Pasťák

,,VÍTÁM VÁS DO NAŠEHO ÚSTAVU.…“ /// Mísí se tady filmařina doby minulé s výdobytky socialismu, tedy abstrakty, který vlastně byly realitou. Chci tím říct, že je z toho cejtit ten komančsky vyčpělej svět, kterýmu ta krásná (v uvozovkách) deprimující atmosféra pasťáku, baráku, kterej je plnej mříží a musí se zamykat (ale prej si tam každej zvykne), dodá onu sílu. NIKDY SE K NIM NETOČTE ZÁDY A BUĎTE VE STŘEHU. Po obsahový stránce je zvláštní zjištění, že se dneska – krom všudypřítomný humanizace grázlů a příživníků – vůbec nic nezměnilo. Film na mně působí taky v osobní rovině, páč mi připomíná moje začátky – všude možně. A tak tu realitu vnímám asi silněji. Každopádně v rámci socialistický kinematografie, až neuvěřitelně pravdivej a drsnej snímek, kterej prostě musel skončit v trezoru. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem spíš na ty mladý kriminálníky. 2.) Často přemejšlím, jak by vypadal život mezi houpacíma koněma. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (23.02.2014)

Hynek Bočan, kdysi dávno... Nebýt zkratkovitého a kvapného konce, pět hvězdiček by tento syrový a hrůzu nahánějící příběh neminulo. (09.03.2009)

Mistrovská psycho atmosféra. Ivan Vyskočil tady zahrál mladýho nezkušenýho učitele tak věrohodně, že mě připomínal prase na porážce nikdy bych neřekl, že je schopen tak přesvědčivýho výkonu. Hynka Bočana mám fixovanýho spíš v pohádkách nebo nějakých light filmech, ale mě přesvědčil, že režisérsky umí i hodně dospělý filmy. Velmi depresivní pokoukání. (05.02.2019)

Je až neuvěřitelné, jaké filmy se tu točily v 60. letech během vzedmutí oné legendární České nové vlny. Pasťák Hynka Bočana má v sobě až cosi ze současné severské kinematografie, jak kvalitou, tak vyzněním, tak syrový, bezvýchodný, popisný a depresivní je. Realistický pohled za zdi ,,ústavu ochranné výchovy mládeže" by měl být brán jako etalon všech následných filmových pokusů českých tvůrců vypořádat se s podobnou tématikou, oproti černobílé Bočanově sondě jsou všechny totiž jen lehkou televizní selankou... (28.08.2012)

Depresivní, syrový, brutální, cynický, pesimistický a nakonec i smutný. Ponurý dům, všude samá mříž, napjatá atmosféra, kontrast v uvozovkách té lepší společnosti z venku tou špatnou uvnitř, šikana starších chovanců (dobrý výběr z řad hornických učňů), černobílý materiál ale i třeba ruční kamera to všechno přidalo filmu na skutečné syrovosti a autentičnosti. Tehdejšímu režimu pochopitelně nevyhovující, posléze ještě zcela nedokončený, zakázaný (jako jeden z prvních snímku 60 let), nejspíš pro svojí pravdivost a drsnou realitu o které opravdu tehdejší vnější svět neměl ani tušení. Krampol se Sloupem byly sígři od pohledu..Závěr je opravdu hodně sugestivní ale tak trochu i urychlený. Dodnes i tak jedno z nejlepších tragických děl konce šedesátých let...! (14.02.2009)

Lepšího Ivana Vyskočila a lepší "vězeňský" kérky v českém filmu určitě nikdy neuvidíte. Ansábl chovanců výchovného ústavu je naprosto přesný, dokonce i s tím přerostlým Krampolem (při natáčení mu bylo 30 let). Nad vším se tyčí výborná kamera Jiřího Šámala, kameramana, který na mistrovské dílo pozvedl i předchozí bočanův film ČEST A SLÁVA, ale též např. STUD. (11.10.2017)

Film, který rozhodně vybočuje z řady ve filmografii Hynka Bočana. Po shlédnutí snad každému dojde proč se téma filmu schvalovatelům nelíbilo. Soudruzi nemohli připustit, aby přišel do kin film, který zobrazuje atmosféru a stav tehdejších "pasťáků". Nehledě na to, že tehdy přeci žádná problémová mládež nebyla. Film je rozhodně pozoruhodný syrovým až depresivním obrazem preventivně výchovného zařízení. Na mne zapůsobil a některé scény (obvzlášť tu závěrečnou) si budu ještě hodně dlouho pamatovat. (15.12.2006)

