Režie:
Evald SchormScénář:
Jiří HubačKamera:
Rudolf MiličHudba:
Jan KlusákHrají:
Rudolf Hrušínský, Jan Hrušínský, Vlasta Chramostová, Miroslav Homola, Robert Vrchota, František Holar, Jiří Lír, Karel Mareš, Jiřina Jandová, Karel Fiala, Rudolf Hrušínský ml., Zdeněk Dolanský (více)Obsahy(1)
Rudolf Hrušínský a Jan Hrušínský v příběhu o generačním míjení a poutech mezi otcem a synem... Oblíbený lidový zpěvák Jaro Zárubecký, někdejší číšník se řídí heslem „Člověk není to, co je, ale to, co si o něm lidi myslí“, a tak vychovává i svého syna. Žije jen pro něj. I když se cítí úspěšným, přece jen se z určitého pocitu méněcennosti snaží vyrovnat těm „výše“ postaveným a chce na tuto úroveň dostat i svého syna. Dozvídá se, že Pavel je v partě chlapců, kteří si z nedostatku jiných zájmů a z recese pouštějí plyn, aby ten, kdo jej zavře, se stal „srabem“. Zárubecký je ochoten syna ochránit i za cenu ztráty práce i životní partnerky… Film z roku 1970 významného českého režiséra Evalda Schorma a renomovaného scenáristy Jiřího Hubače, jenž patří dozajista do zlatého fondu ČT, poskytl výjimečnou příležitost užít mistrnou souhru otce a syna hereckého rodu Hrušínských. (Česká televize)
(více)Recenze (48)
Jméno Jiří Hubač mě magnetizuje a tak jsem si kousek s jeho scénářem nemohla nechat ujít. Jde tu o příběh otce, který se snaží přivést syna ovlivněného partou, co si z nedostatku jiné zábavy pouští plyn, k rozumu. Argumentuje však neštastně tak, že odezvou mu je jen synovo pohrdání. "Člověk není tím, čím je, ale tím, čím ho vidí být ostatní". Skřípot v komunikaci, nelze však přehlédnout otcovu snahu a lásku. Nádhera i díky týmu Hrušínských. ()
V podstatě není co dodat ke Kleopatřině komentáři, snad jen dodám, že mě vedle scénáře docela zaujal střih a práce s kamerou. ()
„Jak chceš v životě obstát?! Jak chceš v životě existovat, když neumíš zhasnout?!“ Lítost je více než výstižný název. Tu totiž můžete cítit prakticky ke všem postavám. K otci, který si zpackal život a své poslední naděje upíná k synovi (čímž mu spolehlivě ničí život), k jeho zamilované družce, jež snáší ústrky a čeká na trochu té lásky či štěstí, dále k pubertálnímu potomkovi, jenž od malička trpí přílišnou pozorností od svého rodiče, no a nakonec k partičce výrostků bavících se vskutku dementní hrou a s výrazy drsňáků přitom úzkostlivě čekajících na „sraba“ (rozuměj zachránce), tedy toho, kdo konečně „zbaběle“ nechá vypnout kohoutek, aby si oni mohli oddechnout, že to neudělali sami a nepřišli tak o „hrdinské“ renomé. Až patologicky přehnaná fixace otce na syna se jen tak nevidí a ty výrazy obou Hrušínských, kterými toho dokázali beze slov říct tak moc…solidní 4*, příjemné překvapení. „Tati!“ - „A já vim, no tak ty máš taky přátele. Podívej se, ty se musíš přátelit s tím, kdo ti může pomoct, no s tím kdo je úspěšnej!“ ()
Mladí sa vždy v puberte vymedzujú voči rodičom a ich hodnotám. Tí sa ich snažia v rámci hľadania správnej cesty navnadiť na to, čo považujú pre svojho potomka za najhodnotnejšie. Na niečo, čo dokáže uspokojiť ich vlastné nenaplnené predsavzatia a životné plány. Smutné je, že to často robia prostriedkami a príkladmi, ktoré vyznievajú skôr odpudivo a trápne. Lítost ukazuje jeden z týchto príbehov. Spevák reštauračných a barových kapiel a bývalý čašník zachraňuje syna pred nihilistickou zábavkou. Klan Hrušínských exceluje, Chramostová do toho zapadá, no napriek téme a perfektnému zobrazeniu partičky znudených mladíkov - flákačov, je jej spracovanie veľmi urozprávané, inscenačne monotónne a tým pádom čiastočne vyplnené prebytočnou vatou. Ako televízna jednorazovka ideálne. ()
"Nic o nich nevíme... Vůbec nic!" Už vím, proč se to jmenuje Lítost. Bylo mi jich obou líto. "Člověk není to co je, ale to co si o něm lidi myslej, to si pamatuj!" ()
Až na to, že některým scénám docela uškodil postsynchronní zvuk (v jiných je "reálný"), naprosto dokonalé. Jeden z nejlepších českých televizních filmů - přitom tak ponurý (no, je to Schorm...). ()
