Hodíme sa k sebe, miláčik...?
Režie:
Petr SchulhoffScénář:
Petr SchulhoffKamera:
Jiří VojtaHudba:
Karel SvobodaHrají:
Vlastimil Brodský, Jana Brejchová, Regina Rázlová, Josef Bláha, Iva Janžurová, František Peterka, Vladimír Menšík, Stella Zázvorková, Eva Jiroušková (více)Obsahy(1)
Na počátku zahlédne Marta svatbu své kamarádky Aleny. Potom jde do blízkého železářství pro kroužky na záclony. Po prodavaččině tradičním "nemáme" si nechá zavolat vedoucího Viktora Tomáše. Ten se jí omluví, že zboží není na skladě a vzápětí jí vyzná lásku a požádá ji o ruku. Večer jej doma čeká nemilé překvapení. Všude je nepořádek a Marta, která místo večeře hledá svatební fotografie mu vyčte, že scénku s kroužky, kterou si rok co rok připomínají své seznámení, stále více odbývá. Viktor se marně domáhá večeře a pak se na nápad Marty vydají na návštěvu novomanželky Aleny, která je mimochodem skvělá kuchařka. Idylka, která u kamarádky vládne oba hosty překvapí. Alena jim však prozradí, že si tentokrát (vdávala se již potřetí) nechala najít ideálního partnera pomocí počítače. Marta s Viktorem zapochybují, zda se k sobě vůbec hodí a navštíví proto kybernetický ústav, kde počítač zjistí, že jejich manželství se rovná hazardu. Nechají si pro sebe najít ideální partnery a přes důrazné varování tetičky Emilky se rozhodnou se svými "ideálními partnery" sejít. Jenže jak už to v českých komediích bývá, všechno se řádně zamotá, protože ani jeden z nich se napoprvé nesetká s tím pravým. Hudební skladatel Petr Karát místo sebe poslal na schůzku s Martou instalatéra Frantu a Viktor navštíví ordinaci "své" doktorky Tuchlové právě v den, kdy ji zaskakuje energická Soňa Brčková. Jak už to končívá, sejdou se nakonec všichni aktéři, včetně tetičky Emilky, Aleny a jejího ideálního manžela, pravých i nepravých ideálních partnerů u Tomášů a vypukne ten pravý šťavnatý zmatek, který dělá komedii komedií... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (159)
Velmi dobrá komedie postavená především na skvělých výkonech herců (ale která ne ?). Vedle výborných hlavních postav zde excelují především Iva Janžurová a její "Kája" František Peterka, jejichž ZELENKAVÁ mi přijde na mysl vždy, když vybírám vhodnou barvu pro cokoli :) ()
Snad jediný film, ve kterém Regina Rázlová nepřehrává. ()
Další z průměrných komedií, která těží jen a jen z přítomnosti velkého množství hereckých hvězd. ()
„Vy jste maniak!“ – „Snad.“ Menšík, Janžurová, Brodský či Zázvorková v podarenej situačnej komédii o tom, čo sa stane, ak sa ľudia začnú riadiť tým, akého partnera im poradí počítač. A čo sa stane, ak sa pomýli. Najmä streštené finále je úplne šialené - v jednej miestnosti sa stretne sedem postáv a je to smršť. Dodnes finále rozosmieva svojím švihom a väčšou či menšou genialitou hercov. Plus skvelé hlášky („Ale pani Martičko, tady jde o PRINCIP!“). ()
Dráždí mě, že se každý novinový pisálek povýšenecky naváží do komedií Petra Schulhoffa, kdykoli se objeví v tv. Takové ty melodramatické nářky, jak strašlivě utrpěla česká kultura, když televize podvacáté zreprízovala "Miláčka" atd. Jak ubohé je strefovat se zas a znovu do snadného terče, jakým je označení "satirická komedie", je-li tato natočena během normalizace. Ono je to trochu jinak. Schulhoff točil vpodstatě klasické americké crazy komedie, zasazené do českého prostředí. Satirická nálepka sloužila jako vějička pro schvalovací orgány. Jen pro zajímavost: i dvojice Svěrák-Smoljak tak začala a na titulní stranu scénáře Jáchyme, hoď ho do stroje! nastražila jako motto (vymyšlený) citát Marka Twaina "Neukazuj dlaně cikánce. Plivni si do nich a ukaž, co umíš." :-) Ale zpátky k Schulhoffovi: tři z jeho komedií jsou opravdu ušmudlané socialismem, tři jsou ale neutrální a Hodíme se k sobě, miláčku? je první z nich. A s nejlepším scénářem. Když to přeženu, tak řeknu, že zápletka a postavy by obstály i v manhattanských ulicích a bytech v nějaké konverzačce Neila Simona. Když pominu nedodané kroužky na záclony, v celém filmu není nic, co by se bezprostředně týkalo doby vzniku. Tři postavy (Bláha, Menšík, Filipovský) dokonce provozují cosi jako soukromé podnikání; kostýmy, interiéry, dialogy... vážně to někomu připomíná reálný socialismus? Mně tedy ne, zato se královsky bavím. 80% ()
