The Father
Otec
The Father
The Father
Režie:
Florian ZellerKamera:
Ben SmithardHudba:
Ludovico EinaudiHrají:
Anthony Hopkins, Olivia Colman, Olivia Williams, Rufus Sewell, Imogen Poots, Mark Gatiss, Ayesha Dharker, Roman ZellerObsahy(2)
Film Otec je triezvy, realistický rodinný príbeh, ktorý bez sentimentu vykresľuje emočne intenzívny pohľad na svet očami človeka, ktorý trpí demenciou. Dramatická ilustrácia fyzických strát, ku ktorým dochádza spolu s duševnými stratami. Anthony má 80 rokov, odmieta však akúkoľvek pomoc od svojej dcéry. Snaží sa pochopiť svoje meniace sa okolnosti, pričom začína pochybovať o svojich blízkych, vlastnej mysli a dokonca aj o vnímaní vlastnej reality. (Itafilm)
(více)Recenze (314)
Fantastický Anthony vo výbornom, tematicky nesmierne “ťažkom” filme o kolobehu života z obdobia neskorej “jesene”, ktorý pravdepodobne nie je ideálnou voľbou pred spaním. Je to tak prosté i smutné zároveň: “starý človek - hotová opica”. P.S.: Toto je bez pochýb výkon na Oscara (asi) .. ()
Velmi sugestivní a smutné. Anthony Hopkins opět dokázal, že je pan herec. Něco podobného zažívám právě teď se svým tatínkem, který se nám v posledních měsících také začal vzdalovat, pečuji o něj jak dokážu nejlépe, ovšem je to náročné, hlavně po psychické stránce. Průběh a záludnost nemoci film vystihl dokonale. ()
Ked si clovek odzije, preciti film nasobne viac… ()
"Čo robíš v mojom byte?..." Absolútne nevadí, že je to podľa divadelnej predlohy. Herecky absolútne dokonalé. V dobe keď som to videl, sa ešte Oscary iba tipovali, ale po filme si vravím, keď toto nezíska Hopkins tak už neviem. Úprimne, nevidel som lepší film na tému starecká demencia a keby nebol tak komorný, takmer všetky scény sú interiérové, tak dávam plný počet. Po Oscaroch , ktoré ma opäť sklamali som si vravel, že Father je jediný nominovaný film, ktorý tam má plné právo byť. Že si cenu Anthony Hopkins osobne neprevzal asi tiež čosi vypovedá o jeho názore na tú šaškáreň, ktorú posledné roky predvádzajú na Oscaroch. 80%. ()
Občas úplne strhujúce, inokedy emočne devastačné, miestami príjemne ľudské. Navyše Hopkins si to dáva ako najväčší frajer a strháva k životným výkonom aj zvyšok osadenstva. Pri finále alebo scéne s fackou som sa chvel a nedokázal som zadržať slzy. Silný a nesmierne smutný film.Jediné, čo chýba k dokonalosti je silnejší audiovizuál a tým pádom ešte trochu vôčší odklon od divadelnho pôvodu. 9/10 ()
Anthony Hopkins zase jednou ďábelsky předvádí, že herecky je na tom stále úžasně. Film si zcela určitě lépe užiju dalšími projekcemi. Poprvé se nedalo zachytit zdaleka vše. 75% ()
Děsivý rozklad mysli.. stáří je kruté a cynické, stejně jako my, mladí a mladší, kteří nedokážeme ještě pochopit. ()
[VIDĚNO 9.4.] "I am worried. I mean, losing all my things. If this goes on much longer, I'll be stark naked. And I won't be able to tell what time it is.... I feel as if I'm losing all my leaves." ______ Anthony Hopkins svou vizáží možná zestárnul, ale díky svému nepřekonatelnému hereckému umu je stále neskutečně vitálním pardálem, který nikdy nezklame - poněvadž 'The Father' je nesmírně emocionálně subtilní a z hlediska syžetu perfektně koncipovaná a mnohovrstevnatá geneze o stárnutí a deziluzivním odtržení od reality. Závěr zdrcující. Asertivní pojetí a celkově komorní, ne-li přímo implicitní forma inspirovaná divadelní předlohou jedinečná. Tonda je king.... [#OSCARS2021] ()
