Reklama

Reklama

Alchymická pec

  • Slovensko Alchymická pec (více)
Trailer
Dokumentární
Česko / Slovensko, 2020, 117 min

Během prací na posledním celovečerním filmu surrealistického tvůrce Jana Švankmajera Hmyz, na němž se Jan Daňhel podílel jako střihač a Adam Oľha jako kameraman, byli osloveni filmovým producentem Jaromírem Kallistou a režisérem Janem Švankmajerem, aby se skrze dokumentární film pokusili odhalit a zakonzervovat tvořivé procesy, kvasící v útrobách jejich filmové společnosti Athanor. V Athanoru – středověké alchymické peci – však spolu soupeří tři principy: Rtuť, Síra a Sůl. Tím třetím je v tomto případě Švankmajerova osudová žena a mimořádná spolupracovnice Eva Švankmajerová, s níž prožil 45 let společného života, bytost, která, ačkoli zemřela v roce 2005, působí dodnes jako trvalé a vše prostupující hermeticky neoddělitelné agens. Bez její kritické intuice a k permanentnímu osvobozování neustále vybízejícího ducha by Švankmajerova tvorba nebyla kompletní a byla by zcela nepochybně jiná.
Producent a surrealista – jak to jde dohromady? Jsou to spojité nádoby? Dají se obsese, štítivosti, magické myšlení, hry, infantilismus, imaginace a nevědomí, něco tak bytostně tekutého a procesuálního vůbec prodat? Dá se proces tvorby nacenit a zpeněžit? Kde se vlastně bere, jaké je jeho zřídlo? Co je „krutý teror lásky“, tato Kallistova producentská metoda, jak vyextrahovat ze spolupracovníků co nejvíce „sladké“ šťávy? Zároveň měli tvůrci obavy z pověstné uzavřenosti Jana Švankmajera, který až dosud jakoukoli výraznější sebeprezentaci odmítal. Byli však překvapeni, že jim dovolil vstoupit i do značně hlubinných vrstev a laločnatě intimních zákoutí své osobnosti a svého života.
Film nekatalogicky rozkrývá Švankmajerovo dosavadní myšlení a tvorbu, nechce být pouhým shrnujícím dokumentem, ale především živým, imaginativním a hravým situačním filmem. A především ukazuje, že i světová kinematografie může vznikat „na koleně“ a že skrze autentický prožitek magického světa lze možná zvítězit… i nad smrtí. (CinemArt)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (22)

Slarque 

všechny recenze uživatele

Dokument o produkční firmě Athanor naráží na neexistenci jakéhokoliv archivního materiálu. Proto je tam pro život i filmy Jana Švankmajera zásadní manželka Eva jen opakovaně asi ve dvou stále stejných záběrech. Čekal jsem, že autoři zvolí surrealističtější přístup, ale asi se v případě dokumentu neodvážili (70%). ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Hodně zvláštní pojetí, Švankmajer je nejdříve představen jako nafoukaný sobec, který suverénně tvrdí, že jen surrealismus je invenční umění, že nad něj není. A až pak nám ukáže vtipného, vzdělaného, snivého a hravého muže, kterým bezesporu Švankmajer je. Jako každý, kdo něco miluje, dokáže o svých láskách, surrealismu a ženě Evě dlouho s nadšením vyprávět, pravda o surrealismu vypráví mnohem nadšeněji. Snílek Švankmajer však dokáže být i glosátor, který se suchým humorem dokáže odpovědět i na otázku, proč Japonci stále fotí. Pokud vás zajímá odpověď, určitě se na tento dokument podívejte. ()

Reklama

mchnk 

všechny recenze uživatele

Český surrealistický art, díky tomuto človíčkovi, žije již dlouhé desítky let, a bude žít navěky. Záviděníhodný život zasvěcený poctivému, technicky nesmírně složitému filmovému kumštu a životní filozofie bez hranic...po všech těch krátkometrážních i celovečerních filmových diktátech, přichází mistr, společně se svou ženou, napůl čarodějkou, ještě s návodem na život...díky moc! Škoda, že nemluvil o Liškovi, ten bad trip mě moc mrzí, nicméně tu Vaši fetiš sbírku bych jednou moc rád viděl...klidně v Amstru, snad se jednou zadaří. Nezbývá než poděkovat za Vaše dílo, za Váš život, stal jste se nesmrtelným již dnes... ()

Marze 

všechny recenze uživatele

Dokument měl jít do našich kin 22. října, ale měl smůlu na uzavření veškeré kultury kvůli pandemii Covidu 19. Byl k vidění na online festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Na dokument je to moc dlouhé, což v vlastně v Úvodu Švankmajer vyvrací "Máš jen 90% pravdu, z 10% ta délka má nějaký důvod". Pár věcí se mi velmi líbilo. V úvodu umělec říká: „Uvidíte samé staré lidi, ale my jsme taky byli mladí, plní optimismu a blbí, podívejte,“ ukáže fotku manželky a spolupracovnice Evy Švankmajerové, která zemřela před patnácti lety. Ve filmu se na ní hodně vzpomíná až je to taková romance. Nálada veteše sběratelských kuriozit, střídají se barevné formáty s černobílým, režisér zábavně polemizuje s producentem. Švankmajer má v dokumentu hodně tváří. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Tak jako pocta umělci a jeho kolegovi (a jeho ženě) je to určitě dobře natočené, včetně těch záběrů z natáčení, starších materiálů a pokusů o ozvláštnění dokumentu ve švankmajerovském surrealistickém stylu. Ale mně ten dokument nic nedal. Kromě krve, hnusu a pár obecných úvah. Nějak mi v tom chyběla moudrost, nějaké poznání, když už "poodhrnovali ten závěs běžných pravidel a dívali se za ně". Výpovědí mi to přišlo prostě plytké - a dokonce zbytečné. A to mám tvorbu Švankmajera poměrně v oblibě. ()

Galerie (36)

Reklama

Reklama