Pokaždé, když tenhle film chytím v televizi, rád se podívám. Po mnoha takových zhlédnutích musím zvýšit hodnocení na maximum, protože mě to prostě pořád baví. Výborní herci, skvělé a vtipné dialogy tak, jak to mám na českých komediích rád! A taky pár zlidovělých hlášek, jako třeba "Ale ten tón! Ten tón!". ()
Jen za pár Janžurová+Peterka, který se později znovu pod taktovkou Petra Schulhoffa osvědčil...Kájo, Kájíku.....Martičko, to je zelená? To je zelenkavá... ()
Povedená komedie s vynikajícím hereckým obsazení v čele s Ivou Janžurovou a Františkem Peterkou, kteří si mě získali jejich zelenkavou :-)..... ()
"Máš hlad vždycky, když já chci prožít něco krásného." Vždy jsem považoval za ideální partnerku krásku typu Marty, ale bez její citlivý dušičky. Prostě holku do nepohody, která mi uvaří, opraví mi auto a večer se se mnou mrkne na fotbal. Kromě toho, že výskyt takovýho stvoření dosud nebyl vědecky prokázán, tak se mi tento snímek snaží nabulíkovat, že by to nefungovalo. Že moje ženská verze by mě štvala. Tomu sice nevěřím, ale červíček pochybností hlodá. Ale to je jedno, protože tady mě nadchlo fantastický kybernetický pracoviště, italská domácnost Aleny s Kájou a samozřejmě Marta se svými špekovými knedlíky. A taky jsem se naučil balit ženský na kroužky od záclon, což už doufám nikdy nevyužiju. ()
Spíše lepší než horší oddechová komedie vrcholné normalizace nepostrádá "šťávu" nápadu a kvalitu provedení. Záměr - natočit původní českou rozvernou komedii - se zdařil nad všechno očekávání. Nicméně hranice dobrého nápadu a dobrého provedení překročena nebyla - slovo "vynikající" by v tomto případě bylo víc než nepřesné. Stejně nesmyslné je naopak brát MILÁČKOVI to, co v něm prokazatelně je - soulad páru Brejchová-Brodský je přitom jen jedním z kamínků pomyslné mozaiky vesměs kvalitního hereckého obsazení. To, že není důvod k nadměrnému jásotu, neznamenaná, že se tím dává prostor pro nadměrné truchlení a zatracování. Tím spíš, že za tento mírný nadprůměr by dnešek současného českého hraného filmu byl víc než vděčný, ()
Naťahované ako stará štrufandľa (pančucha) a ku koncu nevtipne prekombinované. Menej vydarená variácia Jáchyma hodeného do stroja. ()
Snímek o přitahujících se protikladech. Všechny komedie Petra Schulhoffa jsou takové správně české a ukazují dokonale a vtipně naší povahu, ale tento film je - z těch komediálních - jeho nejlepším a nejzábavnějším. Nikdy si ho nenechám utéct v televizi. ()
Milý a jemně vtipný film, během jehož sledování mám od začátku do konce permanentní úsměv na rtech. Zbožňuji hlavně scénu, kdy Josef Bláha ve svém bytě sedne ke klavíru a začne Janě Brejchové hrát neskutečně dramatickou skladbu, kterou pro ni složil. A jedinou chybu nemá ani závěrečná několikanásobná konfrontace v bytě Tomášových, při které se už tradičně chechtám jako blázen. Tři a půl hvězdy zaokrouhluji nahoru. Rád. ()
Milá komedie s prvkem sci-fi. :-) ()
Brodského v podobných rolích miluji, obzvláště s manželku Brejchovou, ale toto je velmi slabý film, který i přes zajímavou myšlenku nemá nic moc co nabídnout. Uznávám ovšem jeho zásluhu, že se „zelenkavá“ stala kultovní barvou. Neméně nezapomenutelná je však Bláhova balicí otázka „Taky si připadáte tak abstraktně?“. (Dvě hvězdy, nicméně: argenson, Oskar). ()
Po detektivních příbězích se Petr Schulhoff pouští do autorských, satirických komedií, postavených na měšťáctví a zažitém tempu své doby. I když vrcholy měšťáckého soužití přišly až po tomto snímku, lze se i zde dobře bavit. Originální myšlenka a řada skvělých herců. Jana Brejchová, která je výjimkou v režisérových filmech, všemu dodává něžnost a půvab. Její oholené podpaží muselo ve své době vyvolávat u žen doslova revoluční myšlenky. Nicméně překonat zde herecky Ivu Janžurovou, je nemožné. Její postava Aleny Kučerové je jedna z mých nejoblíbenějších, které kdy ztvárnila. ()
