Pán a sluha

Pán a sluha je dobře vydařená komedie. Hrají : F.K. Veselý, Jindřich Plachta, Eva Gérová. Ladislav Tůma (Frant.Krištof Veselý) se nečekaně dočká dědictví po bohatém strýci, který žil v Africe. Odkázaný jeden a půl milionu dostane jen v případě, že zaměstná jeho věrného komorníka Vlastimila Chytráčka(J.Plachta), a zůstane s ním tak celý rok. To chudému úředníkovi značně zkomplikuje život. Plat sice dostává komorník ze strýcových peněz, ale skutečnost, že zaměstnává komorníka, má pro něho těžké následky. Tůma přijde o práci, a snoubenku Hanu (Eva Gérová). (09.02.2007)

Pranic jsem od této komedie nečekal, ale byl jsem více než mile překvapený. Je to sice již stá variace na téma dědictví, která se snad točí kolem každého prvorepublikového (a vlastně i protektorátního) filmu, ale v tomto případě je velmi úspěšně zvládnuta. Hlavní doménou je perfektní Plachta (jeho vtípky byly k popukání) a humornou notu držel jako obvykle i Trégl. Gérová pak oslňovala příjemným a nenuceným herectví a Krištof-Veselý se k ní perfektně hodil. I přes to, že režisér Schorsch natočil pouze dva filmy, se může pyšnit prvorepublikovým nadprůměrem. Z filmu čiší pozitivní nálada, kdyby jen diváci věděli, že v den premiéry se o nás rozhodovalo v Mnichově... (26.03.2014)

Dědictví, láska, podnikatelský záměr plus právnická klička. Básník, komorník a sportsmen. "Vodpusť můzo, že tě klamu, budu básnit pro reklamu." Přesvědčivé herectví (Filipovského miniatura) a pocta kanoistice i fotbalovým fanouškům. V předvečer mobilizace ♫ "zní píseň svobody, mládí a přírody ... abychom zvítězili" s gondoliérem Plachtou na zádi. (01.01.2013)

„Odpusť múzo, že tě klamu, budu básnit pro reklamu!“ Prvních 15 minut slabota. Naštěstí se film pak sice těžkopádně, ale přece jen rozjede, když „Čajtrsek“ dorazí do Tůmova bytu. Potom už dojde i na nějakou tu vtipnou dialogovou výměnu, a hlavně herectví pánů Plachty a Trégla, kteří tu opravdu září. Když se dá totiž dohromady gentlemanský sluh….komorník (!) Chytráček (takový druhý Saturnin) a zanícený básník Mourek (dokonale vyparáděný, nesnášející houpání, pošilhávající po gazelách a trousící rýmy na požádání), je to parádní zábava. Bohužel jsou v tom docela osamoceni, protože ostatní postavy jsou poměrně mdlé (ani představitel hlavního hrdiny příliš nebaví). Ale díky tomuto filmu už znám tu správnou odpověď, když se mě někdo zeptá, jak se mám, vím, co to znamená „tříčtvrteční abstinent“, a zapamatuju si, že na neodbytné domácí je vhodné narukovat s otráveným oštěpem. Za mě to budou slabší 4*. „Třeba nějakou básničku, že byste mu řek?“ - „Von má rád?“ - „Strašně.“ - „Tady vo tom jezeru.“ - „Není dlouhá?“ - „Né, dvacet stránek.“ (17.11.2019)

On je sportsman a ona půvabná dcera prezidenta sportovního klubu. Nečekané a neobvyklé dědictví v podobě sluhy s perfektním vystupováním se ovšem neslučuje s existencí chudého úředníka, kterého v zaměstnání i v soukromém životě čekají horké chvilky. Ovšem nikde není psáno, kdo má být sluhou a kdo pánem... Tvůrci vypilovali příběh málem k dokonalosti – především scény s kropením chodců, pojízdnou rychložehlírnou a zmařenými zásnubami jsou nejen vtipné, ale mají také správně načasovanou pointu a zaujmou tím i náročnějšího diváka. Z herců nelze nevyzdvihnout Jindřicha Plachtu, který v roli oddaného komorníka vytvořil rozkošnou figurku, zábavnou a svrchovaně bezprostřední, a Václava Trégla, jehož krejčík, oddaný poetickým (sebe)klamům, vnáší do filmu žádaný a žádoucí komediální esprit. Láska, mládí, píle, odhodlání, vytrvalost a také nakažlivý optimismus, který z tohoto půvabného filmu doslova prýští, sebou strhává i současného diváka, unášeného na vlnách tehdy ještě nezlom(e)né prvorepublikové demokracie. (05.10.2008)