Naprosto zdrcující sonda. "I feel as if I'm losing all my leaves. The branches, and the wind, and the rain..." ()
Svou pravdivostí nesmírně sugestivní příběh o temném stárnutí. Vše se zdánlivě prostě, jednouše odvíjí, ale pod svrchní vrstou probíhá ponurá, bezvýchodná tragédie. Výtečně napsané, zrežírované, zahrané. Anthony Hopkins je jako vždycky geniální. ()
Herecký koncert Anthonyho Hopkisna, ktorý nechal v úzadí ostatných (nemenej) vynikajúcich hercov. Čo sa odohráva iba v hlave starca s demenciou a čo je skutočná realita? Emotívna dráma bez zbytočného pátosu, ktorej však nechýbajú dialógy plné sĺz a ľudskosť. ()
Malý film, velká paráda. Už během prvních pár minut mě The Father dokonale vtáhl dynamickými dialogy, rychlým tempem a silnými hereckými výkony. A musím říct, že to celé nakonec bylo jako emocionální horská dráha, která vás na konci vyplivne s husí kůží. Spirálovité vyprávění si vynalézavě hraje s vnímáním času, prostoru i vedlejších postav, a prožíváme tak s hlavním protagonistou jeho rostoucí zmatení a frustraci. Anthony Hopkins je zde na vrcholu svých sil. Vše co dělá a co cítí mu bezmezně věříte a zapomínáte, že se díváte na herce. Byla to síla a dojalo mě to jak dlouho nic jiného. ()
„Jak listí ze stromů, myšlenky padají, na zemi vadnou a chřadnou. Marně po lístečcích ruce tvé sahají, nechytíš myšlenku žádnou.“ Zneklidňující, zmatené, děsivé, naprosto přesné. Nechat diváka tápat v ději, udělat mu zmatek v postavách a časové návaznosti scén či flashbacků, zasít do jeho mysli pochybnosti a nejistotu, zda Anne opravdu odjela do Paříže za jakýmsi Paulem? Díky tomu vše vidíme očima Anthonyho, jak se „svět okolo začíná chovat divně“ a přestává dávat smysl. Anthony Hopkins exceluje, ve své nejstrašidelnější roli. Kam se hrabe doktor Lecter, známý pojídač mozků, proti mozkožroutovi Alzheimerovi nemá šanci. OKÉNKO PALIATIVNÍ PÉČE: [][] Pečuješ-li o blízkého, kterému nemoc žere mozkové buňky a jehož zmatená duše už jen bloudí tmou, pomni, člověče: [] I ty jsi hoden lásky. [] Kvůli zapomínajícímu nezapomínej sám na sebe. [] Nelej všechnu svou lásku a empatii do Alzheimer kanálu, je totiž bezedný. [] Nech si nějakou i pro ostatní své blízké. [][] Máme osobní zkušenost v rodině, bohužel. „Bůh zatím lopatou hází na stěnu hrách... a ty se lásko pomalu obracíš v prach.“ [Jablkoň: Odpouštím ti, Rút.] ()
Pozrel som sa na The Father hlavne zo zvedavosti, kvôli vysokému tunajšiemu hodnoteniu. Nešlo mi do hlavy, že čo môže byť také suprové na dráme o chlapíkovi, ktorý trpí demenciou, a vzťahu s jeho dcérou. Po prvých úvodných minútach filmu mi spadla sánka a veru, dostalo ma to nepripraveného. Tým, že je film natočený a vyprávaný z pohľadu starého chlapíka, ktorý sa neorientuje v čase a priestore, pozdvihuje Florian Zeller túto tému do úplne iného levelu. Nevšedný a neobyčajný filmový zážitok. Miestami som sa cítil až nepohodlne kvôli tomu, ako sa foter zachovával občas k svojej dcére. Veľmi smutné až depresívne. Treba sa na to psychicky nastaviť. ()
