Zrcadlení

Když člověk vážně onemocní, najednou se mu změní žebříček hodnot, začíná přemítat nad smyslem života, má potřebu se vypořádat se strachem ze smrti. V takových chvílích si zpravidla uvědomíme, že život a zdraví je na světě to nejdůležitější. Na druhé straně ale existují lidé, kteří zdraví jsou, přesto však si chtějí sami dobrovolně život vzít. Na tyto ne tak úplně medicínské otázky nechává Evald Schorm hledat odpovědi lékaře a pacienty jedné nemocnice. (11.01.2015)

Monolg dívčiny co si sáhla na život,hodně mě to zasáhlo, takového člověka bych si přál mít za přítele 🙂 Nejvíc si cením asi přátelství, to asi jsem došla k názoru že to je jediná hodnota vůbec mezi lidma. Teda nikoliv tedy láska myslím přátelství. Proč ne láska? Láska se mi zdá sobecká. Tak jaký přátelství? Takový svobodný na stejné úrovni naprosto nezávislý, ale přitom maximální, já nevím já jsem na to snad mladá já pořád hledám co lidi drží nad vodou, to nemůžu pochopit. Někdy si myslím že snad to že nepřemýšlí, že jsou prostě jenom jako nějací živočichové protože živočichové ti si žijou, aniž by to věděli. Ono je to lepší být sama, než než s lidmi s kterými bych měla nějak trpět, to je takový přehnaný a velký ale to že mě to otravuje mluvit, otravuje no… Kdyby se dalo najít něco, já myslím že by to šlo, nějaký přístroj který by navodil frekvence mozku na frekvenci toho druhého, takže by ses nemuselo mluvit dalo by se to sdělovat nějak přímo, protože ty slova jsou často nevhodný já to tak pociťuji... (02.01.2020)

Evald Schorm, slavnější pro své hrané filmy, se v tomto nedlouhém dokumentu snaží o „odraz“ hlubokých lidských tužeb tváří v tvář nemoci a smrti. Protože stejně jako štěstí vyzývá k rychlému uchopení a okamžitému prožití, utrpení nutí člověka naopak k větší kontemplaci, k přemítání nad vlastním životem. Je to prostor, který ve své bezútěšnosti vede k přehodnocování minulosti a předjímání budoucnosti. Je snad nemoc nějakým symbolickým následkem za činy, které jsme spáchali dříve? Využili jsme čas zdraví opravdu dobrým a aktivním způsobem? A jaký způsob je vlastně aktivní a dobrý? Co je podstatnější – užívat si života, nebo ho sdílet s druhými? A co je větším prokletím – je to skutečně smrt a nebo spíš život, který je plný samoty? Velmi podstatné existenciální otázky jsou pak doplněny výbornou Schormovou režií, skvělou hudbou a silnými symbolickými obrazy. (07.12.2016)

vy si ze mne děláte prdel, pane Schorm! jen tak mimochodem vložený závěr třetího Mahlera ve vašem závěru mne dostal na kolena (obrazně). no fakt jsem po pár tónech věděl, jak to zkončí, a byly i slzy (bez nadsázky). vy si snad ze mne děláte prdel. myslim, že to je DG307, kdo zpívá "jaký je smysl života". a jestli jste se na to ptal a šel hledat odpověď do nemocnice - NA PSYCHIATRII?!?! vy si snad ze mne děláte legraci! (18.02.2014)

"Život je potřeba žít v takových dnotěsných úsecích. To znamená - každý den, každý úsek života zároveň v sobě obsahuje uspokojení, cíl, smysl a jestliže člověk ten smysl přítomného okamžiku nedokáže do toho přítomného počínání, do té přítomné práce, když to do toho nedokáže vložit, tak v takovém případě už je to rozhodně kriterium člověka, který kandiduje na psychoneurosu." (26.04.2011)