Roselyne et les lions

LFŠ 2009 S neobarokními filmy se pojí fráze v podobě "styl vítězí nad obsahem (vyprávěním)", jenže existuje několik výjimek (spíše potvrzujících pravidlo - aby bylo frázím učiněno za dost) a ROSELYNE A JEJÍ LVI jednou takovou jsou. V pomalu vyprávěném, až na závěrečné velkolepé číslo stylisticky strohém jednoduchém příběhu je právě vyprávění stavěno na odiv, je na něj upozorňováno - a to postavou středoškolského učitele češtiny, který na papír zaznamenává osudy mladé dvojice krotící lvy. Sbírka klišé a schémat (nešťastná láska, odchod z domova, potkloukání se životem, podřadná práce, první úspěchy, nepřátelská postava, zranění, triumf...) je tak uvědomělá a díky pomalému temporytmu je vnímáme jinak. I když má ROSELYNE A JEJÍ LVI mnohem blíže k BETTY BLUE, ve které "pro změnu" vystupuje postava měšťáckého spisovatele, je další z Beineixových legitimizací nízkého jakožto umění (v tomto případě cirkusová vystoupení) a zamyšlení nad tvorbou uměleckého díla jako takového. 7/10 (26.07.2009)

LFŠ 2009. I na první pohled obludná tříhodinová verze se táhne jenom malinko a ústí ve velkolepé finále, kvůli kterému stojí za to film vidět. 3,5* (29.07.2009)

Nedokoukal jsem!!! Tříhodinová úchylárna z prostředí drezůry lvů. Tohle vůbec není Beineix, jak ho známe. Nebo aspoň, jak ho znám já. Ani herci, ani kamera, ani hudba, prostě totální zklamání, až se mi chce plakat. (31.01.2007)