Reklama

Reklama

Všechno je z dálky sledováno někým neviditelným a neznámým: do malé obce zavítá kočovná společnost předvádějící pašijové výjevy. Není však doba na divadelní představení. Zdánlivě se nic neděje, ale všichni podléhají panice a obavám z neznámého násilí. Podobenství, které scela otevřeně reagovalo na živé zážitky srpna 1968, bylo okamžitě po skončení pečlivě uzavřeno do pověstného trezoru. Premiéra se konala až po 20. Letech, Evald Schorm už svůj film nikdy neviděl.

Nadčasová studie o povaze malých českých lidi je tragickou fraškou, nabitou symboly, opírající se o biblické podobenství, absurdní drama a kafkovské vidění světa. Filmová metafora o tom, co dokáže panika strachu a úzkosti, jak se zmocní lidí ve vesnici, kde se všichni znají... Příběh se odehrává v průběhu 24 hodin. Pod vlivem nevyjasněných příznaků nebezpečí a ohrožení reagují obyvatelé na události nepřiměřeně, projevuje se malověrnost, egoismus a pud stádnosti. V pestré mozaice epizod, směřujících čím dál tím více a krutěji od komičnosti k tragédii, se představuje množství postav, zastupujících různorodé spektrum národa. Tvůrci nikoho nešetří, obnažují malost a krutost až na dřeň. Právě to, spolu s jasnými náznaky souvislostí se sovětskou okupací v roce 1968, oddálilo o 21 let premiéru filmu, který je de facto završením Schormovy poetiky.

Ústřední půjčovna filmů převzala film 19. prosince 1969, nebyl však uveden do distribuce, premiéra se uskutečnila až v roce 1990. Režie pašijových her: Jan Kačer. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

TV spot 1

Recenze (70)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Spěch, který je na díle k jeho určité škodě znát, se z pohledu naší současnosti jeví naopak jako obtížně nahraditelná přednost. Zachycuje totiž autentické nálady doby, nejistotu, pocity dané až střemhlavou změnou poměrů srpnových a podzimních dnů na konci roku 1968 či počátku roku 1969. Z tohoto hlediska se toto Schormovo dílo jeví jako úspěšný korektiv normalizačních kýčů, jakými jsou asi "nejreprezentativněji" filmy typu HROCH nebo KAM LÉTAJÍ ČÁPI, ale i jako sonda do psychologie počátečního odporu a následných pocitů ponížení a zdeptání, která byla ve společnosti zhruba let 1968-1970 skutečně patrná. Skutečnost, že film šel po ukončení výroby okamžitě do trezoru, je v tomto ohledu víc než výmluvná. S tím souvisí kvalita hereckých výkonů představitelů hlavních rolí; i tady je zřetelné, jak v té době bylo komunistické hnutí roztříštěné a jak pohyblivá - až proměnlivá - byla kriterialita etických a obecně hodnotových postojů té doby. Základní půdorys autorského záměru, alegorie vesnice, je šťastný a působivý, i když pro řadu diváků ne dostatečně srozumitelný; "salámové" působení vzkříšené cenzury v době, kdy DEN vznikal, bylo totiž již citelné. To, co se snad nedostává na cizelování kvality propracování, vynahrazuje Schormovo dílo aktuálností-syrovostí dokumentu, kterým DEN SEDMÝ, NOC OSMÁ pod poměrně složitým uměleckým tvarem, nepochybně také je. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

