11 barev ptáčete

Loňské uvedení životního projektu režiséra Václava Marhoula, dramatu "Nabarvené ptáče", hýbalo českými i zahraničními médii, film byl vybrán jako český zástupce do boje o Oscara pro nejlepší zahraniční snímek (bohužel neúspěšně) a pochopitelně ovládl i výroční České lvy (výhra 10 sošek). Během natáčení vznikl dvouhodinový celovečerní dokument, který je ke spatření nejen na Blu-Ray "Ptáčete", ale byl také letos na jaře uveden do kin. Jednotlivými 11 kapitolami dokumentu provází představitel hlavní role, mladý neherec Petr Kotlár. Jeho voiceover ale mnohdy působí rušivě a jde poznat, že chlapec deklamuje text, který mu někdo napsal. Mnohem zajímavější tak jsou samotné záběry z natáčení, které probíhalo chronologicky, divák znalý filmu se tak může vrátit k jednotlivým scénám a dozvědět se něco málo o jejich zákulisí. Samotné realizaci ale předcházelo mnoho let komplikací, ať už se získáním práv na zfilmování knihy, tak s akutním nedostatkem financí. Této „předehře“ je ale v dokumentu věnováno jen několik málo minut, což mě docela mrzelo a ovlivnilo mě v závěrečném hodnocení jinak zajímavého „filmu o filmu“. (30.05.2020)

Solidní making of dokument. Pro televizi nebo DVD/BD. Uvedení v kinech bych chápal, kdyby šlo o součást kampaně před Českými lvy (po vzoru oscarového „For Your Consideration“), ale film měl jít původně do distribuce čtyři dny po předávání, tak nevím...___ Vyprávění se omezuje na produkci (mnohaletý vývoj je shrnut cca do dvou minut, na uvedení vůbec nedojde) a je stejně lineární jako u filmu, což vzhledem k chronologickému natáčení vede k tomu, že nám je znovu přímočaře, a bez vypuštění záběrů nesdělujících nové informace, převyprávěn celý příběh. Rozdělení do jedenácti kapitol (podle míst a doby natáčení) pomáhá s rytmizací, ale stejně toho není mnoho, co by po dvě hodiny podněcovalo zvědavost a drželo pozornost. Vše probíhá nezvykle hladce a například urputnost, s jakou je při každé příležitosti opakováno, že žádnému zvířeti ani dítěti nebylo ublíženo, je až kontraproduktivní.___ Marhoulovi sice párkrát ujedou nervy a někoho pošle do prdele, občas padají kroupy, když má svítit slunce, ale jinak jsou všichni prezentováni jako dobře sehraní profesionálové a velcí kamarádi. Shánění peněz, které by mohlo zajistit nosnější dramatický rámec, případně reakce polských médií na adaptování nenáviděné předlohy, se až na jednu zmínku neřeší.___ Nekritickou fascinaci světem filmařů jako kdyby měla omlouvat zvolená vyprávěcí perspektiva. V Nabarveném ptáčeti Petr Kotlár mlčí a pozoruje. Tady nás svým mimoobrazovým komentářem provází celým natáčením. Obdivně představuje jednotlivé členy štábu a vysvětluje, jaká je jejich práce. Z volby slov a patetického tónu je ale zřejmé, že nemluví za sebe, ale čte scénář. Osvětlovače například charakterizuje slovy „drsní chlapi, ale citlivé duše“. Filmu to společně s emotivní hudbou, nesmyslně dramatizující některé situace z natáčeného filmu (např. židovský transport), zpomalenými záběry a předčítáním úryvků z knihy, kdy sice vidíme Kotlára s knihou, ale slyšíme hlas jiného herce, ubírá na přesvědčivosti.___ Mnohem autentičtější jsou momenty přímo z placu, kdy Kotlár mluví sám za sebe, svá sdělení nezabaluje do pěkných frází a neskrývá, že ho natáčení občas otravuje („Já nechci onemocnět kvůli blbýmu filmu“). Jakkoli bych ocenil, kdyby film rekapituloval produkci s větším odstupem a obsahoval víc záběrů v „syrovém“ stavu, bez hudby a komentáře, současně tomu zaujetí rozumím. Zvlášť když je režisérem (autorem scénáře, kameramanem a střihačem) člověk, který s Marhoulem a jeho štábem strávil tolik času. Jen v důsledku holt nejde o tak výjimečný dokument, jaký by si Nabarvené ptáče zasloužilo. (21.05.2020)

Naprosto fascinující dokumentární portrét toho, jak Marhoul pozvedl českou kinematografii o pár levelů výš. A to se musí cenit. (04.07.2020)

Filmy o natáčení filmu bývají zvláštní disciplína, ve které se všichni dvacet minut poplácávají po ramenou, jak jsou všichni skvělí a natočili super biják. Roztáhnout to na dvě hodiny mohlo být smrtící, ale nakonec mi tenhle dokument o vzniku filmu přišel o dost lepší než natočené dílo samotné. (Ale před Václavem Marhoulem stejně smekám.) (21.10.2021)

Tento dokument bol na mňa až príliš časovo pretiahnutý. Dvojhodinový snímok o tvorbe iného snímku je too much. Bolo to síce vyčerpávajúce, ale zas sledovať, ako Petr oslavuje narodeniny už bolo podľa mňa zbytočné. A podobných pasáží tam bolo viac. Inak ale sa divák dozvie dosť veľa vecí zo zákulisia a samotný film je určite jedno z tých lepších filmových prekvapení českej kinematografie. 65 % (04.11.2021)