Reklama

Reklama

Blanka (J. Brejchová) je zkušená a uznávaná redaktorka jednoho knižního nakladatelství, a právě pracuje na knize mladého horolezce Františka Andrlíka (M. Vašut). Stará se o své dospělé děti Šárku (T. Brodská) a Vojtu (J. Potměšil) a tráví čas se svým přítelem – advokátem Otakarem (J. Kačer). Její život poznamenaly dvě zásadní události, nejprve když nešťastnou náhodou Šárku jako malou opařila a způsobila jí značné popáleniny. A podruhé, když jí zemřel manžel. Hlavně první neštěstí znatelně změnilo chování Blanky k dceři. Za viditelné jizvy na Šárčině těle se neustále viní a věnuje se jí s přehnanou starostlivostí a péči. U nich doma to má ale za následek spíše jen konflikty a vzájemné nepochopení. Šárka je z matky jen podrážděná a čím dál víc se jí protiví, neboť jí matka nevědomky ubírá vlastní životní prostor. Z toho důvodu matce spoustu věcí zatajuje, aby se mohla alespoň někdy svobodně nadechnout... Evald Schorm, uznávaný představitel „československého filmového zázraku“ 60. let, byl za doby tzv. normalizace jedním z „nepohodlných“ tvůrců, kterým byla práce u filmu zapovězena. Jeho posledními filmy se staly na dlouhou dobu Psi a lidé nebo televizní film Úklady a láska – oba z roku 1971. K režii celovečerního filmu se vrátil až po dlouhých sedmnácti letech v době opětovného uvolnění na konci 80. let. Film Vlastně se nic nestalo z roku 1988, o matce, co si až přehnaně klade vinu za něco, co již pominulo, se však stal jeho posledním. Režisér se premiéry filmu nedožil a zemřel čtyři měsíce před ní. Za scénářem stála lékařka, diplomatka a politička Jaroslava Moserová-Davidová – která dlouhá léta působila na klinice popálenin 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. (Česká televize)

(více)

Recenze (30)

dobytek 

všechny recenze uživatele

Divný postavy, divný vztahy mezi nima, divnej příběh, divnej film... Zajímavý je, že Brejchová a Brodská tady hrajou matku a dceru a působí to naprosto nepřirozeně. Brejchová mi navíc připadala jak pod vlivem omamnejch látek. Nad jejim hereckym výkonem jsem chvílema kroutil hlavou. Jinak jsem vůbec nepochopil, co tim chtěl básník říci. Pobavily mě nějaký ty dobový reálie z konce 80. let. Hlavně teda vexlák Pomeje. A pak jsem taky chcípal smíchy z Vašuta, kterej nosil furt pumpky. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Poslední film Evalda Schorma je plný nepochopení, arogance, hysterie a strachu. Dramatický příběh matky a dcery, tím spíš, je-li ztvárněn víceméně v autentickém pojetí Jany Brejchové a Terezy Brodské, včetně výchozí situace, která nabízí poměrně slušný základ pro pozdější vývoj událostí, vypovídá v až bolestně intimní rovině o vztazích deformovaných složitými mezigeneračními rozdíly, o pocitech obou žen, o jejich vzájemné lásce i nenávisti, o nenaplněných milostných vztazích dcery, která touží uniknout ze všední každodennosti. Film je v mnoha ohledech nevyrovnaný, takřka bezprizorní, některé motivy (jako např. vstupní monology Brejchové na kameru) mají spíše dekorativní charakter, jsou zbytečné a pro diváka matoucí – bezesporu se na to všem podepsala únava i skepse, s níž Schorm zápasil v podstatě od okamžiku, kdy mu byla znemožňována či výrazně omezována umělecká činnost. Předčasným skonem byl ukončen nejen život tohoto laskavého a citlivého člověka, ale i šance na znovuvzkříšení Schormova mimořádného talentu, jakým udivoval v šedesátých letech nejen na filmovém plátně, ale později, během normalizace, i na jevišti pražského Divadla Na zábradlí. ()

Reklama

topi 

všechny recenze uživatele

Vlastně se nic nestalo. A vlastně by se vůbec nic nestalo, kdybych si tento snímek odpustil vidět. Tak špatně provedenej a zfušovanej film jsem od Evalda nikdy neviděl. Holt většina režisérů v pokročilejším věku začíná senilnět a vidět svou vlastní zdegenerovanou vizi, jak by měl film vypadat. Byl to jeho poslední režisérský počin a premiéry se ani nedožil. Možná je to způsobeno i tím, že se k režii kvůli komoušům dostal až po sedmnácti letech a takhle to bohužel dopadlo. Naprosto se vytratila aura, která dělala jeho filmy zajímavými a vždy něčím výjimečnými. Vůbec bych ani podle jediného náznaku nepoznal, že by režie odpovídala Evaldově duši. Tohle bylo zdlouhavé tápání, mizerné a hloupé dialogy, velmi špatné herecké projevy všech, i mé milované Janičky Brejchové (její pohledy do kamery, patetické proslovy a moudra ze života, které se prolínaly mezi dějem byly jako pěst na oko). I když Jana Brejchová je i ve skutečnosti matkou Terezy Brodské, zde to působilo, jako by k sobě vůbec nepatřily. Hudba Jana Klusáka jako by ani nevěděla, co a kde má zrovna hrát. Střihy a dramaturgie, nástupy nebo ukončení jednotlivých scén hrůza. Špatně, všechno špatně. Jen z úcty k osobnosti pana Schorma hodnotím za dvě. ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Karla rodí. Co mám dělat? Ukliďte sklep! 1) Film na mě působí, jakoby se tvůrci prostě zastavili u okna, pohlédli ven a chvíli setrvali v pozorování ulice a každodeního lidského hemžení. Absenci nosného příběhu nahrazuje vnímavost ke každodennímu životu pozdně socialistické Prahy. Květa je na školení, vrátí se za 14 dní. 2) Vztah hysterické matky (48letá věrohodná Jana Brejchová) a její dcery, která je na matku alergická (20letá Tereza Brodská) je podán lidsky přístupně, vnímavě a s porozuměním. 3) Ve vedlejších postavách to moc slušelo 22letému Janu Potměšilovi (syn), 28letému Marku Vašutovi (horolezec) a 22letému Jiřímu Langmajerovi (nápadník). ()

lena60 

všechny recenze uživatele

Po dlouhých sedmnácti letech (posledním snímkem natočeným před toto pauzou byli Psi a lidé z roku 1971) byl Schormovi umožněn návrat za kameru. Těžce nemocný a unavený režisér přijal plytký scénář Jaroslavy Moserové bez u něj obvyklé chuti a zápalu pro věc. Nijak se nepodílel na jeho úpravě. A jelikož se nemohl opřít ani o herecké výkony obou hlavních protagonistek, vznikl film nicotný a možná i trochu zbytečný. Tohle Schorm nejspíš neměl zapotřebí. ()

Galerie (19)

Zajímavosti (1)

  • Jedná se o poslední film Evalda Schorma, který se premiéry bohužel nedožil. (mchnk)

Reklama

Reklama