Chcete - li se dostat do pořádné deprese, pak není nic lepšího než si pustit tento film. Drsný, surový, bez příkras. Každý záběr s notnou dávkou agrese a tomu ještě ta hudba. Téma šikany, strachu doléhá i na diváka. Hynek Bočan si vhodně zvolil herce, jak ty "neherce", tak třeba Krampola. Tomu to doslova a do písmene kouká z očí. Člověk si říká, jací chudáci jsou ti učitelé. S jakou verbeží se musí potýkat. Syny a vnuky zobrazovaných sígrů totiž potkávám dnes a denně. (11.05.2009)

"Tady poroučíme my. Žer!" V prostředí Pasťáku je prostě radost pracovat. Pro mladého naivního kantora je to ideální vstup do kariéry. Kde jinde by se například dozvěděl, že 76-25=91 nebo 61 možná 1000 či snad 3? Abych to zase tak moc nezlehčoval, tak z ústavů pro mladistvé delikventy nikdy nic veselého nevzešlo a tohle je docela slušné drama. Jen mě to moc nebavilo a taky mi trochu vadilo, že mladiství Holub vulgo Krampol a Topol alias Sloup běhali po světě o mnoho let dříve než jejich dospělý učitel. To byl trošku úlet. (30.05.2018)

Film je rozhodně zajímavej, ale jak mam tohle brát vážně? Krampol (30 let) nebo Sloup (32 let) hrajou nezletilý smrady v pasťáku? V podstatě tak půlka těch chovanců vypadala starší než Vyskočil, kterej hrál jejich vychovatele :-) I když on se ani moc nechoval jako vychovatel, ale spíš jako jejich kámoš. I když musim uznat, že Vyskočil tady ze sebe zřejmě vypotil svůj životní výkon. (28.03.2010)

Už Daniil Charms říkával: "Trávit děti je sice hrozné, ale něco se s nimi dělat musí!" Toliko tedy k myšlenkové stránce filmu. Ten zbytek je obvykle syrový, černobíly a depresivní. A bude hůř, chce se říct. (26.03.2010)

Koncentrovaná deprese, jaká se v české kinematografii vyskytuje jenom výjimečně. Prakticky každý záběr, každá lokace a každá filmová postava vypadá jak ze 4. cenové skupiny. Černobílá kamera jenom podtrhuje bezútěšné prostředí a vybírá si místa, kde řádila světová hospodářská krize, válka a všechna možná mizérie. V tomhle filmu se snad nevyskytují normální lidské radosti, nanejvýš nenaplněné touhy. Prostředí výchovného ústavu je deprimující, i když scénář nedává prostor nějaké výjimečné brutalitě mezi chovanci. Celou dobu ale houstne napětí a řada znepokojivých náznaků pak vrcholí mrazivým závěrem. Nejzajímavější film Hynka Bočana, který podle mého v jeho filmografii překonává pouze Čest a sláva. Poté, co režisér se svými dvěma prvními tragickými filmy narazil, zvolil jiné bezkonfliktní směřování své tvorby. Celkový dojem: 85 %. (18.06.2010)

Ano, jak už zde několik uživatelů napsalo, výrazy jako syrovost, opravdovost, smutek a deprese velice dobře vystihnují tento snímek, po jehož zhlédnutí bych doporučil ihned pustit nějakou komedii. Vyskočil mi na mladého naivního učitele sednul velice dobře, ale hlavně mě svým hereckým výkonem zaujal Jiří Krampol. Ty "děti" ve mně nejdříve vyvolávaly opravdovou lítost, ale na konci film už jen hněv, nenávist a opovržení (již zmiňovaná závěrečná scéna je opravdu působivá a jen tak na ni nezapomenete). Je to kus kvalitní filmařiny, to každopádně, ale pocit marnosti ze života a dolehávající deprese byl už dost silný i na mě, takže to budou jen 4*. (16.02.2009)

Marečku, podejte mi pendrek! Normalizace pěkně po kafkovsku, včetně bezvýchodnosti a tragických konců. V některých jednotlivostech působivé (úvodní exkurze nového pana učitele, defilé kérek), ale celkový dopad, či chcete-li zde tolik zmiňované depresivní vyznění, bylo rozmělňováno nevyrovnaností a nedostatkem věrohodnosti. Třeba takový Mažňák nebo Krampoul s vizáží Vinnieho Jonese už měli nejmíň dekádu trávit čas v úplně jiném nápravném zařízení.. (18.06.2021)