–Dneska je možný i nemožný –Jestli už není možný jen to nemožný. Pokud byly předchozí Schormovy filmy ve větší či menší míře otevřeny alegorickému výkladu, apokalyptický Den sedmý, osmá noc je plnokrevným podobenstvím, jež realistické čtení prakticky vylučuje. Film natáčený podle Mahlerova scénáře v okupační atmosféře roku 1969 vystihuje – podobně jako Smuteční slavnost, Ucho či Zabitá neděle – dobu svého vzniku náladou absolutní beznaděje i některými tématy (zneužívání moci, nedůvěra ve spravedlnost, davová psychóza). Všichni lidé jsou zlí, ještě horší, mají-li strach. Strach, že se někdo dívá, že někdo poslouchá, že má jejich životy v rukou. Strach, že po téhle noci nepřijde den. Už ani Ježíšovi nikdo nevěří a Máři Magdaléna byla deklasována na oběť mužského chtíče. Šokující otevřenost, ani špetka naděje, frustrující kvantum náznaků. Schorm prostřednictvím naturalistických výjevů jako z Boschových obrazů obnažuje absurditu světa, které se již nelze s trpkostí vysmát. Kdo se tváří tvář ohrožení nepřipadá k pudově jednající smečce, bude zničen. Lidskost a racionalita se vytratily. Ušetřen zůstává pouze místní blázen, kterého se šílenství netýká, protože mu již propadl. Totální morální rozklad jedné vesnice, svírané strachem z nikým nespatřeného nepřítele, byl příliš průhlednou alegorií posrpnového dění, aby film prošel dobovou cenzurou. Natáčení probíhalo mezi červnem a srpnem 1969. V prosinci byla hotova pracovní kopie. Na příkaz ústředního ředitele Čs. filmu Jiřího Purše putovala rovnou do trezoru. Zdůvodnění se zakládalo na tom, že film vyvolává pocity strachu a nejistoty. Premiéra pracovní verze proběhla až 17. května 1990 v pražské Lucerně a režisér výsledek nikdy nespatřil. Částečnou improvizací vznikající a ve spěchu dokončovaný film patří z pochopitelných důvodů k nejméně vyrovnaným dílům Evalda Schorma. Přesto jde o mrazivou a nadčasovou studii lidské malosti a krutosti, zvlášť relevantní v časech jako jsou ty dnešní, kdy je společnost opět nejistá, rozdělená a zmítaná vyhrocenými emocemi. 80% Zajímavé komentáře: sportovec, Adam Bernau, dzej dzej ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Na pátou hvězdičku to není, protože na filmu je až příliš dobře znát, za jak složitých podmínek vznikal a jak urychleně se dokončoval, aby jeho realizaci neukončil zákaz ještě předtím, než poputuje do trezoru. Na druhou stranu jsou to opravdu čtyři silné poctivé hvězdičky, protože s odstupem času se mi spolu s Kachyňovým Uchem a Juráčkovým Případem pro začínajícího kata jeví jako ztělesnění myšlenkového kvasu a společenské kritiky z intelektuálních pozic a snímek má zkrátka pro onu éru symbolický význam. Dobře popisuje dobu, kdy se ještě mohlo naznačovat, ale nikoliv už sdělovat otevřeně a nazývat věci pravými jmény. Příběh jedné vesnice, jejíž obyvatelé po příjezdu hereckého souboru a několika náhodným okolnostem, jako je výpadek elektrického proudu a překážka na trati, dojdou k přesvědčení, že po nich někdo jde a začnou podléhat masové paranoie. Film je plný působivých a mrazivých replik, Zdeněk Mahler jako scénárista použil spoustu absurdních dialogů, které dobře charakterizují diktaturu reálného socialismu a šílenost doby. Reálný socialismus byl jako společenský systém díky cenzuře a utajování čehokoliv nesmírně náchylný k šíření nejrůznějších fám a konspiračních teorií a z toho si takhle černočerná komedie nepokrytě střílí (označení cynická satira by mi k tomuhle snímku sedělo víc než např. psychologické drama). Film si nejspíš vychutnají fanoušci absurdního divadla a intelektuálních hříček. Výborné herecké obsazení a předvedené výkony. Celkový dojem: 85 %. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Respektive ono to říká…ale něco jinýho. Všim sis tý smrtky? Samý narážky, samý symboly…“ Věta, jež dokonale vystihuje film, u kterého musíte (chtít) přemýšlet a rozpoznávat, protože ne vždy jsou narážky a symboly tak úplně zřejmé. Film totiž zdaleka není jen jakousi metaforou a reakcí na příjezd sovětských vojsk, jak jsem se domníval před zhlédnutím. Zajímá se o psychologii člověka a její proměnu v davu (ať už sleduje místního blázna/učitele či stádo). To nejlepší na filmu je atmosféra. Vzrůstající paranoia, nedůvěra, hysterie, hrůza, nejistota, pocit nebezpečí, zasévání strachu a pochyb, rozvracení, lynčování, vylučování z vlastních řad, totální davová psychóza, postupná přeměna lidí ve zvířata, psychedelické „nálety talířů“…to vše tvoří nezaměnitelnou, nepříjemnou a fascinující atmosféru, která jisté věci pojmenovává a charakterizuje až mrazivě přesně. Jako celek film působí možná poněkud těžce, ale na kvalitách a celkovém dojmu to nic neubírá, za mě to budou silné 4*. „Co sníme, to nám nikdo neveme!“ ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Rozhodně se nejedná o technicky dokonalé dílo, spěch a nervozita tvůrců jsou vidět na každém druhém záběru, jenomže i to se zde projeví jako přednost. Těžko totiž natočit vynikající mysteriozní snímek, který by zároveň pravdivě reflektoval prostředí na české vesnici nejen na konci šedesátých let. A to se zde povedlo. Je to strašně nepříjemně autentické a opravdové. Jak se dokáže člověk během několika hodin změnit ve zvíře a jak malicherné motivy jsou k tomu zapotřebí. Jednotlivé scénky jsou k sobě přilepeny zdánlivě neuměle, postavy až tak nevystupují do popředí - kromě neodolateného omezence Jana Libíčka -, ale výsledný dojem je dokonalý. Alegorické odkazy na pašíjové hry, nepochopení Ježíšova života a odkazu, ba i na Kafku, jsou do příběhu zakomponovány velmi povedeně a dodávají mu tak zase o něco hlubší rozměr. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (5)

  • Zdeněk Mahler začal psát scénář bezprostředně potom, co se dozvěděl o obsazení ČSSR vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Pro zajímavost - dozvěděl se to z telefonátu Jiřiny Jiráskové. Název scénáře byl "Než napočítáš do tří".
    (mchnk)
  • Film bol natáčaný v Zdislavici u Vlašimi. (dyfur)
  • Film nejvyšší stranická místa obvinila, že vyvolává pocity strachu, nejistoty a bezperspektivnosti. Dílo bylo normalizátory označeno za vrchol socialistické pornografie a bez premiéry rovnou uloženo do trezoru. Jeho premiéra se uskutečnila až v roce 1990. (hippyman)

Reklama

Reklama