Režie:
Jan SchmidtKamera:
František UldrichHudba:
Ivan HlasHrají:
Lenka Jelínková, Pavel Řezníček, Jaromír Dulava, Jiří Langmajer, Karel Dobrý, Blanka Bohdanová, Jiří Menzel, Zdeněk Dušek, Lenka Termerová, Ota Jirák (více)Obsahy(1)
„Vítr si nechal tichej smích, barevní ptáci ve větvích, co to má společnýho s láskou…“ Kdo by si nevzpomněl na nádherný titulní song – Verunčinu píseň lásky – z kouzelné pohádky Jak si zasloužit princeznu, kterou natočil podle předlohy „Šternberk“ Boženy Němcové režisér J. Schmidt... Teď už si ale pojďme vyprávět o třech synech rybářových, zrozených z obřích vajec. Ten nejmladší, Miroslav (P. Řezníček), má i nejlaskavější a nejsoucitnější srdce. To on si vybere toho nejubožejšího koníčka, on zachrání život sokolu, rybě, a nakonec i samotnému králi (J. Dulava, kterého uvidíme ve filmu v dvojroli také jako černokněžníka). A je to právě Miroslav, kdo má přivést králi ztracenou nevěstu – princeznu Verunku (L. Jelínková). Bude ale potřebovat mnoho sil a hodně lásky, než si své štěstí zaslouží… (Česká televize)
(více)Recenze (142)
Postavy nemastný neslaný, příběh mě po pár minutách přestal bavit a záporák byl vlastně největší sympaťák. Co je v tomhle filmu úžasný, to je hudba. Krásná ústřední písnička, která mi naskočila v hlavě po pár tónech, i když jsem si myslela, že jsem tuhle pohádku ještě neviděla. Očividně ano, ale moc mi toho v paměti neuvázlo. ()
Naprosto úchvatně vybrané exteriéry! To je asi vůbec největší deviza téhle pohádky... Místy se mi docela zamlouvala práce kameramana (třeba scény ze stájí), ale jen do chvíle, než došlo na záběry v ostrém slunci nebo proti kontrastně přesvětlenému pozadí, díky čemuž nebylo hercům vidět do obličeje (pochybuju, že to byl záměr). Už tohle ve mně vyvolalo absolutní zmatek: ví vlastně režisér, co vůbec chce? Vyprávění, jehož podstatnou součástí bude souvislá řada nádherných poetických obrazů, se kterým si může pohrát celý tým profíků - nebo spíchnout cosi horkou jehlou téměř bez techniky na nejbližší louce během jediného dne? Lehké zmatení a určitá nejednotnost je asi můj nejsilnější dojem. Jako klad beru, že větší část pohádky měla svoji (poměrně vážnou a důstojnou) atmosféru - ale třeba scéna se zrozením bratrů z rostoucích obřích vajec působila víc jako loutkový kabaret. Můžu jenom hádat, ale asi neměla být tak komická, jak mi připadala (vážně škoda nevyužít něco tak magického)... Legračně a odlehčeně měly naopak zřejmě působit některé drobné výstupy dvořanů (včetně J.Menzela jako dvorního malíře), ale jediné, co to ve mě nakonec vyvolalo, byla rozmrzelost a lehčí pocity trapnosti. Ještě horší to bylo, pokud jde o herce, kteří byli pro příběh důležití... Oceňuju sice, že se nikdo z nich nepokoušel pitvořit ani přehrávat, ale připadali mi tak nějak naprosto... nevyužití. ()
Hrozně zvláštní film, skoro se zdá, jako by ho napsal počítač. Děj je hrozně simplistický, neznamená to, že je vyloženě špatný, jen mi přišel takový nedodělaný. Postavy a zároveň i dialogy byly hrozně robotické, v každé scéně se řeklo jen to, co posune děj dál, tempo filmu je tím pádem celkem rychlé, ale filmu to ubírá na působivosti, neříkám, že chci dlouhé dialogové scény alá Tarantino, ale dialogy rozhodně mohly být barevnější. Technické aspekty byly celkem slušné, prezentace byla fajn a hudba se mi taky líbila. 4/10 ()