Jeden z nejpodnětnějších i obsahově zvlášť závažných Bočanových režisérských počinů byl navíc v době svého skutečného vzniku objevem nejen československým, ale v mnohém i evropským a světovým. Způsob, jakým pojednal situaci v sociální sféře po pádu Novotného režimu (doba děje filmu je odhadnutelná do let 1961-1963), navazuje na podobné publicistické dokumentární filmy režiséra Jindřicha Fairaisla (prvního polistopadového generálního ředitele Československé televize) roku Pražského jara MILION VE ZVLÁŠTNÍ PÉČI, INSERÁT a VÍTÁNÍ NEMLUVŇÁTEK, které PASŤÁK předcházely. Autentičnost příběhu posiluje i pojetí hlavní postavy, která v mnohém sdílí některé rysy svých odpudivých svěřenců válcovaných znormalizovanou sociální péčí, která nesměla mnoho stát a od vlastního vězení se lišila spíše kosmeticky než podstatně. Osiřelý, bez kořenů, s ideály, ale bez naděje na jejich dosažení a materializaci (scéna se slzami), bez bytu a ubytování značně nabourává dobové fráze o péči o člověka. Jeho tragicky osudový konec (další zmarněný nadějný lidský život) nedosáhne na přátelský, milostně zbarvený úsměv a viditelnou sympatii obvodní (dětské ?) lékařky v kultivovaném podání půvabné Karolíny Slunéčkové. Tíseň, kterou cítíme z propasti mezi virtuální představou bodrého ředitele a skutečnosti, v mnohém připomíná alegorii normalizační okupace (film vznikal po 21. srpnu 1968). Ano, i takový dokázal být poúnorový komunistický režim, zbavený propagandistických příkras a idylizací. Hudba i tempo odpovídají době a jejímu vnímání času. Dílo nepoškozují; naopak, docelují je. PASŤÁK je dílem, na které se nezapomíná. (12.09.2014)

Z tohoto filmu mám poněkud neucelené dojmy. Místy je silně působivý a podmanivý, ale na druhou stranu na mne působí jako průměrné dílo. Nemůžu si z něj vytvořit ucelený názor. Nejvíce na mě zapůsobila asi hudba a kamera, která mi chvílemi připomínala geniální kameramanskou zručnost Stanislava Miloty ze Spalovače mrtvol. Dále jsem zde zaznamenala známé tváře v podobě Václava Sloupa a Miloše Vogniče, kterého mám stále v mysli coby "chlapce, který rozhodně nejde dál než k mostu" z již výše zmiňovaného Spalovače. Ostatní herecké osazenstvo hrálo velmi slušně. Pro mě film, který mi stačilo vidět jednou. (15.02.2009)

Trochu utahanější děj, ale v celku velmi působivý film. Já jsem tvrďák a jen tak něco mě nerozhází, ale tohle byl jeden z nejdepresivnějších snímků, které jsem v české tvorbě viděl. Vyskočil zastává svou roli výborně, ale nejvíce mě asi zaujal výkon mladého Jiřího Krampola, který mi v určitém směru velmi připomněl Handa (R. Crowe) z filmu Romper Stomper. Rozhodně doporučuji a děkuji ČT za to, že nám servíruje takovéto klenoty. (14.02.2009)

"Pasťáku" nejvíce uškodil fakt, že přes dvacet let nebyl filmem, ale jen změtí metrů celuloidové pásky s jednotlivými scénami a záběry, ležící kdesi v trezoru. Po konečném sestřihání tak vyznívá příliš chaoticky. To však nic nemění na věci, že se jedná o skvělý psychothriller s dusně nevydýchatelnou atmosférou, přesvědčivým Ivanem Vyskočilem (trochu mi jeho role připomněla Redfordova Brubakera) a vynikajícím Jiřím Krampolem v roli, která mu byla psaná snad přímo na tělo. 85%. (16.02.2009)

"Proč tam učí dospělý?" ptá se mě můj desetiletý syn. Inu proč? Protože bylo zvykem, že studenty a učně hráli třicátníci. Pokud je mi známo, polepšovny byly určeny pro nezletilé. Když se podíváme na obsazení, zjistíme, že mezi Ivanem Vyskočilem a Václavem Sloupem byl desetiletý věkový rozdíl. Vychovateli bylo 22 let, jeho chovanci 32 ... Pobyt v diagnosťáku byl do 18 let. To je jen jeden z důvodů, proč film nepůsobí věrohodně. Celkový dojem rozpačitý. (25.08.2014)

Tento jinak velmi syrový film s hutnou ponurou atmosférou vyloženě ničí naprosto příšerná herecká kreace Ivana Vyskočila a vzhledem k rychlému závěru také nejasné vyznění příběhu. (06.08.2019)