K2 My Way
VOD (6)
Obsahy(1)
Klára Kolouchová jako první rodilá Češka zdolala před lety Mount Everest a v loni jako první Češka a teprve dvacátá žena světa vystoupala i na druhou nejvyšší horu světa – na nebezpečnou K2. Její výstup na „Ká Dvojku“ představuje nejen nebývalý sportovní výkon a úspěch, ale ukazuje i příběh nezdolné vůle, touhy a úsilí dosáhnout vysněného cíle. Co pohání ženu, manželku a matku dvou dětí do souboje s obávaným zabijákem? Kam až dosahuje právo splnit si svůj osobní sen? Mohou být vlastně ženy při jeho plnění stejně sobecké jako muži? Odpověď na otázky a pohled na jedinečnou cestu až na vrchol K2 přináší dokument renomované filmařky Jany Počtové, autorky ceněných dokumentů Generace Singles a Nerodič. Hlavní hrdinka a režisérka spolu po dva roky sdílely období náročných příprav, pochyby, těžká loučení, krize i předchozí neúspěšný pokus. Jana Počtová společně s kameramanem zachytila atmosféru a dění expedice až do základního tábora, film obsahuje úchvatné záběry hor i Klářiny autentické záběry ze samotného finálního výstupu. (Bontonfilm)
(více)Recenze (85)
Přečetla jsem si mechanikův koment a on to de facto zhodnotil i za mě. Vidíme to naprosto stejně akorát s tím rozdílem, že já půjdu s hodnocením níž. Polovina filmu nezajímavá, plytká, uvzdychaná. Ta druhá, v Himálajích, šla. Míň té srdceryvné omáčky kolem, více napínavého příběhu v horách a nemělo by to chybu. Možná. Raději se tady nebudu rozepisovat o svých pocitech jakožto mámy a o tom, co si myslím o nebetyčné sobeckosti mámy Kolouchové. U chlapa si člověk řekne, že si chce něco dokazovat, ale pro děti je máma vším. Nebem, zemí, středobodem vesmíru. Proto sdílím stejný názor jako její táta. Ty její děti nemají na vybranou a strach jsem měla spíše o ně. Musely prožívat nekonečné dny s tím, že se jejich máma vydala dobrovolně vstříct vabanku o život. Klára si holt odmítá připustit myšlenky nad tím, co způsobí těm nejzranitelnějším, kdyby se nevrátila. Takže ji gratuluji. Je fakt dobrá v tom co dělá, co dokázala, ale jako zodpovědná máma, co chce vyrazit hned na nějakou expedici sotva se vrátí z náručí smrti ... no comment. Tři hvězdy za to nebe plné hvězd pod K2 ()
Tak sebastredné, že napriek istému obdivu k výkonu, sa jeho hodnota vytráca v dokumentárnom zachytení zdolania hory a čo mu predchádzalo. Úvodná polhodina je v znamení príprav na cestu. No nič neobvyklé sa nedeje. Tréningy, rodina, zháňanie peňazí, balenie. Tak ako vždy, pred každou výpravou. Po príchode do základného tábora čaká diváka čakanie na správnu chvíľu, pokusy, zlyhania, šanca na nápravu. Satisfakcia. Určite sa dostavila u hlavnej hrdinky dokumentu, silnej a horolezecky ambicióznej ženy. U sledovateľa podpriemerného dokumentu už menej. Dve hviezdičky len vďaka ukázaniu silnej vôle. Pretože zdolať v priebehu pár dní opakovane cestu zo základného tábora do štvrtého výškového si žiadalo ozaj extrémnu túžbu a vytrvalosť dosiahnuť stále unikajúci cieľ. Inak by to bolo za 20%. ()
Bylo to uchvacující, prožívala jsem to spolu s nimi. Já za sebou tak vysoké kopečky nemám, ale i z těch nižších vím, jaké to je, když se člověk přemůže a vyleze, i když se to na začátku dá neskutečné. Před Klárou smekám. ()
