Režie:
Walter SchorschScénář:
A. Jaroslav UrbanKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Roman BlahníkHrají:
František Krištof-Veselý, Jindřich Plachta, Václav Trégl, Eva Gerová, Rudolf Deyl st., Vítězslav Boček, Raoul Schránil, František Roland, Bedřich Veverka (více)Obsahy(1)
Jindřich Plachta v úsměvném příběhu o neobvyklém dědictví. Mladý muž Láďa Tůma získá s dědictvím po bohatém strýci i strýčkova oblíbeného komorníka Vlastimila Chytráčka, se kterým musí mít po dobu jednoho roku uzavřenou pracovní smlouvu. Ta je podmínkou k získání dědictví. Chytráček se o nového pána stará stejně oddaně, jako se staral o jeho strýce. To však přináší mladíkovi mnoho komplikací - v zaměstnání i v lásce... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (46)
Osvobozující optimistický dojem - zlatá třicátá léta (alespoň ve filmu). ()
Film, který stojí a padá na výkonu Jindřicha Plachty, jemuž tentokrát zdatně sekunduje V. Trégl. ()
Divácky stále oblíbený, vyhledávaný ale hlavně tedy optimisticky laděný snímek. Zajímavý námět, výtečné zpracování.. Film od režiséra Waltera Schorsche, který moc netočil, spíše pak působil jako asistent režie. Jeho dva jediné filmy za zmíňku však stojí. Hlavním lákadlem filmu bylo určitě obsazení Jindřicha Plachty coby sluhu gentlemana. Tato role mu byla ušitá snad přímo na tělo (ale hlavně tyhle ty obyčejné role obyčejných lidí mu vždy šli velmi perfektně podobně jako třeba ve Třech mužích ve sněhu s Hugo Haasem aj.), lepšího sluhu komorníka jsem v československém filmu snad ještě neviděl. Dokonce si troufám říct že předčil i takového Saturnina nebo Nového sluhu z filmu "Velbloud uchem jehly", ale to byla jen menší rolička. Pozadu však nebyl ani sympatický Kryštof Veselý nebo Václav Trégl jako básník Mourek, který se zde právě s J. Plachtou skutečně skvěle doplňoval a vypadalo to na nově rodící se komickou dvojici, já jen dodám že už ve stejném roce na sebe upoutali pozornost v Cikánově snímku "Milování zakázáno", při ejdné parádní scéně...Zajímavý komentář: Zloděj kol. Film na který se kdykoliv znovu podívám a pro který mám slabost... ()
„Odpusť múzo, že tě klamu, budu básnit pro reklamu!“ Prvních 15 minut slabota. Naštěstí se film pak sice těžkopádně, ale přece jen rozjede, když „Čajtrsek“ dorazí do Tůmova bytu. Potom už dojde i na nějakou tu vtipnou dialogovou výměnu, a hlavně herectví pánů Plachty a Trégla, kteří tu opravdu září. Když se dá totiž dohromady gentlemanský sluh….komorník (!) Chytráček (takový druhý Saturnin) a zanícený básník Mourek (dokonale vyparáděný, nesnášející houpání, pošilhávající po gazelách a trousící rýmy na požádání), je to parádní zábava. Bohužel jsou v tom docela osamoceni, protože ostatní postavy jsou poměrně mdlé (ani představitel hlavního hrdiny příliš nebaví). Ale díky tomuto filmu už znám tu správnou odpověď, když se mě někdo zeptá, jak se mám, vím, co to znamená „tříčtvrteční abstinent“, a zapamatuju si, že na neodbytné domácí je vhodné narukovat s otráveným oštěpem. Za mě to budou slabší 4*. „Třeba nějakou básničku, že byste mu řek?“ - „Von má rád?“ - „Strašně.“ - „Tady vo tom jezeru.“ - „Není dlouhá?“ - „Né, dvacet stránek.“ ()
Evi Gerová a FKV se k sobě báječně hodili. ()
Walter Schorsch má za sebou dva zajímavé filmy. Zatímco Včera neděle byla je spíše taková dámská volenka, Sluch a pán je zaměřen především na pány. Nejsou o žádnou taškařici a komediálními figurani, spíše o vlídný úsměvný příběh, který je postavený na umírněném herectví Jindřicha Plachty a na slovních hříčkách. ()
Je v podstatě jedno, kdo je v tomto filmu momentálně pánem a kdo sluhou a kolikrát se tyto role vymění, protože všemu suverénně dominuje Jindřich Plachta. Velmi vydařená je figurka Václava Trégla a sympatický je i výkon Františka Krištofa-Veselého, slovenského tenoristy, který si zahrál, zazpíval a příležitostně i zastepoval v několika českých filmech. Zde na "nucený" zpěv nedošlo a celkové atmosféře i jeho výkonu to prospělo. Je zvláštní, jak lze několika záběry přírody a příjemnými hereckými výkony evokovat mládí, lásku a optimismus. Ale abych znovu vypíchl Plachtův výkon, který ční vysoko nad zbytkem filmu: "To byl strýček úplný abstinent?" - "Tříčtvrteční. Tři whisky, jednu sodu." Asi tak nějak vypadá dokonalý "sluha-gentleman". ()
