Režie:
Jan SchmidtScénář:
Milan PavlíkKamera:
Jiří MacákHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Jiří Bartoška, Ludvík Hradilek, Gabriela Osvaldová, Milada Janderová-Kratochvílová, Vladimír Hrabánek, Zuzana Plichtová, Jaroslava Pokorná (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Další osudy hrdinů z pravěku. Tentokrát se Sokol (J. Bartoška) se svou ženou Šťastnou chvílí (G. Osvaldová) a v doprovodu Havranpírka (L. Hradílek) vydají před zhoubnou epidemií na cestu za novým domovem. Najdou útočiště u rodu Pastevců, na jejichž území přečkají zimu. Vůdce Pastevců však cizím lidem nedůvěřuje a čeká, že trojice nejpozději do jara zemře hlady. Díky mladičké Rosničce (M. Janderová-Kratochvílová), která se do Havranpírka zamilovala, však všichni přežijí. Zatímco Pastevci se jako každý rok na jaře vydávají hledat úrodné louky pro stádo svých ovcí, Sokol se Šťastnou chvílí a Havranpírkem zůstávají na místě. Na podzim totiž udělali nevídanou věc: zaseli obilí… (Česká televize)
(více)Recenze (71)
Závěrečná část Štorchovy trilogie ukazuje kruté, ale odpovědné chování lidí, jejichž rod postihla zhoubná epidemie nemoci. Z osady vyhání všechny přeživší, kteří si musí hledat nový domov, protože ostatní rody je z obavy před nákazou odmítají přijmout. Cilem Sokola a jeho přátel je přežít zimu. Rod pastevců je nechal usadit na svém zimovišti, ale nepomohl jim, ani je nepřijal mezi sebe. Zajímavý je ten přerod z lovcú a pastevců v zemědělce, usazené na jednom místě a založení nového rodu. ()
Pravěkou trilogii mnohým ochromeného Jana Schmidta ctím. Od té temné chvíle, kdy se havraní pero dotklo prsou novorozeného chlapce, jsem pocítil hlubokou přináležitost k tomuto kmeni (než se slovo „kmen“ stálo reklamní frází) a kmen, který jsem tehdy neznal (ale tušil) a k němuž jsem začal patřit, nejlépe popisuje Liškova muzika: láskyplně znovuzrozená hudba těch prvních s hlasy, které se dokáží poměřit a sblížit s atmosférou, se mísí s klíčivou elektronikou co naším, moderním nervstvem. Po prvním, iniciačním dílu je tím nejsilnějším ten závěrečný: odhaluje nás v naší nedůvěřivosti, v podezírání toho nejbližšího ze zrady, z úskoků, jehož nejhorší možná podoba se rodí právě z nitra toho, který nevěří. Ale také odkrývá slabost nás, kteří víme a známe, ale nedokážeme srdečně promluvit k tomu, který nás vytíná z té půdy, pro niž jsme se narodili. A žijeme: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/track/siesta-peaceful-air-of-autumn ()
Volání rodu je stejně jako oba předchozí kousky docela povedená záležitost, byť si myslím, že Bartoška je přece jen na roli primitivního lovce-sběrače-pastevce příliš kultivovaný. Zato Moravec jako konzervativní předseda obce (nebo náčelník či co) je velice přesvědčivý, Srstka je také obsazen vhodně. Celkově se na to dobře kouká, možná i proto, že to je fakt hodně neotřelé prostředí. ()
Jistě, technické detaily, reálie, to vše je velmi špatné. Umytý, přistřižený a jak dětská prdelka holý český hezoun se zkrátka pravěkým obyvatelem nestane, ani když si oblékne činčilu. Tohle by se mělo natočit ještě jednou, bez rukaviček a s odbornou asistencí, Štorchovy příběhy za to stojí a po pravdě, scénář není zlý. Právě závan nostalgie z dětské četby a v kontextu novodobé disneyovské plytkosti i docela silný příběh katapultují závěrečný díl trilogie vysoko. Byť film sráží žalostné herecké výkony, je nejlepší z pravěké trilogie. Té by nejvíce pomohlo, kdyby zůstala jedním filmem (viz můj komentář k předešlým dílům). ()
Údajně třetí zfilmovaná kniha ze Štorchovy slavné trilogie, ovšem s knižní předlohou již tento film nemá nic společného. Štorchova kniha Volání rodu je o tom, jak matka putuje se dvěma syny k rodu. jenže zde již máme třetí film o Havranpírkovi a Sokolovi, kteří u Štorcha vystupují jen v Osadě Havranů. A co se týče obsahu, tak ten je úplně mimo. Žádná matka, co by v zimě táhla syny ke svému rodu tu není, nýbrž se tady dva rody hádají o zrní. [1760. hodnocení, 57. komentář, 65%] ()
Galerie (4)
Photo © Filmové studio Barrandov / Karel Šebík
Zajímavosti (7)
- Rolu Sokola (Jiří Bartoška) mal hrať sovietsky herec Jeremenko. Ten to bral ako veľkú šancu na svetový úspech, prišiel k nám aj s celou rodinou a hovoril len po rusky. Meno Šťastná chvíľa nebol schopný vysloviť. Všemožne ho komolil, potom pochopil, čo slovo chvíľa znamená, a začal hovoriť "Mínutočka". (Raccoon.city)
- Vlci, ktorí vo filme naháňali Šťastnú chvíľu (Gabriela Osvaldová), boli nalíčené psy z ministerstva vnútra. Herečka na to dodnes spomína s hrôzou, lebo ju takmer zožrali. (Raccoon.city)
- Pri natočenie scény, ako sa Havranie pierko (Ludvík Hradilek) prediera hlbokým snehom do svojej osady, sa vyskytli problémy. V tom roku boli v Jizerských horách mimoriadne vhodné podmienky. Keď ale dorazil štáb na miesto, nastal nevídaný odmäk. (Raccoon.city)
Reklama