Nijak nezpochybňuju fyzický úsilí, který to paní Kolouchovou muselo i tak stát. Ale ono je něco jinýho zapotit se cestou do kopce, a něco úplně jinýho je hodnota samotnýho výstupu. Paní Kolouchová hodinu a půl v kuse brečí, během toho vyleze po připravenejch lanech a na konci nám zamává z Ká dvojky v kyslíkový masce; tohle, alespoň pro mě, moc velkou hodnotu nemá. Podstata horolezectví je v něčem jiným, stejně jako jinak podle mě vypadá i dokument, kterej má co říct. Každýho věc, co dělá. A moje zas, jakej na to mám názor. Jana Počtová uplácala film, kterej je řídkej jako kyslík v osmi kilometrech. ()
Zobrazeno (odvyprávěno) celkem povrchně, i přesto, že do toho naše první žena, jež zdolala Ká Dvojku, dala hodně slz i osobní zpovědi, režijně je to velmi průměrné. Silně osobní až sobecký - jak sama horolezkyně přiznává - obraz odhodlání i naplnění čehosi, co může cítit pouze člověk, který je vnitřně nucen ve svém životě překonat zdánlivě nepřekonatelné, jaksi zůstal v základním táboře s režisérkou. U tohoto typu dokumentu divák povětšinou hodnotí samotný úspěch, jenž už se tak nějak zdokumentuje sám a to, co zde Klára předvedla, když se kouzlem střihu dostala ze svého luxusního domu do vřavy nelítostné horské přírody a společnosti ostatních bohatých horolezců, kteří nakonec vše vzdali, ocenění skutečně zasluhuje. V mém případě je to skromná hvězdička navíc, k čemuž dopomohly také chvílemi krásné, povedené záběry...i když se duch Himálají a mnou očekávané kouzlo neopakovatelné atmosféry v dokumentu také moc neprojevilo, nakonec převládla spokojenost. [Kino - Citadela] ()
Vybornej příběh, ale strašně spatnej film. Měli udělat knížku, článek v novinách nebo akční figurku. ()
Tak trochu sociologický a trochu horolezecký dokument – byť v obou kategoriích autorka na rozdíl od protagonistky skončila v posledním táboře pod vrcholem, jako celek se obě složky doplňují a posilují. Tematicky je to opravdu hodně podobné hranému filmu Proxima (který přišel do českých kin shodou okolností tentýž den). I matky od rodiny mají své sny. Proč by si je nemohly splnit? Protože život „správné“ mámy se točí v první řadě kolem dětí? A nemáme už náhodou 21. století? Pořádný dokument by měl položit řadu podnětných otázek. Splněno (90%). ()
Ja tieto samovražedné pokusy nepodporujem a tak v dokumentoch tohto typu si chcem vychutnať aspoň radosť z prírody, ktorú zrejme na vlastné oči nikdy neuvidím. Tu sa to v druhej polovici podarilo, mali sme tu vizuálne pekne obrázky. Ale inak túto profesiu nikdy nepochopím, nechápem, čo tá ženská akože dokázala a čo to dalo svetu. Alebo minimálne jej rodine. Zabudnuteľný a nepotrebný počin. ()
Dokument nejvíce působí vysoko nahoře pod vrcholem. Skalnatá hora vypadá děsivě. Dokument dělí Jana Počtová na třetiny, první rodinná, druhá turistická a ve třetí vynikne Kolouchová jako vrcholová sportovkyně. „Nic s tím nenaděláme, je prostě střelená,“ říká o Kolouchové její sestra. Napadlo mě jak je horolezkyně financována. Říká, že na rozdíl od ní , se tím její mužští lezečtí kolegové živí. V druhé části jde Kolouchová pěšky sedm dní 140 km, pak následuje základní kemp, kde čeká na počasí, balí a trénuje. Mluví o dřině a radosti z této adrenalinové "návykové" zábavy na hraně smrti. Kamera točící hodně zblízka působí dojmem přímého přenosu. Historka Kolouchové a mrtvém horolezci, který při poslední neúspěšné expedici prosvištěl kolem ní, je opravdu hrůzostrašná. proto málo viditelnými hrdiny dokumentu jsou šerpové, kteří si vydělávají fixováním cesty před horolezci jsouce občas zavaleni lavinami. Některé obrazy výhledů jsou krásné, jiné jako scény z ledového stanu hrozivé. Když už se zdál vrchol dosažitelný, najednou všechny námaha znovu. Počtová umí skvěle udržet pozornost kombinaci odstupu, kdy jsem si mohl dělat vlastní názor a důvěrností jako při volání Kolouchové domů. ()
