Lovec

Pomalu plynoucí, okořeněný troškou erotickýho teasingu, a místy strašně svíravý. Dějově se to odvíjelo jinak, než jsem si ze začátku představoval. Určitý motivace postav, který mi přišly jako chyba scénáře, se později ukázaly jako součást nenápadně rafinované hry s divákem. Moc se tu toho nenamluví a hlavní drama se odvíjí spíš na poli pohledů a náznaků, což tomu přidává na působnosti a hlavně intimitě. V tomto ohledu taky patří velký uznání hlavnímu hrdinovi za jeho herecký výkon. Další příjemný překvapení letošních Mezipater. (13.11.2020)

U Lovce divák opět cítí Bergerův osobitý režisérský styl, jenž spočívá v komornosti, málomluvnosti a náznacích, přičemž se v tomto případě jedná o značně znepokojující snímek, zamyslí-li se člověk nad jeho příběhem. Blonďák a Hawaii mi sice sedly více, nicméně i v případě Lovce se jedná o povšimnutíhodný film s poutavým námětem, jenž by se jistě dal pojmout živějším způsobem, neseděl-li by na režisérské stolici zrovna Berger coby expert na pozvolné vyprávění. V neposlední řadě musím však vyzdvihnout tísnivý hudební doprovod, který filmu přidával na znepokojivé atmosféře. P.S. Dvě oči = dvě obočí! (02.04.2021)

Už i známý režisér Marco Berger se pustil do filmu, který má plnit také jakýsi výchovný účel. A celkem dobře. Vím, že jeho filmy jsou vy stylu dlouhého pomalého nic, a jsem rád, že zde z těchto zvyků trochu slevil. Ono by to jinak ten účel plnilo těžko. I tak mi přijde, že to bude pro teenagery zdlouhavé a nejasné. Ač zahráno výborně, měli být možná herci blíže věku svých postav (J.P.Cestaro měl 21 let, L.Rodrígez ještě víc). Sestříhání na menší délku by filmu prospělo a dovysvětlení některých skutečností taky. A taky by to chtělo lepší konec než to klišé s vodou. (08.11.2020)

Berger své tradiční postupy opět zahaluje lehce kriminálním nádechem, jak už to udělal v jeho "Ausente". Upřímně... moc mi tahle jeho poloha nesedí, byť v tomto filmu je příběh už věrohodnější. Zobrazuje naivitu postpuberty ruku v ruce s rodící se zištností, kterou v závěru filmu klade do protikladu s citovou čistotou. Je přitom sympatické, že v žádném jeho filmu nepoučuje a nesoudí. Jeho už tradiční pojetí erotiky v takto laděných příbězích však nemá to patřičné vyznění, na které jsem u něj zvyklý a které podvědomě očekávám. Jsem rád i za tento jeho film, byť v mé filmotéce hodnot jeho dřívějších snímků Hawaii nebo Rubio zdaleka nedosahuje. (26.12.2020)

[Mezipatra 2020 - Online Aerovod] Chvíli jsem váhal mezi čtyřma a pěti, ale nakonec mírně nadhodnotím, protože z letošních queer filmů to patří mezi jednoznačný vrcholy. El cazador si poměrně šikovně hraje s divákovýma očekáváníma a hustou atmosféru doplňuje chytrým střihem, kterej umocňuje divákovu představivost, ale ne do tý roviny, aby odvedla pozornost od myšlenky filmu. Pomalý, uvěřitelný, suprově zahraný a atmosférický. Spoko. (11.11.2020)