Jedna z prvních českých vánočních antipohádek. Věru nevím, co vytknouti dříve: jestli nelogičnost děje, nesmyslnost dialogů (viz rybářovo: "Na nic se mě neptej, nic nevím", když své ženě dotáhne nalezená vejce), nepovedený střih s režií, nebo topornost hereckých výkonů (snad s výjimkou Blanky Bohdanové). Všechny neduhy nádherně krystalizují ve scéně, kdy Dulava coby král vítá Verunku: "Musíš mi všechno říct...(dlouhá chvíle od emocí oproštěného ticha)...ne, já ti musím všechno říct". Jako kdyby někdo vykastroval všechny aktéry o emoce, kromě princezny Lenky Jelínkové, která se však naopak v dialozích téměř neustále usmívá, a to i ve chvíli, kdy jí bratři oznamují Jaroslavovu (vulgo Miroslavovu) smrt. Přitom třeba Karel Dobrý jako bratr-prachhajzl se evidentně snaží dostát charakteru své postavy, a docela mu to i jde, ovšem výsledný dojem je dost toporný, jak už je řečeno výše. Vzhledem k tomu, že v téhle pohádce veleúspěšně potlačili svůj talent takřka všichni herci, je nasnadě, že výsledek je nutné přičíst na vrub režiséra, který to tak prostě chtěl, nejspíš v nějakém návalu depresivní psychózy. Jediné další vysvětlení je, že autorský tým stvořil ve francouzské koprodukci skvostnou pohádku, přičemž však natočený materiál kdesi v zahraničních podnicích omylem propili a následně ve snaze opravit tento průšvih museli celou pohádku natočit znovu, bez možnosti jakýchkoliv oprav, kdy celý herecký kolektiv byl stále ještě v rauši či spíše s kocovinou. Jiné logické ospravedlnění není. Přínos snímku tedy spočívá v tom, že může směle sloužit jako příkladná učebnice toho, jak to nemá vypadat, případně lze na pohádku nahlížet jako na svéráznou komedii, ne-li přímo frašku. Jediným kladem je hudba, zejména Verunčina píseň, která tak zachraňuje onu jednu hvězdičku v hodnocení. Pokud však muzice neholdujete nebo pokud netrpíte masochistickými sklony, můžete tuto záležitost s klidným svědomím vynechat. P.S.: To, že ČT na Boží hod 2022 vysílala tento film bezprostředně před další "perlou" našich pohádkových archivů - Dešťovou vílou - považuji za nanejvýš chvályhodnou snahu, jak donutit diváky vypnout televizní přijímače a strávit sváteční čas se svými blízkými...v jiném případě je zodpovědná osoba v ČT mimořádně zvráceným a perverzním jedincem, jemuž by se měl zakázat přístup k jakýmkoliv médiím. ()
Galerie (17)
Zajímavosti (8)
- Jaromír Dulava si ve filmu zahrál dvojroli. Ztvárnil krále a čaroděje. (Janek2002)
- Tvůrci pohádku natáčeli v nádherných exteriérech v Ploskovicích, u Koněprus, na Křivoklátě a také ve Francii, poblíž kláštera Mont Saint Michel. Dále se filmovalo i u Lysé nad Labem na rybníku Řehačka. (milaneg)
- Při scéně, kdy ukazují pevnost, kde je princezna držena černokněžníkem, si lze v rohu všimnout, že před pevností vlají vlajky, konkrétně řecká a švýcarská. (korinek)