Zatímco šerpové lezou na vrchol a zpátky a zas a znova, aby beloši mohli lézt s jištěním, Klára pláče do kamery, jak strašně náročná tahle cesta je. Ale dokáže to, ano. Je to velká věc pro celý svět. S titulky mne zaplavila radost, že to už skončilo. ()
Druhá nejvyšší hora světa, pákistánská K2 a proti ní drobná Češka, odhodlaná ji napotřetí zdolat. Stále jsem nevěřila, že se jí to podaří, protože podmínky těchto horolezeckých výstupů jsou nesmírně náročné. Ve filmu je vidět i část výcviku ještě doma, rok před odletem a dále směrem k odletu. Kdo má rád Himáláye, určitě tento dokument doporučuji. ()
Je to borka, je to borka, je to borka. ❤️👍👏Je velikou inspirací pro ostatní ženy, a to nejenom v lezení, ale v životě - jít si vlastní cestou. Velmi jí rozumím, když říká: "potřebuju něco svýho." Protože ženy tady nejsou jen, aby pořád dělaly něco pro druhé a co se od nich očekává, ale také něco pro sebe, co je činí šťastnými!!! Nepřijdou mi vůbec fér výčitky na její adresu. Muži taky lezou a mají rodiny (viz třeba Radek Jaroš) a ženě se to vyčítá?!?!?! Nádherné záběry hor. Manžel správně Kláře důvěřuje, že by nešla do extrémního rizika a kdyby jí intuice napověděla, ať tam nejde, tak tam prostě nejde. "Nejhezčí je to, co si musíš vybojovat" KK "Je to neskutečnej stres v tom, že nesmíš udělat chybu. KK ()
Jsem spokojená, film mě bavil. Dokument otevírá zajímavé, důležité, až sociologické otázky a přináší zase trochu jiný pohled na věc. První půlka, kdy se zdánlivě nic neděje, hezky kontrastuje s tou druhou. Výkon Kláry - klobouk dolů. ()
Mě hrozně fascinuje ten dvojí metr. Když leze chlap, otec od dětí, tak je to sice sobec, ale vlastně borec a musíme to chápat, protože boys will be boys, ale jakmile to stejný dělá ženská, tak je to soudě podle reakce většiny populace krkavčí matka a sobecká pí... To mě vždycky zvedne ze židle. Kláře obrovský obdiv za to, jak tyhle reakce okolí zvládá a že si jde za svými sny a nepřestává si je plnit. Film je krásnou ukázkou toho, jak těžký to pořád, i v dnešní době, ženy mají. Velký plus dostává Klářin manžel, vypadá to, že aspoň ten je normální fajn chlap. Jako dokument zajímavý, z jedné stránky mapuje vlastní expedici, z druhé stránky mapuje stav české společnosti. ()
Dlouho sem přemýšlel, kolik dám hvězd. Je skvělé, že Klára jako 20 žena na světě zdolala K2 (druhou nejvyšší horu světa), jelikož hodnotím tento dokument, kteréj režisérka natáčela 2 roky, mj. klobouk dolu, budu krickej. Jak sama Klára v dokumentu říká, že je nezodpovědna a rozhoduje sama či s manželem.. Ano, ses nezodpovědna. K2 kde je úmrtnost 20%, v prepoctu každéj 5 člověk, co tam leze tak umře, tak je to neskutecna nezodpovednost, když más 2 malé děti doma... Ses neskutecne hloupá a sobecka ženská. Pocit po tomhle dokumentu mám takovou, že stupidita některých lidí nezná mezi.. MŮJ SVOBODNÝ NÁZOR! ODPAD! ()
