Shock Corridor
Shock Corridor
Režie:
Samuel FullerScénář:
Samuel FullerKamera:
Stanley CortezHudba:
Paul DunlapHrají:
Peter Breck, Constance Towers, Gene Evans, James Best, Hari Rhodes, Larry Tucker, Chuck Roberson, Neyle Morrow, Bill Zuckert, Paul Dubov, Philip Ahn (více)Obsahy(1)
Johny Barret se nechá zavřít v psychiatrickém ústavu, aby napsal reportáž o vraždě, k níž zde došlo. V mikrokosmu ústavu se odrážejí nejpalčivější problémy celé Ameriky, od rasismu přes nedostatečné vzdělání až po hrůzu s atomové bomby. Johny Barret najde vraha, ale zahubí ho strašlivě ubíjející všední život psychiatrického ústavu. Tento pozoruhodný psychothriller byl natočen podle námětu Fritze Langa. (Karlos80)
(více)Recenze (34)
Vůbec se nedivím, že Fuller byl oblíbeným režisérem Godardovým, blázinec jako panoptikum amerického veřejného života (jižanský rasismus, mccarthismus, protestantské puritánství) předvedený až groteskně (přesto postavy bláznů zahrané podle Stanislavského metody) má podobnou strukturu jako Weekend, i když rámec Fullerova filmu vychází z americké publicistiky, nikoliv intelektuální literatury. ()
NFR 1996 ()
Cvokem snadno a rychle - tak rychle, že mě svrbí prst na 3*. Ale u takovýchhle klenotů, znepokojivých i překvapivě hodně vtipných (laralalaralalaralalaralalarala), se mhouří oči bez problému. (Charlie Sheen se jednou překoksoval, cestoval do minulosti a upravil fazónu Petera Brecka k profilu svému) ()
Podruhé už to takové terno není, hlavně ve srovnání se zajímavějším The Naked Kiss. ()
Koho chce Bůh zničit, toho nejprve připraví o rozum. Mrazivé drama poplatné své době, které bezchybně popisuje rozklad lidské mysli v honbě za hledáním pravdy a kýžené (Pulitzerovy) odměny až na místo odkud není návratu. Studie člověka v černobílé reflektující ďábelská šedesátá léta. ()
Nadčasové podobenstvo zakomponované do reálnej príbehovej kostry. Muž hľadá skrytú pravdu o svete, tu zhmotnenej do prípadu neobjasnenej vraždy. Dopracovanie sa investigatívca k záveru je spracované znepokojivou, divokou a zároveň svojrázne humornou formou. Oko a ucho diváka vytrháva z pokojného sledovania práce reportéra v utajení striedanie rôzne spracovaných expresívnych obrazov "syndrómov doby". Občianske nepokoje, infantilizmus, operné árie na upokojenie rozháranej duše a vnucovanie sa. Nejde o reálny obrázok psychiatrickej liečebne. Fuller servíruje súbor spoločenských tráum, ktoré spätne pôsobia aj na nezúčastneného jedinca, sledujúceho iné ciele. Nakoniec v tomto svete rušivých obrazov beznádejne uviazne. Otázne je, či vplyvom podobne expresívne podávaného spravodajstva masmédiami sa spoločnosť postupne už dávno netransformovala na množinu prevažne katatonických schizofrenikov, automaticky opakujúc jednotvárne monotónne pracovné úkony, popri sústavne znižovanej voľnočasovej aktivite, sprevádzanej však občasným prevzatím ceny za nejaký výkon a záchvatmi bezcieľnej zúrivosti. ()
Rozbieha sa to trochu pomalsie, ale postupne to chyta pod krkom a vsetko paradne vygraduje skvelym zaverom. Obcas skutocne neprijemne, napinave a temne. Funguje to ako detektivka aj ako psychologicky film so silnou myslienkou. Velmi som si to uzil. Jeden z top titulov z psychiatrickej liecebne. 9/10 ()
46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - TRIBUTE TO SAMUEL FULLER - Pocta Samuelu Fullerovi (Shock Corridor / SHOCK CORRIDOR / Chodba šoků) - Námět velmi zajímavý, zpracování již tolik né. Vše mi přišlo totiž dosti přehnané a proto nevěrohodné... - 6. 7. 2011 - kino Městské divadlo - Karlovy Vary - 60% ()
