělecká rodina trpí na nedostatek peněz - ačkoli otec píše krimi (v civilním zaměstnání je pošťák), matka skládá milostné písně, mladší dcera maluje a syn trénuje artistické kousky. Naše hlavní hrdinka Nicole to zprvu zkouší autorka poezie, ale nemá úspěch. Proto vymyslí plán: napíše vysloveně nemorální hru a tím rodině finančně pomůže. Aby Nicolina hra měla opravdový říz, inspiruje se současnými bestsellery, píše pod pseudonymem a předkládá svou hru veřejnosti jako autobiografické dílo. Hra má nevídaný úspěch na scéně Wiener Hoftheater a osloví producenta z americké Broadwaye... Načež už nic nebrání klasické kaskádě scén na téma "já jsem jsem někdo jiný" (v tomto případě Nicole si hraje na dámu z polosvěta) a výsledkem nemůže být nic jiného, než pravá láska. Jak jen toto mohlo tehdejší vídeňské publikum přenést přes srdce? Na konci 50. let už nebyl problém vrátit ideál zpět do USA, ale ukázalo se, že filmaři jen málo rozumí světu tehdejší mládeže. Celý film je výrazně stylizovaný a i civilní scény jsou plné divadelního kýče. (23.08.2009)