Ten film viac doceníte, len čo si uvedomíte, že ide o "Husbands and Wives" od Woodyho Allena avant la lettre. Woody by to síce urobil trochu ináč (najmä by to okorenil pikantnejším "orálnym" humorom), ale groteskný partnerský guláš je vlastne presne to, čomu sa venuje stále dookola. Brejchovú s Brodským by pokojne mohli hrať Mia a Woody, Rázlovú a Bláhu zase Streisandová a Pollack. Janžurovú by nemohol hrať nikto, za oceánom takýto potenciál nemajú. Schullhof nerobí žiadnu normalizačnú komédiu, jednoducho uvažuje nad tým, akí sme všetci neznesiteľní a neznášanliví, no napriek tomu túžime s niekým existovať. ()
Film, na němž mě nejvíc zaujaly 3 věci: 1) to, jak strašlivě za těch skoro 50 let zastaral (opakování vtipu s vyprodanými kroužky na záclony - v prodejně železářství na Staromáku, příšerné dobové kostýmy a účesy, dnes již nemyslitelné mytí auta na břehu Vltavy v pražském centru, dnes již nesrozumitelné narážky typu "Fifi pírko", všichni tam neustále a všude kouří, a kapitola sama pro sebe jsou megatrapné scény s předpotopním počítačem, respektive rekvizitou, která je za něj vydávána), 2) to, že tam snad polovina herců nosí paruku (u Brejchové bych za to ruku do ohně nedal, ale jako paruka mi to přišlo fest, a minimálně u plešouna Bláhy a Zázvorkové jsem si tím naprosto jistý, protože u něj si nevybavuji, že bych ho někdy jindy viděl s vlasy, a u ní chápu, že z ní potřebovali těmi umělými šedinami udělat Vikyho tetičku, protože ve skutečnosti on byl dokonce o 2 roky starší než ona), 3) a konečně mě nesmírně překvapilo, že film nijak netematizuje na tu dobu překvapivý fakt, že je manželství hlavních postav po 10 letech stále bezdětné, pro což mě jako jediné vysvětlení napadlo, že si chtěl prostě Schulhoff ulehčit práci, protože výskyt dětských postav by mu to komplikoval. Každopádně přes všechny mé výtky k tomu, jak to beznadějně zastaralo a jak je použitý humor místy hloupý, respektive dost nenáročný (najmě v postavách ztvárněných Menšíkem, Peterkou, Jirouskovou a Filipovským), přesto se tomu nedá upřít, že to finále na bytě je celkem vtipné, a že ten nápad s lidmi, kteří svěří svůj výběr partnera moderní technologii, byl možná trochu vizionářský, protože jsem si u toho prostě nemohl nevybavit dnešní dobu, kde se stalo normou digitální seznamování, kdy je výběr protějšku více či méně také řízen strojově. Navíc když člověk ví, že Brodský a Brejchová byli manželé i ve skutečnosti (a hlavně jak to s nimi dopadlo), tak to tomu filmu dodává další významovou rovinu, ze které je člověku lehce smutno. ()
Dlouho jsem zvažoval hodnocení. Pohybuje se přesně mezi silnými 3* a slabšími 4*. Je tam spousta gagů, které postupem času, a po několika reprízách v televizi, jistým způsobem zlidověly. Asi nejlepší je hádka o "zelinkavý" přehoz. Schulhoff byl specialista na vykreslení postav do krásně absurdních rozměrů. Zahrané perfektně. Například takový počítač ve výzkumném ústavu pro hledání dokonalého partnera, byl opravdu model k pohledání, ale psal se rok 1974, tak asi netřeba žehrat. Přesto tam byly takové proluky, kdy se nic moc nedělo, ale pak zase v krátkém intervalu přišly solidní "zápichy" (rozuměj povedené gagy). Komedii jsem viděl několikrát a vždycky se těším na pasáže rozhádaných partnerů, které dohromady svedl jeden nemoderně designovaný počítač. 60% ()
Zábavná komediální jízda nejen o tom, že protiklady se přitahují a proč, postavená na řadě záměn i neúmyslných omylů, které každou scénou výchozí bod komplikují a zamotávají, aby vše vygradovalo ve velkolepém finále všichni proti všem. Celé to přitom táhnou výborní herci a dialogy s řadou místy téměř geniálních slovních přestřelek. Ať už je to střet pragmaticky hladového Brodského („Cos koupila k večeři,“) s nadšenou Brejchovou a její roztomilou dózičkou, nebo nezapomenutelná Iva Janžurová s Františkem Peterkou na téma Zelenkavá. Neméně dobře však baví i konverzace Brejchová-Bláha či Brodský-Rázlová. Rozhodně jedna z hodně povedených sedmdesátkových komedií. ()