
Režie:
Jan SchmidtScénář:
Pavel JuráčekKamera:
Jiří MacákHudba:
Jan KlusákHrají:
Beta Poničanová, Ondriš Jariabek, Magda Seidlerová, Hana Vítková, Vanda Kalinová, Natálie Maslovová, Irena Lžičařová, Jitka Hořejší (více)Obsahy(1)
Vize světa po atomové katastrofě se záměrně vzdává jakýchkoliv atraktivních prvků a důsledně se soustřeďuje na jediné: jak člověk v takových podmínkách (zde skupina žen, putující zničenou krajinou) klesá na úroveň zvířete, jak v něm začínají převládat zvířecí pudy a instinkty, jak se vytrácejí regulující funkce svědomí jako projevu lidství... Scénář k filmu napsal Pavel Juráček, který se v 60. letech přičinil (jako scenárista a režisér, ale i ve vedení jedné z barrandovských tvůrčích skupin) o vysoký umělecký a ideový kredit české kinematografie, ale později, v období tzv. normalizace, nesměl natáčet ani publikovat. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (129)
Z dnešního pohledu bohužel dosti vyčpělé a průhledné drama o skupince žen, v konfrontaci s prvním mužem jejich života, na samém sklonku naší civilizace. Putování neutěšenou krajinou, naturalisticky zobrazené mordy zvířat a přespříliš exaltované herecké výkony. To vše zabalené do relativně krátké stopáže. Logické chyby jsou maskovány způsobem vyprávění (zabití krávy – konzumace ryb) a technické hrubky chvílemi bijí do očí (zvuk silného větru v naprosto klidné krajině). Výsledkem pak je přílišné tlačení na pilu, spojené s poselstvím o tom, jak by se torzo lidského rodu chovalo v posledních okamžicích své existence. Škoda toho přílišného apelu a velké snahy o uvědomění si nelidského prvku v nás samotných. ()
Nejdřív jsem moc nechápal, jestli některým ženám ze skupinky přeživších už hráblo, že tak plýtvaly surovinami a disponovaly (sebe)vražednými sklony. Pak mi to však postupně docházelo…tohle už v mnoha směrech nebyly civilizované lidské bytosti (až na tu poněkud úsměvnou upravenost :-) ), které myslí a jednají jako my (s výjimkou Staré), od mala se s našimi hodnotami nesetkávaly, jen putovaly stále dál krajinou bez větších náznaků života a hledaly další příslušníky svého rodu, tedy jak tak jim to jejich vůdkyně vysvětlila, a staraly se jen o to, aby měly co jíst a pít. A nedá mi to nereagovat na některé komentáře ostatních, zřejmě nejsem zrovna milovníkem zvířat, ale přístup žen k jejich zabití a následné konzumaci přesně odpovídalo nově vybudovaným instinktům, které už neobsahovaly nic podobného soucitu, tento naturální prvek mi proto nedělalo problém akceptovat (ale soudě dle reakcí jiných by u tohoto díla měla asi být stopka pro tuto sortu publika :-) ). A stejně tak jsem nakonec neměl problém s krapet na-přes-držku hraním mladých hereček, které vlastně byly ve svých úlohách dost přesné, což mi docházelo také až v průběhu filmu. Co se týče atmosféry postapokalyptického světa, nebyla vůbec špatná, spíše naopak ale dominantní byla především výtečná hudba (která film společně s počátečním odpočítáváním nastartovala), třeba exteriéry šly určitě ještě mnohem lépe „naaranžovat“, aby bylo více cítit ten pocit deprese, beznaděje a zmaru (takhle se divákovi vkrádal na mysl fakt, že je svědkem mírného amatérismu). Setkání s Mužem jen dále zvýraznilo náturu mladých žen, přestože na malou chvíli vlilo divákovi do žil alespoň trochu něčeho pozitivnějšího (a ten si měl zřejmě sám domyslet, že onen zástupce mužského pohlaví je díky ozáření pravděpodobně impotentní). Tento film jistě není dokonalý, ale to spíše po jeho technické než obsahové stránce, která mi nepřišla nijak zvlášť špatná a třeba hlavní myšlenka snímku mě velmi zaujala, proto slabší 4*. ()
77 minut a stejně je to dlouhé. Fakt jsem si říkal co je to za sračku, protože do setkání s mužem se tam lautr NIC neděje a ten postapokalyptickej svět je vyobrazen, jak to jen říct, velice....česky. Herecky to celkem zvládly ty holky, protože hrajou polodivošky tak jen blbě čuměj, kdyžto vedoucí stařena se chová jak kyborg. Chlápek taky ze začátku řve jak retard a najednou začne nepochopitelně mluvit jak ze žurnálu. Proč tedy to relativně vysoké hodnocení? Protože se mi líbilo to vyústění, kdy mě film konečně začal opravdu bavit. Poselství, které zde stírá Tsunami_X mě právě potěšilo a depresivní atmosféra se tomu upřít také nedá. Potenciál to mělo bezesporu větší a je trestuhodně nevyužit hlavně kvůli tomu amatérskému zpracování a malé tvůrčí vizi. P.S. ta dechovka snad byla špatnej vtip nebo co. ()
Kolik bylo v Česku natočeno postapokalyptických filmů? Myslím, že i pouhé prsty na rukou mi na tento počet budou stačit... a Jan Schmidt dokazuje, jaká to je velká škoda. Jeho pohled na svět po atomové katastrofě nevysvětluje, co se stalo, proč a kdo za to může, jen ukazuje důsledky světa, který má k civilizaci hodně daleko. Atmosféra je skvěle budována na zničeném světě, v kterém nezůstalo nic, co by připomínalo zašlou slávu světových civilizací, kteří svou touhou zničili sami sebe a minimum dialogů diváka nechává slyšet to kruté a nekonečné ticho nebo jen vítr. Dopad jednání je však zničující nejen z hlediska radiace a všeho okolo, ale také budoucích obyvatel světa, kteří se stali (nebo jimi vždycky byli?) zvířaty. Minimalistické, kruté a střízlivé zároveň. K tomu ještě správně odhadnutá délka, která nezačne nudit a všechno, co chtěl autor říci odvypráví. ()
(SPOILER) Celé je to o tom, ako skupinka arogantných mladých hlupaní putuje krajinou. Celý čas sa nič neudeje, jediná vec na ktorú natrafia je starý pán, ktorému zastrelia kravu a keď sa u neho najedia a vyspia, tak aj jeho. Film, v ktorom kvôli zbytočnej 15 sekundovej scéne postrelia a ubijú psa, je odpad (všetky zvieratá boli zabité reálne, nie je to hrané). Niekto tu napísal že "Škoda toho přílišného apelu a velké snahy o uvědomění si nelidského prvku v nás samotných" - pre mňa to je jediné plus, takže jedna hviezdička. Veľmi podobné novšiemu filmu Le temps du loup. ()
Reklama