Nečekaně vynikající! Podle plakátu jsem původně očekával další typickou vznešenou akademickou nudu, na níž se z důvodu naprostého nezájmu nejspíš ani nikdy nepodívám, ale je to asi jako kdyby Babí léto natočil David Lynch nebo Christopher Nolan. 90minutový stařecký mindfuck, který sledovat je radost i bolest zároveň. Nejen herecký, ale především scenáristický a režijní koncert! Pro mě možná nej z letošních oscarovek. 90 % ()
Působivý pohled do nemocné mysli člověka postiženého demencí. Musím říct, že mě nenapadá jediný příklad filmu, kde by tato problematika byla ukazována ne ze strany rodiny a přihlížejících, ale právě z pohledu samotného nemocného. Ten vnitřní zmatek, tříštící se a znovu spojující realita i iluze... V tomhle ohledu je to film geniální a velmi originální. A taky neuvěřitelně smutný. Anthony Hopkins to hraje tak přesvědčivě, že až zabolí u srdce. Myslím, že největší hodnotou filmu je právě jeho forma, která tak proměňuje i vidění diváka. Dává příležitost vžít se přímo do zkušenosti hlavní postavy, která ztrácí kontakt s realitou a bloudí a tápe uvnitř své mysli. Vede to k mnohem hlubšímu pochopení a soucitu než kdybychom děj sledovali pouze z pohledu ostatních postav a jejich "zdravé" mysli. Tohle je za mě obrovská přidaná hodnota, kterou film má. A když se tento velký přínos připojí k dalším kvalitám filmu (včetně výborných hereckých výkonů, scénáře, kamery...), tak opravdu nelze hodnotit jinak. (Viděno v rámci Febiofestu 2021.) ~(4,8★)~ ()
The Father je jeden z najlepších mindfuck puzzle diel nie preto, že by všetko do seba perfektne zapadalo alebo nás dostala do kolien záverečná, mimochodom prekvapivá pointa. Ale preto, že tento systém rozprávania je stopercentne zmotivovaný a ide o psychologickú drámu v pravom slova zmysle a nie o hru tvorcov o to, ako čo najviac oklamať diváka. Anthony, obe Olívie, Imogent, Rufus a Mark možno nikdy nehrali lepšie. Trochu ma mrzí, že okrem dvoch ústredných postáv sa menej pozornosti venuje ďalším hercom. Williams je pri tej záverečnej scéne, kedy presne chápe, koho má predstavovať, dokonalá. ()
Tento snímek tvůrci uchopili z té nejlepší možné strany. Vyprávění z pohledu osoby, které postupně vypovídá mozek službu a vzdaluje se více a více realitě byl vskutku geniální nápad. Samotnému provedení pak není co vytknout. Snímek vás dokáže na 90 minut posadit opravdu do kůže takového člověka a nabídne vám jedinečnou možnost si takový stav mysli vyzkoušet. Anthony Hopkins i Olivia Colman jsou skvělí, ale to co chválím zdaleka nejvíc je právě to uchopení této problematiky a geniálně zvolený styl vyprávění. [82 %] ()
Na můj vkus až moc smutné a ponuré. Nicméně, kdyby to celé netáhl Anthony Hopkins, tak by to bylo hodně o ničem. Jemu jsem věřila každou větu, mimiku, prostě všechno. Na druhou stranu si myslím, že z toho šlo dostat mnohem víc. ()
Související novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (více)
Byly uděleny 34. Evropské filmové ceny
Dnes byly v rámci svého 34. ročníku uděleny Evropské filmové ceny (EFA). Slavnostní večer se kvůli stále trvající pandemii covidu-19 opět odehrál bez přítomných diváků a celý ceremoniál proběhl v… (více)
93. Ceny akademie - výsledky
Dnes v noci proběhl 93. ročník předávání Oscarů, cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS). Ceremoniál se odehrál kvůli stále trvajícím protiepidemickým opatřením zcela netradičně ve velmi… (více)
Co dalšího chystá režisér The Father?