Ty jo, asi dvouvteřinové cameo Kamila Běhounka - děkuji. ()
Co všechno může způsobit jedno dědictví, které má ovšem jeden malý háček, jednu malou podmínku? Jindřich Plachta zde exceluje v roli komorníka, neboli sluhy gentlemana, Chytráčka, který se po dlouhé době vrací do vlasti z Jižní Afriky. A svým vytříbeným a uhlazeným chováním způsobí nejednu radost i starost – obsazení Plachty do této role bylo opravdu trefou do černého! Navíc ho skvěle doplňuje Václav Trégl, takže je o zábavu postaráno a já mohu tuto povedenou komedii jen a jen doporučit! ()
70% Pár opravdu povedených momentů a taky ukázka všemožných prolínaček dostupných ve třicátých letech... ()
Předválečná pohodovka plná zvratů a optimismu, kde nic není problém, řešení je vždy po ruce a padouch nemá nejmenší šanci. Ani po téměř osmdesáti letech a minimálně patnácti reprízách pro mě neztratila kouzlo. Plachta nemá chybu a sympaťák Veselý stále působí jako nevyčerpatelná nabíječka pozitivní energie. ()
On je sportsman a ona půvabná dcera prezidenta sportovního klubu. Nečekané a neobvyklé dědictví v podobě sluhy s perfektním vystupováním se ovšem neslučuje s existencí chudého úředníka, kterého v zaměstnání i v soukromém životě čekají horké chvilky. Ovšem nikde není psáno, kdo má být sluhou a kdo pánem... Tvůrci vypilovali příběh málem k dokonalosti – především scény s kropením chodců, pojízdnou rychložehlírnou a zmařenými zásnubami jsou nejen vtipné, ale mají také správně načasovanou pointu a zaujmou tím i náročnějšího diváka. Z herců nelze nevyzdvihnout Jindřicha Plachtu, který v roli oddaného komorníka vytvořil rozkošnou figurku, zábavnou a svrchovaně bezprostřední, a Václava Trégla, jehož krejčík, oddaný poetickým (sebe)klamům, vnáší do filmu žádaný a žádoucí komediální esprit. Láska, mládí, píle, odhodlání, vytrvalost a také nakažlivý optimismus, který z tohoto půvabného filmu doslova prýští, sebou strhává i současného diváka, unášeného na vlnách tehdy ještě nezlom(e)né prvorepublikové demokracie. ()
V čase dospívání jsem já, ale i řada tehdejších kamarádů chtěli být finančně zajištění a dospívat v 30. letech. A i tenhle gentlmenský film k této touze vybízel. Ach, jak je krásné být naivní... ()
"Když šijete tak špatné básně, jistě píšete dobré obleky !!" ;) ()
z rozhovoru komorníka, pana Chytráčka (Čajtrsek), s novým pánem (takto synovcem jeho bývalého pána): Ch: Váš strýček píval také denně sodu. P: On byl úplný abstinent? Ch: Tříčtvrteční. Třikrát sodu, jednou whisky. ()
Jindřich Plachta byl okouzlující jako Vlastimil Chytráček, ale už jsem s ním viděla mnohem lepší filmy. No, nemůže být každý den posvícení. Kdyby tady Jindřich Plachta nehrál, tak se možná ani o tomhle filmu nedozvím a nebudu chtít vědět o co vlastně jde. Škoda, že to nebylo bláznivé nebo nějak jinak potrhlé. Takhle jsem se chvílemi i nudila. ()
Pán a sluha nebo sluha a pán? Hlavní je, že nakonec dědictví padlo kam mělo, i když šlo přes nemalé útrapy. 70% ()
Pán a sluha je dobře vydařená komedie. Hrají : F.K. Veselý, Jindřich Plachta, Eva Gérová. Ladislav Tůma (Frant.Krištof Veselý) se nečekaně dočká dědictví po bohatém strýci, který žil v Africe. Odkázaný jeden a půl milionu dostane jen v případě, že zaměstná jeho věrného komorníka Vlastimila Chytráčka(J.Plachta), a zůstane s ním tak celý rok. To chudému úředníkovi značně zkomplikuje život. Plat sice dostává komorník ze strýcových peněz, ale skutečnost, že zaměstnává komorníka, má pro něho těžké následky. Tůma přijde o práci, a snoubenku Hanu (Eva Gérová). ()
Plachta je vyborny snad v kazdem filmu, zde ovsem dominuje neskutecnym zpusobem... Skvele hlasky, zabavny namet... Sam se divim, ze jsem tento film pro pametniky jeste nevidel. ()
Zápletka je v základu velmi jednoduchá, ale aby byla funkční, musely se postavy zachovat poněkud nepravděpodobně. To je ovšem u předválečných komedií běžné. Tou přidanou hodnotou, kvůli které jim to divák odpustí, jsou opět herci. Trio Veselý, Plachta, Gerova jsem v poslední době viděl třikrát, ale jejich energie i verbální projev, se mi jen tak neomrzí. Na mé hodnocení má velký vliv nostalgie a sympatie, které vůči předválečným hvězdám chovám. ()