Ty budeš šťastnej ! Když nám se to nepovedlo..." Brilantní, neskutečně brilantní záležitost. Když jsem to zde viděl, a vzal jsem to od režiséra přes scénář, až k poslednímu herci, můj úžas byl skutečně upřímný. Rudla, Vlasta i Jan tak, jak jsem je nikde jinde neviděl. Evald Schorm tak nějak zabouchl dveře za 60. léty a novou vlnou, a zavřel je tak, abych na to skutečně nezapomněl. Naprosto geniální, civilní a uvolněný herecký tým, pod taktovkou výborné režie a skvělou linií příběhu. Bývalí manželé Kopfrkinglovi jako zpívající vážná známost, bojují o mladíka, který je na rozcestí další životní cesty. Tohle prostě československý divák nemůže nevidět. ()
Hrušínský nejst. tady hraje velmi podobnou postavu jako o rok dříve ve vynikající Šotolově a Bělkově Bellevue. Ovšem Hubačovy texty jsou trochu jako špatní herci - přehrávají. A z Schormovy režie jsem vždy - s vyjímkou tvorby z let 68-69 - bezradný. To nic nemění na tom, že vás ve svém průběhu tento film přenese přes několik vrcholných momentů. U každého diváka budou asi jiné, u některých dokonce probíhají celou stopáží; ani u mě nevyšel umělecký záměr naplano a jestli je pro Schorma jeho součástí mnohost a různost resonancí jednoduchého tématu, pak jeho tvorbě začínám rozumět. Jednu z hlavních kvalit díla vystihl svým komentářem Trucker: "Naprosto nudná záležitost složená výhradně z prázdných keců o ničem. Celým "dějem" je jen změna lokací, kde se ty zbytečné rozhovory odehrávají." ()
Klan Hrušínských v akci, nejstarší v roli otce, který až slepě miluje syna a je ochoten pro něj udělat cokoliv. Rudolf Hrušínský mladší v pidi roli, ale zato celkem štramák. A Jan přešel od pohádek k charakterní roli pubescentního floutka jakoby se nechumelilo. ()
Jeden z tých divácky prístupnejších filmov Ewalda Schorma. Čo však neznamená, že by sa tu uberalo na kvalite. Dialógy sú vynikajúco napísané a rodina Hrušínských hrá dokonale nesúrodú dvojicu otca a syna. Jaro je veľkohubý mudrlant, od ktorého by ste ale rady dostávať asi nechceli. Pavel totiž chudák nevie, čo si z nich zobrať. Na jednej strane treba byť v živote priebojný a snažiť sa, na tej druhej treba mať tie správne kontakty a tak si v živote všetko uľahčovať. Výsledok? Máte chuť si pustiť plyn... ()
Někdy je těžší být srab než hrdina. Hubačovo mrazivě výsměšné intermezzo o patologickém vztahu otce a syna v brilantním hereckém provedení obou Hrušínských a v nenápadné, ale přesné režii Evalda Schorma. ()
(2x) ,,Když člověk vždycky dělá to, co nemá." ... ,,Člověk není to co je, ale co si o něm lidé myslí." Silná výpověď v rodinném dramatu mezi prozřelým otcem a synem v problematickém období puberty. Mladému člověku obyčejně dlouho trvá, než s odstupem času alespoň částečně docení nějaká ta dávno zažitá rodičovská kázaní. V tomto případě lhostejná klukovská mládež, kteří si pravidelně každý pátek pouští plyn, to byla docela síla! Až se v samotném konci divím tomu optimistickému závěru a tak náhlému projevení lítosti a poslušnosti ze strany Pavla v podání Jana Hrušínského... Jako celek velice nadčasový snímek ze života, který má tolik co říct v každé době a pro diváka jakékoliv věkové kategorie (což ostatně platí o většině filmů, ke kterým psal scénář renomovaný Jiří Hubač). Skvěle sehraná rodinná trojka Hrušínských na čele s mistrem Rudolfem, opět neustále vyprávějícím někdy až protivná moudra, je zde zárukou kvality, stejně jako Hrušínského další spojení s Vlastou Chramostovou v zcela odlišné poloze nerozhodných partnerů a současně pěvecké dvojky místní dechové kapely. Jeden z těch ztrávitelnějších filmů režiséra-podívana Evalda. Vidět po sobě v jeden večer jeho o rok starší Rozhovory a pak Lítost byl docela nářez – každopádně lepší než obráceně :o). Zde jsme si snad poprvé se Schormem takříkajíc padli do noty, snad ne naposled. (90%) ()