Česká pohádka Jak si zasloužit princeznu z roku 1994 se objevila na televizní obrazovce, zrovna když jsem na chalupě odpočíval po obědě a jelikož se mi fakt nechtělo přepnout na jiný program, nechal jsem ji běžet. Doufal jsem, že mne pohádka natočená podle knihy Boženy Němcové něčím zaujme, což se stalo tak nějak napůl. Vše začalo hostinou na hradě, kterou pořádal král (Oldřich Vlach) jako oslavu nadcházející svatby své dcery Verunky (Lenka Jelínková) s mladým králem (Jaromír Dulava). V tom se v sále objevil čaroděj (opět Jaromír Dulava), který ji chtěl pojmout také za ženu a když pochopitelně se svou žádostí neuspěl, unesl ji. Zůstal po ní je zlatý střevíček. Vzápětí jsme se přenesli na břeh řeky, kde rybář (Zdeněk Dušek) zachránil ze sítě orla, který mu pak splnil přání. Tím bylo mít syna, neboť se svou manželkou (Lenka Termerová) neměli děti. Kouzelný dravec přání splnil, když po řece připlavaly tři vejce, z nichž se brzy vylíhly tři bratři - Nejchytřejší (Jiří Langmajer), Nejsilnější (Karel Dobrý) a Miroslav (Pavel Řezníček). Prvním dvěma se moc pracovat nechtělo, pouze Miroslav chtěl u rodičů zůstat, nicméně netrvalo dlouho a všichni opustili domov. Cestou zachránili z propasti mladého krále a Miroslav navíc ještě pomohl rybě a sokolovi, což se mu později hodilo. Vděčný král mladíky totiž pozval na zámek, kde je ustanovil prvními dvořany, přičemž Miroslav se stal tím nejhlavnějším, což se jeho bratrům nelíbilo a osnovali plán, jak se ho zbavit. Když mladý král projevil lítost nad marným hledáním Verunky, nabídl se naivní Miroslav, že ji najde. Bratři doufali, že se mu to nepodaří, ale mýlili se. Miroslav totiž splnil úkoly čaroděje i s pomocí ryby a sokola a ten mu Verunku vydal. Jenže láska je mocná čarodějka a Verunka se do svého zachránce zamilovala, což po návratu na zámek oznámili králi. Ten četně uznal svou porážku, ne tak ale bratři a zámecká chůva (Blanka Bohdanová), která namíchala pro krále nápoj lásky. Z poháru se měla napít Verunka, aby na Miroslava zapomněla a zamilovala se do krále. Mezitím bratři shodili Miroslava do strže a ten v ní zemřel. Když se Verunce podařilo milovaného najít, byl už mrtvý a tak poprosila čaroděje, aby ho oživil, za což mu slíbila návrat k němu a lásku. Čaroděj tak učinil, neboť uvěřil v sílu lásky, ale Verunku si sebou nevzal. Mladí lidé se vydali na zámek, kde se zatím král omylem napil z poháru a usnul před obrazem dvorního malíře (Jiří Menzel). Po cestě na zámek mladý pár přepadli zlotřilí bratři, které za trest kouzelný orel proměnil v sochy a tak se mohl Miroslav s Verunkou vrátit na šlechtické sídlo. Poté se král probudil a záhadně zmoudřel, jelikož pochopil, že se choval sobecky. K mému překvapení se najednou mladý pár objevil u rybářské chaloupky a byl konec. Nepochopil jsem, proč spolu neodjeli vše dořešit na zámek mladého krále, nebo na ten Verunčin. Ve filmu režiséra Jana Schmidta bylo však více nelogických věcí a nejvíce mi vadilo, že mi připomínal obyčejné televizní pohádkové inscenace. Potěšily mne alespoň záběry z volné přírody a zámku (Ploskovice), ale ani tak tvůrci nevyužili všech možností, jež námět nabízel. Do své dvojrole Jaromíra Dulavy jako čaroděje a mladého krále se podle mého názoru tento herec vůbec nehodil, navíc jsem nikdy neměl rád Pavla Řezníčka, takže ani kladná role Miroslava nepomohla v lepším hodnocení, které jsem pohádce udělil. Suma sumárum, film Jak si zasloužit princeznu ode mne získal dvě zasloužené hvězdičky **. () (méně) (více)