» Kto zabil Sloana v kuchyni ? « 『 No a na túto zapeklitú otázku bude chcieť nájsť odpoveď húževnatý novinár, túžiaci po slávnej a prestížnej Pulitzerovej cene 』Jeho meno je Johnny Barrett, má krásnu frajerku - striptérku Cathy, a necháva sa dobrovoľne zavrieť do blázinca, pretože zinscenujú „incest,” že “brat miluje sestru” ... _ Tu by sa mal inak dopátrať toho, ako sa veci vlastne majú, ale na margo celej tej idey, extrémne riskuje svoje zdravie, čiže celkový duševný stav, že by sa mohol kľudne stať naozajstným p-a-c-i-e-n-t-o-m, teda bláznom ! ? Na malý moment sa ocitne na vedľajšom oddelenom oddelení s narúživými nymfomankami, ale to ešte nie je nič v porovnaní, na čo sa môže v blízkej budúcnosti veľmo tešiť, sarkazmus ? _ Samo za vynikajúceho prispenia d.p. Stanka Corteza, nakrútili s hercom v hlavnej úlohe, Peťom Breckom, excelentný, znepokojivý film, ktorého atmosféra by sa mohla doslova krájať na marné kúsky, a ani to by nemuselo v konečnom dôsledku pomôcť ! Je vôbec nebezpečné predstierať určitý stav jedinca, ktorý sa chce niečoho dopátrať, lebo je viac, než pravdepodobné, že by sa mu to mohlo vypomstiť, keď nebude už žiadnej cesty späť ! Tento film sa dosť podobá napríklad na snímky : z nedávnej doby - Prekliaty ostrov s Leonardom DiCapriom, alebo i taký Prelet nad kukučím hniezdom s Jackom Nicholsonom, má nejaké ponášajúce črty. Páčila sa mi Constance, ktorá ma vzrušujúco priťahovala svojim tanečným sexeappealom, ale na druhej strane sa strašne trápila tým, čo bude s Johnnym ďalej ? A nebolo to nič extra povznášajúce, i keď rozlúskol veľkú hádanku... ()
Je to príliš tenká línia, ktorá rozdeluje zdravého muža od blázna. Samuel Fuller rozbehol svoju jazdu na plné obrátky a ním zvolená filmová reč je neúprosne drsná a realistická. "Koho chce Boh zničiť, z toho najprv urobí šialenca." ()
Hviezdička dole za nasledovnú nezmyselnú scénu. Novinár v utajení má hrať pacienta blázinca. Aby sa tam dostal, predstieral, že je zamilovaný do svojej sestry. Jeho partnerka, ktorá mu pomáha tú sestru stvárniť, dokonca nahlásila, že ju obťažoval, aby to pôsobilo dôveryhodne. A potom sa čuduje, že sa s ňou v návštevnej miestnosti blázinca nechce bozkávať(?!). Navyše ho kvôli tomu podozrieva, že sa stáva skutočným bláznom. A pritom sympatické psycho, ktorému by som inak odpustil klišé a moralizovanie. Ani Ken Russell by sa nehanbil za niektoré psychedelické výjavy. Možno sa nimi aj inšpiroval. Len škoda vyššie uvedeného. ()
Novinář se pokusí vyřešit vraždu v blázinci předstíráním vlastního šílenství. Postupně mu ale začne skutečně propadat. Na některý Fullerových filmech je něco perverzního, nepříjemného. Postupně, vlezle, je do diváka implantována tíseň, aniž by se ukázala příčina. Snová scéna, kdy je s bezmocným hrdinou smýkáno po chodbě a šlehají do něj blesky, jako by ke konci jen ztvrzovala, to, co už divák dávno tuší. Může se to stát komukoliv... Shock Corridor tak poukazuje na tenkou bariéru mezi příčetností a šílenstvím. (a krom toho pranýřuje mnohé americké nešvary jako rasismus, atomové bomby atp.) ()
Erotické dusno ze začátku filmu velmi rychle vyvětrá a nastoupí příběh o hledání vraha v blázinci. Novinář v utajení se žene za senzací a vůbec si nevšímá snad ještě silnějších témat, která jsou kolem něho, o lidech dohnaných netolerantní, rasistickou a chladnou společností k šílenství. První černošský vysokoškolák zhroucený pod tíhou rasistických útoků a měnící se v rasistickou kreaturu, americký voják zajatý v Koreji, který podlehl komunistickému výplachu mozku a dostal doma nálepku zrádce a zbabělce se převtěluje do jižanského generála - to byl přece taky voják na špatné straně, vědec, který se při představě, co můžou jím vyvíjené zbraně udělat, raději stáhne zpět do dětinskosti a bezstarostných her. ____ Fuller umí natočit silné scény, úderné momenty a omamující záběry, ale občas se mu to vymkne z rukou a záběry působí nechtěně směšně - například útok nymfomanek nebo konečné zhroucení novináře a závěrečná diagnóza vyslovená primářem působily brakově a dokonce až parodicky. /3. 9. 14./ ()