Režisér Florian Zeller se svou filmovou adaptací vlastní divadelní hry The Father oslavil letos velký úspěch, a dokonce bude už za pár dní bojovat i o Oscary. Není tak divu, že se nyní talentovaný… (více)
Nejúspěšnější divadelní hrou tvůrce Floriana Zellera je Le Père. Divadelní drama z roku 2014, která pojednává o muži se zhoršující demencí posbírala mnoho divadelních ocenění a mnoho jí bere jako nejuznávanější divadelní představení uplynulé dekády. Zellerova hra se v roce 2015 dočkala filmové adaptace v podobě snímku Floride, nyní se ovšem sám Zeller rozhodl svou hru převést do filmové podoby jako svůj režijní filmový debut. Hlavních rolí muže trpícího demencí a jeho dcery se zhostili Anthony Hopkins a Olivia Colman a film je aktuálně i držitelem několika nominací na následující ročník Oscarů. A to naprostým právem. The Father bude moc v následujících letech fungovat jako ideální příklad toho, jak zadaptovat divadelní hru. Samotný film má štěstí nejspíše v tom, že jeho filmovou adaptaci točil člověk, který vytvořil předlohu. Většina divadelních her jsou v podstatě komorní záležitostí, které se z velké části odehrávají pouze na jedné lokaci a jsou především o dialozích. Mezi divadlem a filmem je obrovský rozdíl, přičemž se člověk mohl snadno obávat, zda Zeller svůj přechod zvládne. A je skvělé vidět, že Zellerovi skutečně nedělá problém natočit skvostný celovečerní film. The Father je příběhem, který se odehrává z pohledu nemocného člověka. Člověka, který nepoznává své blízké a svůj byt. Člověka, který má své nejlepší časy skutečně za sebou. Člověka, který si časem nebude pamatovat už vůbec nic. Anthony Hopkins předvádí jeden ze svých nejsilnějších hereckých výkonů ve své kariéře, což už u někoho jako Anthony Hopkins něco znamená. Hopkinsovi by tu demenci člověk snad skutečně věřil a to jen dokazuje, jak silný jeho výkon je. Ztvárnění Anthonyho Anthony Hopkinsem je jeden z nejsilnějších hereckých hereckých výkonů uplynulého roku a už dlouho jsem neměl pocit, že by Anthony Hopkins patřil mezi mé nejoblíbenější herce právem. Hopkinsovi už je sice 83 let, přesto doufám, že se do hereckého důchodu jen tak nevydá. Zcela očividně na to totiž pořád má. Kromě Hopkinse je ovšem film také plný dalších výrazných a bravurních hereckých výkonů. Kromě Rufuse Sewella, Imogen Potts nebo Marka Gatisse je pochopitelně nejvýraznější Olivia Colman. Jedna z nejtalentovanějších britských hereček současnosti je jako Anthonyho dcera Anne jednoduše dokonalá a osobně tipuju, že po Favoritce získá dalšího Oscara, protože je jednoduše skvělá. Dynamický vztah mezi nemocným otcem a dcerou je díky herecké chemii s Hopkinsem skutečně silný a Colman po vzoru Hopkinse předvádí jeden ze svých životních výkonů. The Father působí jako film, jehož tvůrce očividně má vizi. I díky tomu, že Zeller napsal divadelní předlohu dost dobře ví, jak divadelní námět převést do zcela jinak fungující filmové podoby. The Father je sice komorní záležitostí, která vzniká dle komorní knižní předlohy, automaticky to ale neznamená, že by film vypadal divadelně. Zeller si uvědomuje, že se s filmovými herci musí pracovat tak trochu jinak než s těmi divadelními a i díky tomu to tolik funguje. Dokazuje se, že Zeller přesně věděl, jak herce vést a díky pochopitelné znalosti divadelní předlohy moc dobře věděl, co od herců v tomto podání chce. Zároveň The Father zaujme vizuálem. Kamera Bena Smitharda je výrazná a chvílemi skutečně dynamičtější, než by člověk čekal. I díky ní The Father funguje jako sonda do duše nemocného člověka. Především je ale The Father skutečně depresivní podívanou, kdy je velmi smutné pozorovat hlavního hrdinu v jeho mentální formě. Formě, kdy mu snaha o pomoc od rodiny i blízkých připadá jako dýka do zad a kdy zapomněl důležité události v uplynulých letech. Samotné finále je poté emocionálním gejzírem, které dokazuje, že tohle obtížné téma je skutečně zpracované s neskutečnou silou a především je před ním důležité dbát na každý detail v dialozích. Ve finále totiž do sebe zapadne mozaika, která tragičnosti Anthonyho poslední fáze života přidává ještě o něco navíc. A osobně jsem to Zellerově scénáři (se kterým pomáhal Christopher Hampton) a tvůrčímu podání sežral i s navijákem. I proto, že z vlastních zážitků vím, jak těžké je žít s blízkým člověkem, který trpí demencí a z The Father jsem cítil, že jde o realistické ztvárnění téhle obtížné životní situace. Což je dokonalé i smutné zároveň. The Father možná nepatří mezi žhavé oscarové kandidáty, přesto ho osobně řadím mezi nejlepší filmy minulého roku. A to nejen díky hereckým výkonům Hopkinse a Colman, ale také díky výraznému tvůrčímu uchopení a především skutečnému tahu na branku. Zeller má nyní slušně nakročeno k tomu, aby byl krom jednoho z nejuznávanějších divadelních autorů také jeden z nejvýraznějších vycházejících režisérů současnosti. Výtečná podívaná....... () (méně) (více)