Asi jen málokdo to nezažil. To rodičovské kázání, mentorování, vnucování a zakazování. Čím lépe míněné, tím více otravnější.Tatínek v podání Rudolfa Hrušínského to tady předvádí tak mistrně, až mě dostal do kolen. A oba s Vlastou Chramostovou skvěle zahráli ten přechod, či spíše přetvářku, z truchlivého rozpoložení k rozjásanému dechovkovému juchání na společném vystoupení. Pozorovat, jak se mění výraz Járy Zárubeckého, který při své exhibici pozoruje naslouchajícího syna a my z něho čteme, co se právě děje, i když nemáme synka právě v zorném poli, to je taky lahůdka. To, že má kluka rád a opravdu mu na něm záleží, je z otcova jednání rozhodně cítit, jen dává tu lásku najevo poněkud nešťastným způsobem. Ale závěr pro mě vyznívá tak, že je lepší snažit se udělat aspoň něco, i když blbě, než mávnout rukou a zůstat lhostejným, jak tomu asi bylo u rodičů ostatních trotlujících kluků. ()
Zkušenost je sdělitelná, nicméně nepřenosná. Dospívání je jednou z nejsložitějších životních etap pro obě strany, jak pro děti, tak pro rodiče. Rudolf Hrušínský pro mě v nejsympatičtější roli, milující otec, který se spolu se svým synem učí, jak žít... ()
Jan Hrušínský měl v úvodu filmu tak krásně telecí výraz, že jsem si myslela, jestli si náhodou něco nešlehnul. Ten výraz se po celou dobu filmu moc neměnil. Přidal k němu ještě náměsíčnost za bílého dne. Tatínek jiné představy o životě než jeho šestnáctiletý synek. Oba dva ale hledali uplatnění. U nás na základce byla taky jedna povedená partička. Hráli podobnou hru, jen s tím rozdílem, že vbíhali před rozjetá auta. Kdo vběhl blíž byl borec. Až se pak jednou stalo, že auto nestačilo zabrzdit. Byla z toho aféra jako Brno. Bylo moc příjemné v jedné scéně vidět ještě stále fungující restauraci Terasy Barrandov. Dnes už bohužel můžou na svou tehdejší slavu jenom vzpomínat, protože je z nich ruina pro bezdomáče. S věčně svítící žárovkou uvnitř. ()
Hlavní hrdina snímku Evalda Schorma se řídí heslem "Člověk není to, co je, ale to, co si o něm lidi myslí." A takovým stylem vychovává i svého syna. Hraje Rudolf Hrušínský a jeho syn Jan. Bohatě stačí sledovat jen je a od obrazovky neodtrhnete oči. Navíc se přidává i Vlasta Chramostová, která hraje Rudlovu přítelkyni, podobně jako panu Kopfrkinglovi hrála ženu. Námět a scénář Jiří Hubač. Zážitek dokonalý. ()
Jsem o něco málo starší než Jan Hrušínský, a snad proto se mi vybavili všichni někdejší fotrové mých známých - tvořili jednolitou řadu, která se o své potomky zajímala velice málo, a pokud to měli ve škole dobré, pak vůbec ne. A snad proto mi také byla postava "šahavého" a kecavého" fotra zpočátku dost nepříjemná. Psychologická zkušenost je ale trochu jiná; kvalita otce se počítá jeho dobou strávnou s dítětem. Nejhorší je ten, který vůbec není. U toho, který je, má malý význam to, zda ho hladí nebo políčkuje. Pokud ho hladí, nemá dítě jistotu vzhledem k vnějšímu světu, a může být neurotické, pokud ho políčkuje může sice tušit, že otec je silný a kdykoli se ho zastane, ale může to také přivodit jinou újmu. Rudolf Hrušínský st. je ten první typ, je, a to nadmíru intenzivně. Přitom vyprávění o úspěšné budoucnosti tomu, kdo má dosud jen samé mindráky, může vzbudit pouze účinnou lítost. Ale právě ta je nakonec i spásná. Pozn.: Zajímala by mě historie televizního vysílání. ()
Zajímavá věc, Hrušínský vynikající, jeho synek Honza však chvílema sice správně naivní ale většinou spíš nevýrazný, jakoby zkouřený a nudný. Ale bonus navíc je Ruda mladší. ()
Vztah otce a syna je v době puberty asi velmi problematický, každý je navíc úplně jiný. Tenhle vztah jsem nepochopil, způsob vyprávění je mi poněkud cizí. Řemeslně bezchybné, jen mne to neoslovilo. 60% ()
Manipulující, velkohubý, narcistní, zamindrákovaný do sebezahleděný neposlouchající srab - tak se mi jevila postava otce, když "láskyplně" osahával syna, měl jsem pocit hnusu...Film je to ovšem zajímavý s nezvyklým střihem... Scénárista Hubač psal roli "Zárubeckého"na tělo" Rudolfu Hrušínskému.Ten roli vzal, ale chtěl aby úlohu jeho filmového syna hrál jeden z jeho synů, toho se režisér Evald Schorm i scénárista lekli, ale když přijeli domů k Hrušínskému a uviděli jeho syna Jana věděli že je to ten, kterého hledají. ()