poster

Vlastně se nic nestalo

  • anglický

    Nothing Really Happened

Drama

Československo, 1988, 86 min

  • LadyPupu
    ***

    "Ty jsi jí před pár lety ublížila a do teďka z toho děláš tragédii." Kačer je tady velmi civilní. Mně se to jeho herectví tady líbilo. Daleko větší problém jsem měla s Brejchovou a Brodskou. Stejně jako u Citlivých míst. Jak kdyby obě byly v křeči. Nevím. Tři hvězdy hlavně za vedlejší postavy (Vašut, Langmajer a Potměšil).(3.2.2016)

  • pytlik...
    **

    Dávám za dvě: nesnesitelné obrazové zpracování vnitřních monologů Brejchové; Kačer s nabarvenými vlasy (nebo vousy?); Brodská i přes své hnědočerné oči překvapivě v mládí přitažlivá; mnou nepochopená scéna v nemocnici, odkud se vrací Brodská domů v postpubertě, ačkoli ji matka opařila v dětství a hospitalizace měla trvat jen pár měsíců; a v neposlední řadě Vašut, který k mému překvapení prokázal, že se v jeho životě vyskytovala i období, kdy dal ránu bez Prostenalu. Neuvěřitelné.(9.2.2013)

  • Schlierkamp
    ***

    Československé drama od slavného režiséra E. Schorma, jenž se k natáčení dostal po sedmnácti letech nuceného odmlčení. Jádrem dramatu je složitý vztah matky a dcery, přičemž matka se svou přehnanou péčí snaží odvrátit pocit viny, jenž ji tíží, neboť své dceři jako malé způsobila svou nešikovností popáleniny. Dvacetiletá dcera Šárka však trauma dávno překonala, baví ji život, její alergie na matku je způsobena nikoli její dávnou chybou, nýbrž přemírou citů, jež však nejsou na místě, a také svojí urážlivou, hysterickou a přemoudřelou povahou. V roli matky, nesoucí letité břemeno viny, se představila J. Brejchová, jež svým vyzrálým a přesvědčivým výkonem zaujala herecky jednoznačně nejvíc, zatímco její dcera T. Brodská opět dokázala, že mnoho talentu od svých geniálních rodičů nepobrala a snímek ji zastihl v její obvyklé póze nafrněné slečinky. Kouzlo dramatického vztahu skutečné dcery a matky, na něž možná režisér spoléhal a které už použil ve svém filmu Lítost, se nekonalo. Snímek celkově působí poněkud nehlubokým dojmem, na což jsem od Schorma nebyl zvyklý a jeho geniální satirické šťouchání do socialistické společnosti také dočista zmizelo. Kromě sympatické redaktorky Brejchové herecky výrazněji zaujal její syn J. Potměšil, dále se ve vedlejších rolích objevil přítel Otakar v podání Schormova kamaráda J. Kačera a horolezec M. Vašut, jehož knihu matka korigovala, zatímco u něho vzplály city k její dceři. Ve snímku se objevilo mnoho nedomyšlených či zbytečných osob, což dramatu rozhodně na kvalitě nepřidá, mám na mysli zejména podivného překupníka J. Pomejeho, ne zrovna chytrého Šárčina nápadníka J. Langmajera či ještě více podivného kolegu redaktora Z. Žáka. Snímek, jehož premiéry se autor nedožil, bych neoznačil přímo za zklamání, složité psychologické mezilidské vztahy jsou zobrazeny dosti citlivě, avšak věhlasu jeho filmů z 60.let se film, zejména kvůli plytkému nosnému tématu a nepovedeným vedlejším postavám, nepřiblížil.(29.3.2016)

  • slunicko2
    ***

    Karla rodí. Co mám dělat? Ukliďte sklep! 1) Film na mě působí, jakoby se tvůrci prostě zastavili u okna, pohlédli ven a chvíli setrvali v pozorování ulice a každodeního lidského hemžení. Absenci nosného příběhu nahrazuje vnímavost ke každodennímu životu pozdně socialistické Prahy. Květa je na školení, vrátí se za 14 dní. 2) Vztah hysterické matky (48letá věrohodná Jana Brejchová) a její dcery, která je na matku alergická (20letá Tereza Brodská) je podán lidsky přístupně, vnímavě a s porozuměním. 3) Ve vedlejších postavách to moc slušelo 22letému Janu Potměšilovi (syn), 28letému Marku Vašutovi (horolezec) a 22letému Jiřímu Langmajerovi (nápadník).(20.3.2014)

  • dobytek
    **

    Divný postavy, divný vztahy mezi nima, divnej příběh, divnej film... Zajímavý je, že Brejchová a Brodská tady hrajou matku a dceru a působí to naprosto nepřirozeně. Brejchová mi navíc připadala jak pod vlivem omamnejch látek. Nad jejim hereckym výkonem jsem chvílema kroutil hlavou. Jinak jsem vůbec nepochopil, co tim chtěl básník říci. Pobavily mě nějaký ty dobový reálie z konce 80. let. Hlavně teda vexlák Pomeje. A pak jsem taky chcípal smíchy z Vašuta, kterej nosil furt pumpky.(30.12.2012)

  • - Jedná se o poslední film Evalda Schorma, který se premiéry bohužel nedožil. (mchnk)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace