poster

Chodba šoků (festivalový název)

  • USA

    Shock Corridor

  • Velká Británie

    Shock Corridor

Drama / Mysteriózní

USA, 1963, 101 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Dionysos
    ****

    Jeden moment skrývá obojí – šílenství i triumf rozumu – a ničí klišé, dle něhož génia a šílence dělí jen nekonečně malá vzdálenost: naopak, jediný okamžik komprimující jasnost i zmatení, barevný obraz i ataku černobílého bláznovství nás dovádí k rozuzlení, k výhře, k zisku – za cenu ztráty. Hrdina prochází branou směrem k vítězství, ale tento vítězný oblouk stojí na dvou pilířích… okamžik vítězství je okamžikem hrdinovi prohry. Každý vždy dosáhneme svého cíle, a k němu vede jedna jediná cesta. Něco podobného zažil Bogart v Rayově „In a Lonely Place“, zde však dalo hrdinovo jednání tomuto hrdinovi za pravdu i jej zničilo sice v jednom okamžiku, ale splynutí to bylo pouze časové a kontingentní – Fuller je na vyšší rovině; ukazuje, že vítězné gesto svým samotným pohybem vede k prohře. A naopak. Je škoda, že „Shock Corridor“ i jejich cinéma-direct realistický protějšek „Titicut Follies“ stojí ve stínu v lecčems podobném, ovšem mnohem méně subverzivním, byť se to na první pohled nemusí jevit, „Přeletu nad kukaččím hnízdem“ (není náhodou, že to jíž bylo samozřejmě natočené celé v „barvě“…).(5.3.2020)

  • PogoJoe
    ***

    MFF KV 2011. Mé první setkání s panem režisérem Samuelem Fullerem v rámci jeho pocty na letošním karlovarském festivalu. Novinář se nechá dobrovolně zavřít do psychiatrické léčebny, aby vyřešil vraždu, i přes úpěnlivé prosby své krásné přítelkyně, aby to nedělal, že si tu zahrává s nebezpečnými silami. Novinář Johnny, tvrďák, nad tím jen mávne rukou, protože přece ví, co dělá. Opravdu? Zajímavý snímek z prostředí psychiatrické léčebny. Vtipný i závažný zároveň. Někteří blázni si mě získali - nejvíc asi tlustý spolubydlící, neustále zpívající árie či maník žijící v dobách občanské války, probíhající samozřejmě pouze v jeho hlavě. Některé pasáže mě ale připadaly zbytečně dlouhé a tolik mě neoslovily (například ta řešící otázky rasismu). Film se mi líbil, i když škoda, že se jeho jiskra postupem času trochu vytratila, přesto hodnotím mírně nad průměr.(6.7.2011)

  • kaylin
    ****

    Nesmírně jednoduchý příběh, na první pohled, kdy novinář jde do blázince, aby zjistil pravdu o jednom úmrtí. Už od začátku se dá tušit, jak to vlastně dopadne, ale to vůbec nevadí, protože tady je ta cesta neskutečně zajímavá a nápaditá. To, jaké postavy zde jsou, jaké scény se s nimi odehrávají, to je naprosto jedinečné a snadno se vám to vryje do paměti.(2.5.2015)

  • Toj
    *****

    Možná jeden z Fullerových vrcholů. Naprosto brutální film z blázince. Jednoduchý detektivní příběh upozorňuje možná poněkud okatě na neduhy současné americké společnosti, ale ta humanistická snaha se cení. Opět geniální práce se stylem, brutální násilí, zvrácený humor. Fuller si vyhrál s filmovým vyjádřením postupného šílení hlavního hrdiny. Expresivní formě napomohly i barevné prostřihy. Pokud jste neviděli skvělý dokument "Tigrero: A Film That Was Never Made", tak věřte, že barevné scény vodopádů a indiánů natočil sám Fuller, když se připravoval v Amazonii na svůj film, který se tam měl odehrávat. Velkým plusem pro mě je (podobně jako u Hitchcockova filmu Rozdvojená duše) i ta psychoanalylitická rovina, která možná není stoprocentně věrohodná, ale neuvěřitelně zábavná. btw. Šílenství člověka přesvědčeného, že je důstojník z občanské války si vypůjčil (předpokládám) David Lynch v seriálu Městečko Twin Peaks...(10.7.2011)

  • Radko
    *****

    Nadčasové podobenstvo zakomponované do reálnej príbehovej kostry. Muž hľadá skrytú pravdu o svete, tu zhmotnenej do prípadu neobjasnenej vraždy. Dopracovanie sa investigatívca k záveru je spracované znepokojivou, divokou a zároveň svojrázne humornou formou. Oko a ucho diváka vytrháva z pokojného sledovania práce reportéra v utajení striedanie rôzne spracovaných expresívnych obrazov "syndrómov doby". Občianske nepokoje, infantilizmus, operné árie na upokojenie rozháranej duše a vnucovanie sa. Nejde o reálny obrázok psychiatrickej liečebne. Fuller servíruje súbor spoločenských tráum, ktoré spätne pôsobia aj na nezúčastneného jedinca, sledujúceho iné ciele. Nakoniec v tomto svete rušivých obrazov beznádejne uviazne. Otázne je, či vplyvom podobne expresívne podávaného spravodajstva masmédiami sa spoločnosť postupne už dávno netransformovala na množinu prevažne katatonických schizofrenikov, automaticky opakujúc jednotvárne monotónne pracovné úkony, popri sústavne znižovanej voľnočasovej aktivite, sprevádzanej však občasným prevzatím ceny za nejaký výkon a záchvatmi bezcieľnej zúrivosti.(11.9.2013)

  • - Chodba šoku a následující film Nahý polibek (1964) nedostali povolení na promítání v kinech a to až do roku 1990. (J.A.K.)

  • - V 11. minutě v šatně striptérek na jedné z fotografií je možné jako muže s doutníkem zahlédnout Samuela Fullera, režiséra filmu. (J.A.K.)

  • - Film byl údajně natočen za 10 dní. (J.A.K.)