Jeden moment skrývá obojí – šílenství i triumf rozumu – a ničí klišé, dle něhož génia a šílence dělí jen nekonečně malá vzdálenost: naopak, jediný okamžik komprimující jasnost i zmatení, barevný obraz i ataku černobílého bláznovství nás dovádí k rozuzlení, k výhře, k zisku – za cenu ztráty. Hrdina prochází branou směrem k vítězství, ale tento vítězný oblouk stojí na dvou pilířích… okamžik vítězství je okamžikem hrdinovi prohry. Každý vždy dosáhneme svého cíle, a k němu vede jedna jediná cesta. Něco podobného zažil Bogart v Rayově „In a Lonely Place“, zde však dalo hrdinovo jednání tomuto hrdinovi za pravdu i jej zničilo sice v jednom okamžiku, ale splynutí to bylo pouze časové a kontingentní – Fuller je na vyšší rovině; ukazuje, že vítězné gesto svým samotným pohybem vede k prohře. A naopak. Je škoda, že „Shock Corridor“ i jejich cinéma-direct realistický protějšek „Titicut Follies“ stojí ve stínu v lecčems podobném, ovšem mnohem méně subverzivním, byť se to na první pohled nemusí jevit, „Přeletu nad kukaččím hnízdem“ (není náhodou, že to jíž bylo samozřejmě natočené celé v „barvě“…). ()
Hodně velká kvalitka. Novinář se v honbě za pulizerovou cenou nechá zavřít do blázince, aby vyřešil příběh vraždy jednoho z pacientů. No a jak se dá čekat, tak mu z toho taky trochu hrábne. Příběh je sice jednoduchý, ale film je silný v zobrazení rozkladu mysli a šílenství vězňů. ()
Čo človek neurobí pre slávu. Nie vždy to ale skončí úspechom. Môže sa o tom presvedčiť aj ústredný ´´hrdina´´ tohto cvokatého snímku. Rozhodne neodporúčam divákom pravidelne navštevujúcich psychológa. ()
Film byl natočen v době, kdy byly duševní choroby pro většinu diváků ještě tabu. Pojednává o tom, že se zdravím či nemocemi naší psýchy není radno si zahrávat, natož pak předstírat tento neduh. Neboť již nemusí být cesta zpět. ()
Nesmírně jednoduchý příběh, na první pohled, kdy novinář jde do blázince, aby zjistil pravdu o jednom úmrtí. Už od začátku se dá tušit, jak to vlastně dopadne, ale to vůbec nevadí, protože tady je ta cesta neskutečně zajímavá a nápaditá. To, jaké postavy zde jsou, jaké scény se s nimi odehrávají, to je naprosto jedinečné a snadno se vám to vryje do paměti. ()
MFF KV 2011. Mé první setkání s panem režisérem Samuelem Fullerem v rámci jeho pocty na letošním karlovarském festivalu. Novinář se nechá dobrovolně zavřít do psychiatrické léčebny, aby vyřešil vraždu, i přes úpěnlivé prosby své krásné přítelkyně, aby to nedělal, že si tu zahrává s nebezpečnými silami. Novinář Johnny, tvrďák, nad tím jen mávne rukou, protože přece ví, co dělá. Opravdu? Zajímavý snímek z prostředí psychiatrické léčebny. Vtipný i závažný zároveň. Někteří blázni si mě získali - nejvíc asi tlustý spolubydlící, neustále zpívající árie či maník žijící v dobách občanské války, probíhající samozřejmě pouze v jeho hlavě. Některé pasáže mě ale připadaly zbytečně dlouhé a tolik mě neoslovily (například ta řešící otázky rasismu). Film se mi líbil, i když škoda, že se jeho jiskra postupem času trochu vytratila, přesto hodnotím mírně nad průměr. ()