Hodíme se k sobě, miláčku...?

„Vy jste maniak!“ – „Snad.“ Menšík, Janžurová, Brodský či Zázvorková v podarenej situačnej komédii o tom, čo sa stane, ak sa ľudia začnú riadiť tým, akého partnera im poradí počítač. A čo sa stane, ak sa pomýli. Najmä streštené finále je úplne šialené - v jednej miestnosti sa stretne sedem postáv a je to smršť. Dodnes finále rozosmieva svojím švihom a väčšou či menšou genialitou hercov. Plus skvelé hlášky („Ale pani Martičko, tady jde o PRINCIP!“). (17.09.2009)

Pokaždé, když tenhle film chytím v televizi, rád se podívám. Po mnoha takových zhlédnutích musím zvýšit hodnocení na maximum, protože mě to prostě pořád baví. Výborní herci, skvělé a vtipné dialogy tak, jak to mám na českých komediích rád! A taky pár zlidovělých hlášek, jako třeba "Ale ten tón! Ten tón!". (26.05.2021)

Dráždí mě, že se každý novinový pisálek povýšenecky naváží do komedií Petra Schulhoffa, kdykoli se objeví v tv. Takové ty melodramatické nářky, jak strašlivě utrpěla česká kultura, když televize podvacáté zreprízovala "Miláčka" atd. Jak ubohé je strefovat se zas a znovu do snadného terče, jakým je označení "satirická komedie", je-li tato natočena během normalizace. Ono je to trochu jinak. Schulhoff točil vpodstatě klasické americké crazy komedie, zasazené do českého prostředí. Satirická nálepka sloužila jako vějička pro schvalovací orgány. Jen pro zajímavost: i dvojice Svěrák-Smoljak tak začala a na titulní stranu scénáře Jáchyme, hoď ho do stroje! nastražila jako motto (vymyšlený) citát Marka Twaina "Neukazuj dlaně cikánce. Plivni si do nich a ukaž, co umíš." :-) Ale zpátky k Schulhoffovi: tři z jeho komedií jsou opravdu ušmudlané socialismem, tři jsou ale neutrální a Hodíme se k sobě, miláčku? je první z nich. A s nejlepším scénářem. Když to přeženu, tak řeknu, že zápletka a postavy by obstály i v manhattanských ulicích a bytech v nějaké konverzačce Neila Simona. Když pominu nedodané kroužky na záclony, v celém filmu není nic, co by se bezprostředně týkalo doby vzniku. Tři postavy (Bláha, Menšík, Filipovský) dokonce provozují cosi jako soukromé podnikání; kostýmy, interiéry, dialogy... vážně to někomu připomíná reálný socialismus? Mně tedy ne, zato se královsky bavím. 80% (06.04.2006)

Spíše lepší než horší oddechová komedie vrcholné normalizace nepostrádá "šťávu" nápadu a kvalitu provedení. Záměr - natočit původní českou rozvernou komedii - se zdařil nad všechno očekávání. Nicméně hranice dobrého nápadu a dobrého provedení překročena nebyla - slovo "vynikající" by v tomto případě bylo víc než nepřesné. Stejně nesmyslné je naopak brát MILÁČKOVI to, co v něm prokazatelně je - soulad páru Brejchová-Brodský je přitom jen jedním z kamínků pomyslné mozaiky vesměs kvalitního hereckého obsazení. To, že není důvod k nadměrnému jásotu, neznamenaná, že se tím dává prostor pro nadměrné truchlení a zatracování. Tím spíš, že za tento mírný nadprůměr by dnešek současného českého hraného filmu byl víc než vděčný, (05.11.2007)

"Máš hlad vždycky, když já chci prožít něco krásného." Vždy jsem považoval za ideální partnerku krásku typu Marty, ale bez její citlivý dušičky. Prostě holku do nepohody, která mi uvaří, opraví mi auto a večer se se mnou mrkne na fotbal. Kromě toho, že výskyt takovýho stvoření dosud nebyl vědecky prokázán, tak se mi tento snímek snaží nabulíkovat, že by to nefungovalo. Že moje ženská verze by mě štvala. Tomu sice nevěřím, ale červíček pochybností hlodá. Ale to je jedno, protože tady mě nadchlo fantastický kybernetický pracoviště, italská domácnost Aleny s Kájou a samozřejmě Marta se svými špekovými knedlíky. A taky jsem se naučil balit ženský na kroužky od záclon, což už doufám nikdy nevyužiju. (18.12.2022)