Psi a lidé

Velmi zdarily povidkovy film o vztahu lidi a psu. Nahy v trni - prosta nema veselohra, kde se clovek musi smat spolecne se zenami z JZD:-). Hry lasky - pro Josefa Hlinomaze usita role na miru, pekna choreografie. Vernost - vyborne herecke vykony, opet znamenity Ilja Prachar. Vyborna rezie Evalda Schorma s poetickym nadechem. (22.10.2011)

Lyrické příběhy s poetikou filmů 60.let, jimž nezaměnitelnou výtvarnou stopu vtiskl J.Jireš s E.Krumbachovou. Nejpatrnější estetika této dvojice je v první a druhé povídce. Záběry na krajinu, stromy, louky, lány polí, letící hejna ptáků a plynoucí vody připomenou Všechny dobré rodáky snímané rovněž mistrem J.Kučerou. Květinová a zahradní zátiší, scény rámované listy stromů, detaily nápaditě uspořádaných předmětů (především ve druhé povídce), toť nezaměnitelné výtvarné oko E.Krumbachové. Od vtipné grotesky se skvěle hrajícím nahatým V.Babkou, přes podobenství až k syrové výpovědi o touze a chtění. Letní slunce a hravost, den a noc, sychravost dne i vztahů. Myslím, že Jasný by dal snímku více lyričnosti. Největší vklad Schormův cítím ve Věrnosti, která se z trilogie výrazně vymyká. Ve srovnání se současnou kinematografií jde však o pohlazení na duši. Bohéma Hlinomaze jentak zapomenout nelze - a malovat uměl výborně i ve skutečnosti. Klusákova hudba působí místy až bolestně a naléhavě, jindy uklidňuje. Pro příznivce akčních snímků ovšem tenhle pocitový film rozhodně není. (28.04.2013)

Velice příjemné překvapení. Snímku především velmi prospěla Ester Krumbachová, ale myslím, že největší podíl na tom, jak krásný a chvílama i nečekaně hluboký film to je, má Evald Schorm, který se k této práci dostal vlastně náhodou. Odráží se v něm to nejlepší z poetiky jeho Farářova konce a jistě i z jeho příspěvku v Perličkách na dně. Všechny tři povídky jsou docela veselé a jaksi (Krumbachovsky) malebné - někdy s nahořklým zamyšlením na konci. Místama mi připadalo, že se film (pohledem psů) trochu posmívá lidem. (18.11.2006)

Pro mě je tenhle film příliš rozháraný. První povídka je variace na grotesku, která bohužel není němá, ale místo dialogů tam všichni vydávají podivná citoslovce. Takže působí jako idioti. A těm se přeci smát nebudu. Další dvě povídky už jsou dramaturgicky zajímavější, i když v té třetí jsem pochyboval, zda tam ten humor není nutně cpaný a jaksi nadbytečný. Byla by to prostě taková hezká cesta lidským i psím životem: od grotesky až k tragédii. Docela by mě zajímalo, jak měla původně vypadat Jasného verze téhož. (08.12.2015)

Jedna (prvá) poviedka lepšia než tretia. A najlepšia druhá. Nemá groteska o pánovi s kufrom plným kníh (bol jeden mních, mal kopu kníh a hovno v nich), ktorému sa všetko vymkne z rúk vystrieda farbistý kolorit obecnej pospolitosti pod kuratelou miestneho umelca a jeho nezbedného psíka, aby bol ukončený dedinským krutým závistlivým primitivizmom. (12.08.2021)