Jeden z nejhorsich horolezeckych dokumentu, co jsem kdy videl (nebylo jich malo) - jeste horsi nez Cesta vzhuru. Radeji se podivejte na Meru, Free Solo, Alpinist nebo jakykoliv jiny. Nevim, jaky byl cil tady toho dokumentu a ktera rovina pro me byla nesnesitelnejsi (doma nebo na horach), ale asi nebylo cilem vyobrazeni Klary Kolouchove jako uplakane kralovny velkokyce, ktera se sice nakonec doplazila na K2 resp. byla tam dostrkana sherpama, ale jakym stylem?! ...na predem pripravenych vodicich lanech s malym batuzkem tzn full service od stanu ke stanu. Proc se lidi snazi za kazdou cenu takhle "nedustojne" dostat na tezky vrchol K2, kdyz za sebou maji minimalni zkusenosti? Proc tam nebylo ukazano, jake ma zkusenosti z lezeni nebo predchozich expedic? Co tam ta divnopani celou dobu trenuje? Byla vubec nekde lezt aspon na umele stene? Myslim, ze nebyla. Kdyz uz je to dokument o horach nebo o expedici, tak proc tam bylo tak hrozne malo fotek nebo zaberu hor samotnych? Zanedbali to serpove a nedostatecne dokumentovali? 🙂 Proc je v dokumentu nakousnute, ze to stoji hromadu penez, ale uz tam neni receno B tj. jak se na takovou expedici sponzori a penize vlastne shani a kolik to stoji? Takove nedustojne dokumenty jsou ok v privatnich archivech, ale proc se neco takoveho promita v kinech nebo televizi? BTW: Kdyz ji dost lidi vycita, ze to vyplazila s kyslikem, tak to mi vadi ze vseho nejmene. A nejvetsi borci jsou tady ()
Klára Kolouchová si rozhodně zaslouží velký obdiv a respekt za svoji houževnatost, cílevědomost, skvělou fyzickou kondici i mentální sílu. Nemám žádný problém s rozčleněním dokumentu na dvě poloviny. Jen bych uvítala, kdyby bylo věnováno alespoň deset minut z celkového času na sestup z K2, který je prý nebezpečnější než samotný výstup. Na to jsem byla dost zvědavá, tak mě pak zklamalo, že o tom nepadla obrazem ani zmínka. (65%) ()
Jiný horolezecký dokument, protože ženský, protože mateřský. Smršť rozporuplných emocí a priorit, proto tolik slz. Má kliku na lidi kolem sebe...Co se týče lezení s kyslíkem, je to tak trochu podvod na hoře i na sobě... Rozhovor: Šerpy s námi lézt nikdo nenutil Výprava psychicky zdecimovaná třemi úmrtími a byla v podstatě na odchodu ze základního tábora domů. Když ale dorazil do tábora Nirmal Purdža, který měl v tom roce projekt zdolat všechny osmitisícovky během sedmi měsíců, dokázal je tak psychicky nabudit, že nakonec na vrchol nejtěžší hory světa vylezlo 24 lidí. ()
Každý kopec je příběh a K2 je velký kopec. Trochu řídké vyprávění o výkonu, který je úctyhodným plněním cíle. I mně chybí hlubší tvůrčí zacílení dokumentu ()
Snímek dokázal naprosto výtečně zachytit úzkost, s jakou se při takovém výstupu na Everest člověk musí potýkat - už jen v kinosále se mi místy těžce dýchalo a pomalu jsem si ani nedokázal představit, jak hrozná zima musí v takových výškách být. A samozřejmě nejvíc napjala část, kde se vlastně ani nevědělo, jestli hrdinka dojde až vrcholu, nebo to celé raději pro dobro sebe a své rodiny vzdá. Body snižuju leda za pomalý rozjezd a příliš protahované pohledy do osobního života - raději bych přidal detaily samotného výstupu, sem tam se dostavil až moc velký skok v čase. Jinak opravdu působivý dokument, u kterého si člověk uvědomí, že takový výstup do 6 kilometrů rozhodně nebude žádná psina. (A ano, souhlasím, že hlavní představitelka i na můj vkus brečela příliš často, až to bylo trochu otravné - emoce být můžou, ale nemusí být pokaždé zachycené na kameře a tvořit tak vstup do každé nové části výpravy.) ()